Pro někoho splněný sen, pro jiného noční můra
Není to za úsvitu pátého dne, ale dvanáctého, a nezjeví se rohanští jezdci, ale druhá čárka na testu. Ruka se mi roztřese tak, že musím počůraný test položit na dlaždičky a kleknout si k němu. (str. 38)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Lucii Hřebečské.
Chci zakoupit tento titul!
Vědomá bezdětnost je v současnosti obrovské téma. Část společnosti toto rozhodnutí nedokáže akceptovat a někdy dává nevyžádané rady, štiplavé poznámky či znevažuje odlišné přání. Názor může mít každý, nicméně v mnoha situacích bychom si ho měli nechat pro sebe. Protagonistka si našla partnera sdílícího totožnou vizi budoucnosti – bez potomků. Avšak i průzračná řeka se zakalí…
Pro Zuzanu neexistuje horší představa, než že bude těhotná. Pravidelně se testuje, užívá antikoncepci, neponechává nic náhodě. Kvůli zhoršenému psychickému zdraví je ji nicméně nucena vysadit a chránit se kondomem. Po jednom sexu má dojem, že ochrana protéká, a tím pádem existuje reálné riziko gravidity. Spustí koloběh preventivních opatření, poněvadž je přesvědčená, že k její smůle se zárodek určitě ujal. Okolí je skeptické a reakci bagatelizuje. Co dál, pokud se nejhorší noční můra naplní?
Kniha neobsahuje kapitoly, jednotlivé úseky jsou rozděleny piktogramem nekonečna. Hlubinná analýza Zuzany Nývltové, jež neplánovaně otěhotní a musí se potýkat se strastmi raného těhotenství, než půjde na interrupci. Stav, kterému se za každou cenu chtěla vyhnout, je realitou. Pomocí ich-formového vypravěče s protagonistkou zažíváme úzkosti a bezmoc. Textem prostupuje sugestivní líčení pocitů, vnitřní komentáře okolí i nestandardní partnerský vztah. Počin je bez gramatických, pravopisných a stylistických chyb.
Dominantu netvoří košaté popisy okolí, omezíme se na byt, zaměstnání, lékaře a okolní lesy. Právě ty hrdinku volají v touze objevit vlka. Do hvozdů utíká, aby zaměstnala myšlenky a vyhnula se ustavičnému listování kalendářem a vyhlížení osudného dne D. Jenže někdy se přece jen musí navrátit k běžnému životu – všetečným kolegyním a povinnostem.
Mrzutě prohlížím, zda to nadělení obejdu, nebo se budu muset vrátit. Zleva to určitě nepůjde, vysoká tráva přímo volá, že je klíštěcím hotelem první cenové kategorie, snad U Supa, s ramínky a bez štěnic, a já zrovna na boreliózu nemám v kalendáři místo, dvě probíhající zdravotní krize úplně stačí. (str. 66–67)
Svíravé tempo dává tušit, že se něco zvrtne, a vy pozorně vyhlížíte, kdy osudná chvíle nastane. Lze změnit názor na tak zásadní věc? Může být člověk ve dvaceti šesti letech definitivně rozhodnut? Nebude litovat možných nezvratných následků pro své tělo? Okolí změní názor na vaši osobu a vy budete vnímáni jako hloupoučká mladice, která si dostatečně neváží onoho požehnání. Do jaké míry psychická onemocnění ovlivňují naše rozhodovací schopnosti a jak je tenká hranice mezi jasnou volbou a obavou z neznámého? Na útlý počin spousta otázek, jež zdaleka nekončí…
Jednotlivé charaktery jsou prezentovány s nekompromisní otevřeností a pro někoho krutostí. Vypravěčka se nebojí odhalovat ty nejčernější myšlenky a pojmenování i explicitní sexuální scény, u nichž ale opravdu vzrušeni nebudete. Znásilnění má mnoho podob… I když vám nebude sympatická, zaslouží si odsouzení? S o třináct let starším Markem tvoří stabilní pár, byť za zavřenými dveřmi ložnice je to Pán, kterého poslouchá na slovo, a přesně tak to má ráda. Nepronikají ale nitky mužské manipulace dále? Labilní i zásadová, přesto neoplývá respektujícími myšlenkami vůči lidem, pro něž jsou děti důležité. V hlavě je častuje velmi nevybíravými a hanlivými označeními, ostatně vše spojené s potenciálním prckem jí způsobuje silné nevolnosti.
„Taky jsem taková byla,“ směje se Zdena a bojovně u toho hází podbradkem. „Vo děckách jsem nechtěla ani slyšet, ale pak se jednou prostě stalo, no, a neměnila bych za nic na světě. Za nic!!! Já bych Zdeniny děti byla ochotna vyměnit za ubrousek, abych si z tváře utřela drobky strouhanky, které na mě v tom záchvatu citu naprskala. Kdybych se mohla hýbat. Kdybych mohla dýchat. „To tak má každá druhá,“ zvěstuje Katka, „a pak začnou tikat biologický hodiny a přestane z tebe bejt hrdinka. Vždyť to je to hlavní, smysl života.“ „Není to vždycky tak hrozný, hele, koukej,“ poví Linda a na obrazovce mi ukáže svoje děti, umyté a geneticky hodnotnější než Zdenini množírenští podvraťáci. „Nejsou roztomilí?“ Lindin obličej se nade mnou ustálí a já jsem si jistá, že mi to nedělá naschvál, myslí to upřímně. Ona je vážně přesvědčená, stejně jako všichni kolem, celý svět, že ví, co je pro mě nejlepší, pro mě a mou dělohu, která musí vydělávat na cizí důchody; všichni jsou proti mně, úplně všichni, všichni kolem a všechno ve mně, cítím tu malou zrůdu, týdny tak tichou a klidnou, spinkající pod léky, aby vyrostla a nabrala dost sil všechno zničit a celé noci řvát, až bude venku. Jsem pouhá skořápka s rudimentem názoru, špatného názoru; monstrum ve mně se mi chechtá – jestli si myslíš, že teď jsi ta špatná, počkej, až se narodím, zkus říct, žes mě nechtěla, zkus mě nemilovat, zkus to někomu říct; a já bych v ten moment radši pistoli k hlavě. (str. 97)
V současné próze zřejmě nenarazíte na tolik syrový a otevřený počin, což ho staví do pozice určené vybraným čtenářům. V případě, že patříte do skupiny těch, kdo se marně pokouší otěhotnět, asi vám nebude dělat dobře. Trochu nesouhlasím s větou na str. 29:… dvoje různá anxiolytika, jedna na ráno, druhá na večer, a k nim neurol (prý jen přechodně, než ta anxiolytika zaberou).“ Neurol z farmakologického hlediska patří do skupiny benzodiazepinů a vlastnostmi spadá právě mezi anxiolytika. Obecně se tyto kategorie používají krátkodobě, než nastoupí účinek antidepresiv, následně fungují jako SOS pomoc. Stejně tak prohlášení od lékařky, že se musí počkat do desátého týdne těhotenství, aby byl potrat možný. Není to pravda a v knize informace působí jako eskalátor hlavní zápletky. Přijde mi drobet zvláštní, že osoba trpící takovou obavou by se lépe neinformovala. Taktéž při telefonickém rozhovoru žádá přítele o "čínu", on přinese pizzu, ale tato změna není nijak komentována.
Jalová je psychologickým útvarem zkoumajícím manipulaci, výběr i různé pohledy na ženu; svobodná bytost x inkubátor na budoucí daňové poplatníky. Kousavým způsobem reflektuje veškeré dění a pomocí přiléhavých metafor i popkulturních odkazů vytváří dílo vzbuzující emoce. Je trauma z dětství důsledkem následných rozhodnutí? Někdo by mohl opáčit, že se řeší pořád to samé, ale pozorný čitatel vnímá nuance a mnoho více i méně zřejmých linek, jež nejsou vždy řečeny, ale komplexně dotváří problematiku. Krásná a přirozená práce s jazykem. I přes těžký obsah zaujme lehkostí a zacvaknutím na správná místa.
Jakmile mi skorotchyně podá hrnek, poděkuju a chytím se ho. Hřeju si o hrnek obě ruce, jako by nebylo léto. Míchám ho. Omotávám provázek sáčku kolem ucha hrnku a uzluju ho. Otáčím ho na podšálku. Všechno krom toho, abych ho pila. Jednak jsem neviděla Ivonu hrnek umýt, jednak jsem si nestihla všimnout, zda dovnitř sype laxativa. Žabí žluč. Strychnin. Vím já, z čeho tahle bába vaří čaj? „Dobrý kafíčko, Marečku?“ švitoří řečená. Kafe před Markem sotva přistálo. Marek ihned ochočeně zvedá horké kafe k puse a spaří si v něm přerůstající knír. „Výborné, maminko.“ Když to říká, je mu znovu osm a varlátka mu vystoupí z šourku do dutiny břišní. „No to doufám, dělám ho s láskou.“ Mrky mrk. Radši bych jednu žabí žluč, prosím. Namačkejte mi, maminko, rovnou z vašich hřbetních bradavic. (str. 147)
Lucie Hřebečská doposud působila na poli fantastiky. Zvítězila v Přeboru autorů fantastiky ČS Fandomu v roce 2023, publikovala v časopisech Pevnost, XB-1 i ve sborníku Žoldnéři fantasie: Nová krev.
Drsné a temné vypravování o ztrátě relevantnosti osobního názoru i omezeným sílám k boji za vlastní život. Jak snadno se může ze samostatné a sebevědomé ženy stát v mnohých rukách loutka. Realita se mísí se snověji laděnými pasážemi. Jsou obavy a úzkosti automaticky ortelem pro nespolehlivého vypravěče? Přestože zdaleka nedostanete odpovědi na všechny otázky, rozhodně budete mít důvody k zamyšlení. Obrovsky aktuální, přestože se nejedná o příjemné čtení – aneb zoufalí lidé jsou nuceni dělat zoufalé věci. Literární experiment, který se vydařil a přibližuje téma reprodukčního násilí. Doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Zuzana si vždycky byla jistá jedním: nechce být matkou. A udělá cokoliv, aby se to opravdu nikdy nestalo. Co když se ale všechno šeredně zvrtne a ona proti své vůli otěhotní? Život se obrací vzhůru nohama a Zuzaně začíná zápas o čas i o sebe samotnou. Najednou musí čelit světu, v němž všichni kolem vědí lépe než ona, co je pro ni nejlepší.
Potrat je v České republice legální. Zkusili jste ale někdy toto slovo byť jen vyslovit? Obzvlášť když jste mladá, zdravá, bezdětná a žijete ve šťastném dlouhodobém vztahu? Nechci očividně není důvod.
V knize najdete i doslov organizace Konsent a Amnesty International.
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2026
Žánr: společenská próza, psychologické
Počet stran: 264
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat