Mrtvola na hausbótu
Chlápek ležel naznak, jako by se opaloval. Sluneční brejle neměl, ani zelenej jitrocelovej lupen na nose neměl. Ostatně neměl ani nos; inu, i takový věci se můžou stát. Může se stát i to, že smrdím jako tuhle na jaře, kdy do mě banda lotrasů nalila celý jezero rumu, abych změk a všecko vykecal. (Nevykecal jsem nic). Nebo taky za těch zlatejch telecích časů, kdy jsem se tu a tam namazal, abych netrhal partu, a pak jsem si pro to celej tejden nadával. Ani nevím, kdy se mi to stalo naposled, ale jistě někdy daleko v minulosti; v budoucnosti se to bude těžko opakovat. (str. 9)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Mystery Press.
Chci zakoupit tento titul!
Když se probudíte páchnoucí a s obrovským bolehlavem, není to tak strašná situace, holt se někdy může stát. Horší je to v okamžiku, kdy vedle vás leží chlapík, co známky života už nevykazuje. Otovi je jasné, že hlavním podezřelým je on, a aby neskončil ve vězení, zbývá mu jediná možnost – vypátrat vraha. Jak je již u něj zvykem, na vlastní pěst se pouští do detektivní práce. Co když se mu ale výsledek nebude zamlouvat a tentokrát bude případ nad jeho síly?
Finkův pohled se promítá do dvaceti šesti nepojmenovaných kapitol. Ich-formový vypravěč krůček po krůčku skládá mozaiku nejen toho, co se stalo osudnou noc, ale i toho, jaké kroky vedly k tomu, že byl zabit zrovna Martin Dolánek, člen party Modravých stínů. Jednotlivé části jsou oddělené černým předělem, jak jsme přivyklí u předchozích dílů.
Formálně i obsahově román pokračuje v nastaveném schématu. Bezděčný detektiv se náhodou přichomýtne ke zločinu, jenž se rozhodne rozmotat po svém. Důležitou roli hraje fabrika Pragokov, trampové i štěstí nepřijít o hlavu předtím, než je nutné. Zamotá mu ji pohledná ženština, nebo složitosti, k nimž musí přistoupit, aby nebyl odhalen veřejnou bezpečností? Počinu dominuje obecná čeština s řadou dobových i slangových výrazů.
Prostředí ukazuje protagonistovu izolaci i investigativní mysl. Nakonec nachází přístřeší v ateliéru Roberta Paninky. Poněvadž umělec chová k Marii z fabriky zjevné city (což samozřejmě nesouvisí s tím, že mu často stojí modelem ve skromném oblečení), a proto rád vyhoví prosbě k Finkově ubytování. Postupně vyslýchá všechny členy party, kteří byli posledními, kdo oběť v hospodě U Šifáka viděli: Maki, Fin, Dženy, Chozé, Rony, Špeciál. Je někdo z nich vrahem?
Holka House a soustružna n.p. Pragokov, to byly odjakživa dva různý světy, ale ve mně se prolínaly. Silně se prolínaly. A zatímco House jsem měl vážně rád, i když jsem pořád nedomejšlel, kam až to jednou zákonitě musí dojít, Marii jsem měl rád taky – a nedomejšlel jsem nic, protože jsem věděl, že to nedojde nikam. Ledaskam to došlo kdysi dávno, v čase, kdy jsem ještě s Housetem nechodil. Došlo k tomu nejspíš proto, že jak já, tak Marie jsme se ocitli sami mezi lidma… Chtěl jsem ji potěšit a ona zase mě, jenomže o potěšení osamělýho chlapa měla Marie svý svérázný představy. Já nebyl proti, jak bych taky moh; jen se podívejte na ty Paninkovy obrazy. (str. 137)
Bohužel, mrtvola v hausbótu na Libeňském ostrově není jediná a Biggles reálně pociťuje strach o vlastní život. Konstantní tempo je plné překvapivých momentů a odhalení. Drama se vrství, nebezpečí stoupá. Dlouhou dobu nebudete mít tušení, kdo za vším stojí a deduktivní mysl pojede na plné obrátky. Říká se o mrtvých jen dobře, nicméně na povrch vyplouvají informace nestavící Márův charakter do pozitivního světla… Těch, komu by se hodilo ho odstranit, přibývá; ostatně kde vlastně máme jistotu, že ho nezavraždil přímo Ota, jen si to nepamatuje?
V umejvárně jsem si spláchnul z vlasů krev. Jedině podle ní se dalo soudit na nějaký zranění mý geniální lebky (bejt plešatej, bylo by to horší). Holubí vejce už splasklo, a i když mi v tom místě trošku cukalo a mírně pobolívalo, šít se tam nic nemuselo a stříhat zaplaťpánbu taky ne. A co bylo hlavní – i když jsem po tý pumelici měl sáhodlouhou ztrátu paměti, teď už jsem si pamatoval všecko. Od starý zídky pod rododendronem (což bych ale bejval radši zapomněl) až po švidravej pohled esenbáka v autě, který jsem potkal v karlínský ulici; ani jsem se nestih podívat, jak se vlastně ta kostrbatá soutěska jmenuje. (str. 35)
Skvěle zvládnutá psychologie umožní poznat různorodou sortu lidí s odlišnými návyky. Nejenže se sžijeme s hlavním představitelem, ale i vedlejší postavy vytvoří auru autenticity, díky níž si je snadno zapamatujete i v pokračování. Četba nemusí být nutně chronologická, byť se ochudíte o postupný popis osobního života. Biggles propadá leckterým ženským kouzlům a hlouběji se noří do zjištění, že ne každý je takový, jaký se na první pohled zdá.
Bouda vychází z reálných pražských míst, obchodů i zákonů. Podrobněji se dozvíte o pražských čtvrtích i jak bylo hledělo na styk mezi osobami stejného pohlaví. Potěší všechny, kdo se rádi ponoří do 60. let 20. století a vychutnají si atmosféru doby a specifický styl vyprávění. Oproti minulým dílům se slangových označení vyskytuje méně, čímž zůstává text srozumitelný i současnému čtenáři. Víte, co třeba znamená klimpr?
Ukvapený závěry jsou pro kriminalistu zhouba, říká major Moldánek, a respektujou to nejen jeho podřízení, ale dokonce i já. Jenže tady se mi jiný závěry než ukvapený nenabízely. Věděl jsem, že můj čas se rapidně krátí. Možnost, že dalším návštěvníkem Paninkova ateliéru bude hlídka VB, byla pořád pravděpodobnější, jak přibejvalo lidí informovanejch o mým úkrytu. (str. 90)
Jaroslav Velinský, tramp, muzikant a písničkář, který stál u zrodu hudebního festivalu Porta. Autor dobrodružných, sci-fi, ale převážně detektivních příběhů. Zemřel v únoru 2012 v Ústí nad Labem.
Pro mě jedna z nejlepších knih ze série. Prakticky od začátku se valí podivné okolnosti nutící protagonistu být psancem a vy jen sledujete, zda se mu podaří zdárně vybruslit. Skvělý humor, rozjeté dobrodružství a mnoho okouzlujících dívek komplikujících situaci. Drsná škola amerického stylu s ryze českými reáliemi rozhodně potěší. Je nebezpečnější rozkrádat socialistický majetek, nebo dlouze hledět do ženských očí? Rozhodně doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Je mlhavé zářijové ráno roku 1962 a bezděčný detektiv Ota Fink – v civilu soustružník – se probouzí omámen v kajutě opuštěného hausbótu u břehu Libeňského ostrova, přímo vedle mrtvoly brutálně zavražděného muže. Neví, jak se tam dostal, ale jedním si je jist: že bude hlavním podezřelým z chladnokrevného zločinu.
A tak se Ota stává psancem. Nemá jinou možnost než vypátrat pachatele na vlastní pěst. Jeho odhodlání posiluje fakt, že mrtvého zná, a to ze společnosti karlínské trampské party Modravých stínů, k nimž patří i krásná Dženy, která má na muže takřka nadpřirozený vliv. Navíc záhy dojde k další, neméně brutální vraždě, jejíž obětí měl být původně sám Ota.
Proč pachatel zabíjí nohou od stolu? Jakou roli v celé historii hrají Modravé stíny? Je právě křehká Dženy bezprostřední příčinou krutých událostí? A není to všechno jen past na Otu, která měla sklapnout?
Nakladatelství: Mystery Press
Série: Ota Fink (15. díl)
Rok vydání: 2026
Žánr: detektivní
Počet stran: 256
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat