Přijde s blizardem věčná doba ledová?
Zprvu cítila pouze nepříjemnou nevolnost. Kalil se jí zrak. Klidně to ale mohlo být ze štiplavého odéru přirození. Jenže čím se návaznost vyluzovaných tónu zrychlovala, tím byla bolest horší a zrak zatemněnější. Chtělo se jí zvracet. Nehodlala se však vzdát. Kořen spolknutého pyje skousla zuby. Jemně, na druhou stranu tak, aby Bubeník pochopil, co se stane, pokud by měla Malá Pipinka zemřít. Navíc uchopila jeho varlata – další varování. Jenže on nepřestával hrát. Jako by ho bolest jen rozlítila a dodala mu přesvědčení, že Poutnice začíná být v koncích. Bylo to kdo s koho. Kdo vydrží větší bolest. (str. 207)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Tomášovi Vorobokovi.
Chci zakoupit tento titul!
Svět je rozdělen do táborů Poutníků a pozemáků. První zabíjí ty druhé a snaží se nalézt Zimního Nečase. Ten zase hledá kosmickou věž. Proč, vlastně neví, ale cítí, že je to důležité. Putování se prolíná s krvavým vražděním a touhou dosyta se pomstít. Každý má důvod a pro naplnění se nebojí naprosto žádných činů. Podaří se jim ukojit choutky a dostát svým ambicím?
Pro bizarnost, lascivnost, zesměšňování a naturalistickou krutost je četba doporučena od osmnácti let. Na úvod je potřeba říct, že autor balancuje na tenké linii, v níž dílo buď přijmete jako originální a svérázné, nebo se podivíte smyslu jeho existence. Na druhou stranu standardní dávku perverze dostanete brzy a v případě odlišných preferencí stihnete zavčasu odložit. Leckdo asi nezvládne číst o zocelování osobnosti tím, že pravidelně bude provádět orální sex vepři až do doby, než bude profesionál, jemuž neunikne znechucení. Pokud jsem vás dostatečně varovala, můžeme pokračovat…
Kniha je členěna do pojmenovaných kapitol naznačujících, co se bude odehrávat. Protagonisté, kolem nichž bude kroužit er-formový nezaujatý pozorovatel s velmi detailními informacemi, jsou: Přiostřovač Osudu, Strč Prst Skrz Krk a Bubeník. Epizodnější, avšak neméně důležité role mají Lepší Než Drátem Do Oka, Ačlečnač, Houbák, Stroma, Rumpold a Malá Pipinka. Ano, opravdu se tak jmenují.
Po jazykové stránce dominantní místo zabírají vulgarity a dialogy, kdy se pomocí krátkých vět vrství větší a ještě větší obskurnosti. Individuální příběhy jsou naplněné rafinovanými způsoby likvidace v těsném závěsu s intimními akty i zvířecí pudovostí. Souvětí pro svou až kulometnou rychlost nemají šanci se rozkošatit do bohatších odstavců. Místy, s velkou představivostí, lze zaznamenat snahu o psychologičtější notu s pronikajícím smutkem a zmarem z bytí, nicméně jsou to jen odlesky střípků. Z hlediska stylistiky je zajímavá Rumpoldova linka, zápisem připomínající divadelní hru.
Souhrn emocí, jenž vyplňuje život a utváří falešné představy o jeho smysluplnosti. Nejhorší z nich však byla láska, která je mnohonásobně překonávala. Lživá iluze smyslu života jako něčeho výjimečného. Něčeho, co předčí vše ostatní ve své opravdovosti a hloubce. Přesto jí většina bláznu dokázala zasvětit celý život. Málem i on! Obyčejné emoci, již propadají pouze slaboduché bytosti. Blázni, kteří věří, že je smyslem života. Bláhovost! Naivita! V tom je ten problém. Život prostě nemá smysl. K takové pravdě Poutník došel a málem ho to stálo příčetnost. Jediné, co mu zůstalo, byl život sám. Nesmyslný život. A tak se rozhodl, žít ho co nejdéle. (str. 79)
Prostředí je neustále v pohybu, a pokud už narazíte na místo, kde chvilku pobudete, ponese podobně fantaskně znějící název jako vystupující postavy (Svobodné místo, Město zloduchů, Marnotratné město apod.). Ostatně, je úplně jedno, kde se nacházíte, musíte najít Zimního Nečase a přitom zlikvidovat vše živé. Nebo i mrtvé?
Tempo je vražedné a i díky pornoobsahu nebudete mít problém udržet pozornost. Dokonce i množství Poutníků nezpůsobí zmatení, poněvadž obecně málokdo má dlouhou trvanlivost.
Charaktery důmyslně reprezentují různorodé úchylky. Od felace prasete po ojíždění větve stromu, od výroby bubínků z lidské kůže po obří penisy, halucinace, propichování lidí prstem i věštění a snové vize z análu. Být obyčejným člověkem a přežít vyžaduje nadlidské úsilí. Nesmíte dávat na první dojem a nevěřit ani malé holčičce… Čím se vlastně Zimní Nečas provinil, že ho každý Poutník nenávidí? Prospěje někomu nalezení Kosmické věže?
Možná jich ve skutečnosti zbývá pouhá hrstka. Zanedlouho zbude jen on sám a veškerá budoucnost, jež se mu skrze Poutníky zjevuje, mu bude zahalena. A svým způsobem zemře i on. Jeho život je totiž rumpologie a bez ní není důvod pokračovat. Břitvou opatrně odstranil ochlupení kolem řitního věnečku. Nesměl podráždit jemnou kůžičku, natož ji proříznout. Veškeré ochlupení přidal do sklenice k ostatním chlupům. Poté si ji opět vystaví do pracovny na poličku, aby ji při studiu mohl pozorovat. Uklidňovalo ho to. Jakmile odložil nádobku plnou chlupů, sebral ze stolu fialový houbový klobouk. Kromě Poutnice a znalostí to byla nejdůležitější věc v laboratoři. Díky ní dokázal vnímat vše mnohem intenzivněji. Její získání však nebylo jednoduché a už vůbec ne bezpečné. Houboň nikomu nedává své houby bez boje. (str. 25)
Z formálního hlediska nalezneme několik pravopisných chyb v přivlastňovacích zájmenech, malá písmena na začátku věty, překlepy apod. Nicméně navzdory použitému literárnímu freestylu se nejedná o zásadní nedostatky a oči si slova samovolně opraví. Otázkou zůstává, jestli nebyla slábnoucí hlavně obsahová část, jež vyústěním připomíná zásadní dílo Stephena Kinga. To, co zpočátku bylo šokující, může po čase uvadat, protože ustavičná snaha šokovat nudí, stejně jako opakující se repliky. Pokud si odmyslíte úchylnosti, zbyde vám naředěné nevybočující fantasy.
Dveře po obou stranách byly zavřené, přesto věděl, co se za nimi skrývá. Právě proto sem přišel. Kysna sádla ho nedoprovázela, a tak bez doprovodu došel až na konec, kde se chodba rozšiřovala do středně velké místnosti se čtyřmi dveřmi. Celému prostoru dominoval dlouhý dřevěný pult, za kterým stála neatraktivní pozemačka. Alespoň dle obecně společenských měřítek. Jak se ale říká – lepší sex s hnusnou ženou než žádný sex. Jenže proto sem Poutník nepřišel. Tento dům měl se sexem jako takovým málo společného. Ne nic, ale málo. Ve snové realitě je totiž možné všechno, samozřejmě i sex. (str. 70-71)
Zimní Nečas hledá Kosmickou věž originálním způsobem demonstruje, co vše papír snese. Zábavné, zvrhlé, podivné, a přesto fascinující čtení. Troufám si tvrdit, že něco podobného se vám pod ruku jen tak nedostane. Pokud se chcete znechutit i fascinovaně hledět, jak sexuálně věrohodně dokáže autor popsat zvrácenosti nejhrubšího zrna, s chutí do toho. Účelové? Ano. Šokující? Ano. Bude vám to vadit? Ne.
Tomáš Vorobok se podílel na antologii Bouře, z níž celkový výtěžek šel na záchrannou stanici pro československé vlčáky v Adamově. Další relevantní informace se mi nepodařilo dohledat.
Teda, asi jsem nezažila počin u něhož bych se smála, zároveň se mi pokoutně tetelila má černá duše a obdivně jsem kývala, kam Vorobok chodí na nápady. Fascinující popisy, které z řitního otvoru udělají chrám budoucnosti. Asi málokdo odolá, aby si nevyhledal, jak dlouhý je pohlavní úd prasete. Pak ale přišlo zklamání. Jasně, mohu odpustit drobné stylistické chyby, ale úplně jsem necítila, že by došlo k propojení a ve finále se vše poskládalo na správná místa. Jako milovnice Temné věže jsem vnímala inspiraci koncem a žel, v tomto díle se úplně nehodil. V případě další tvorby si ji ráda přečtu, ale chtělo by to více zapracovat na tom, co chci sdělit, nejen jak to sdělím…
Závěrečné hodnocení: 72 %
Světem procházejí bytosti – Poutníci. Jejich smyslem života je putovat a zabíjet. Jenom tak jsou šťastní. Alespoň do doby, než se setkají se Zimním Nečasem. Strč Prst Skrz Krk, Přiostřovač Osudu a Bubeník se s ním bohužel setkají a všichni za to zaplatí. Každý sám se poté vydává na krvavou a perverzní pouť, jež má jediný cíl. Najít a zabít Nečasa! A Zimní Nečas? Ten hledá Kosmickou věž.
Varování: Kniha obsahuje popisy násilí a sexuálních deviací. Čtení na vlastní nebezpečí.
Nakladatelství: Nová forma
Rok vydání: 2025
Žánr: perverzní fantasy
Počet stran: 296
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat