Jak staré rány pronikají do přítomného okamžiku
S otcem jsem naposled mluvila, tuším, někdy před třemi měsíci. Telefonoval mi pár hodin, co jsme si s Adamem slíbili, že spolu budeme, takže jsem měla dobrou náladu. Táta mi volal, protože chtěl vědět, jestli máma někde nemá složku s jeho starými papíry. Nevěděla jsem. Stejně tak jsem netušila, proč nezavolá přímo jí. Jelikož jsem ale měla dobrou náladu, násilím jsem si tenhle jeho nelogický úkon přeložila jako tátovu potřebu mluvit s dcerou, jako záminku. (citace z desáté kapitoly, 14:30)
S otcem jsem naposled mluvila, tuším, někdy před třemi měsíci. Telefonoval mi pár hodin, co jsme si s Adamem slíbili, že spolu budeme, takže jsem měla dobrou náladu. Táta mi volal, protože chtěl vědět, jestli máma někde nemá složku s jeho starými papíry. Nevěděla jsem. Stejně tak jsem netušila, proč nezavolá přímo jí. Jelikož jsem ale měla dobrou náladu, násilím jsem si tenhle jeho nelogický úkon přeložila jako tátovu potřebu mluvit s dcerou, jako záminku. (citace z desáté kapitoly, 14:30)
Audiokniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráces knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
Sledujeme mladou ženu na prahu třicítky jménem Selma, ocitající se v komplikovaném, silně zatěžujícím a destruktivním vztahu. Prostřednictvím jejího pohledu se odhalují nejen konflikty v partnerském soužití, ale i hlubší vrstvy minulosti ovlivňující současné chování a vnímání sebe sama. Otec od nich odešel a po založení nové rodiny se o první dceru příliš nezajímá. Matka si z ní v dětství udělala nejlepší kamarádku a svěřovala jí věci, jež by malé dítě poslouchat nemělo.
Román se soustředí především na vnitřní vnímání ústřední aktérky a témata mezilidských vztahů, prožitého traumatu a hledání osobní identity. Autorka neukazuje ideální lásku, ale spíš problematické podoby, do nichž se hrdinka dostává, a skvěle popisuje podstatu toxického partnerství. Tichá domácnost, nevyřčené věci, zatajování, drobné naschvály, neustálá nejistota a potřeba kontroly druhého, touha po uznání i všudypřítomný strach z opuštění. Všechny tyto detaily mohou navodit dojem běžných neshod, ale dohromady se kupí a skládají do nepřekonatelných těžkostí.
Velkou roli hraje i minulost. Po střípkách se odhaluje, že Selmino každodenní trápení není formováno jen aktuálním poměrem, ale koření hluboko v dětství, kdy se odehrávalo blíže nespecifikované sexuální zneužívání. Vzpomínky se vracejí v náznacích ve chvílích, které nejsou vždy špatné nebo vypjaté, ale pouze v mozku vyvolávají obdobný pocit související s bolestným okamžikem. O to víc působí autenticky. Čtenář díky tomu sleduje, jak se nezahojené rány promítají do přítomnosti a jak obtížné je emocionální cyklus přerušit.
Nejedná se o knihu, jež by měla strhující dynamiku, jde spíš o intimní a psychologicky laděný náhled do lidské duše. Stylově se řadí k introspektivnímu čtení. Málo děje i postav, hodně vjemů, naprostá otevřenost a sdílení myšlenek. Způsob psaní je úsporný, místy fragmentární a soustředěný v první řadě na prožívání emocí. Jazyk je úderný, syrový, bez příkras a odráží místy chaotické přemýšlení protagonistky, která často skáče od podnětu k podnětu.
Selma se může jevit jako silná bytost, ale zdání klame. Ve skutečnosti je citlivá, roztržitá a trýzní se nízkým sebevědomím. Velmi intenzivně vnímá svět kolem sebe a i sebemenší změna ji dokáže vykolejit. Zároveň je nejistá a má problém nastavovat si hranice a říkat ne – alespoň ze začátku.
Adam je vykreslen hodně nepřímo, vlastně pouze skrze Selminy interpretace, sám o sobě má minimum prostoru. Z vyprávění vychází jako narcistický člověk se sklony k manipulaci a sebepoškozování. Závislák na alkoholu, který konzumuje v takové míře, že ho může vzhledem ke zdravotnímu stavu hned zabít. Nemůže žít se Selmou ani bez ní. Jsou jako dva přitahující se magnety, ale přesto vedle sebe nemohou existovat.
Mezi nejvýraznější zápory patří právě pomalé, místy až stagnující tempo. Pokud někdo čeká výrazný posun v příběhu nebo jasnou dějovou linku, může přijít zklamání. Také ustavičné nutkání vracet se k určitým momentům a točení se v kruhu může být pro někoho únavné, byť tyto výčty dodávají na autentičnosti.
Publikace je vhodná nejvíce pro ty, co vyhledávají psychologicky laděnou literaturu s důrazem na niterní svět hrdinů. Naopak ti, kteří upřednostňují uzavřené konce, jasné otázky a odpovědi a preferují odlehčené čtivo, budou trochu tápat.
Audioverzi propůjčila hlas herečka Denisa Barešová. Svým přednesem dokázala Selmu skvěle vystihnout. Skrz její hlas proudila citlivost i napětí přesně v situacích, kdy to bylo třeba. Nevýhodou je menší dějovost, jež zrovna při poslechu ještě více vystoupila do popředí. Kapitoly jsou krátké, mají kolem patnácti minut, v závěru se zhruba o polovinu prodlužují. Ale velké opakování motivů vnáší do audiovjemu celkovou neuspořádanost.
Ze začátku jsem měla velký problém se do textu vcítit. Styl vypravování není pro každého a pro mnohé může být odrazující. Nechápala jsem, proč Selma setrvávala v soužití, jež ji nečinilo šťastnou. Zároveň se mi ale moc líbil realistický popis nezdravého výběru partnera.
Závěrečné hodnocení: 73 %
Interpretka: Denisa Barešová
Komentáře
Okomentovat