Recenze: RUDÝ BOHATÝR (Markéta Klobasová)

 20. století, Rusko a podivná úmrtí

Vadim jim oběma nalil pořádný stakan. Byla to poctivá ruská vodka, žádný z těch nóbl patoků, které tekly proudem v Šangri-la a v salonech bohatých. Vadim k vodce vždy choval určitý sentimentální vztah. Možná proto, že zrovna ona se nejvíc hodila na žal a zlomené srdce. Jedině vodka jednoho dokázala dostat na úplné dno smutku, vyždímat na povrch všechny emoce… a pak se i dlak vzbudil s takovou kocovinou, že všechna trápení šla sama stranou, protože jediným cílem bylo neumřít. (str. 374)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.

Chci zakoupit tento titul!

Rusko na počátku 20. století bylo plné bouřlivých změn. Lid naslouchá volání dělnických představitelů a je jasné, že carství definitivně končí. Mezi sebou se perou bolševici s menševiky, revoluce nabírá na obrátkách. Pro Georgije Žukova ale válka končí, ze hry ho vyřadil skvrnitý tyfus. Léčí se v nemocnici, kde mu docházejí síly, a vyhlíží očekávaný konec. Ten ale nepřichází, a tak se rozhodne, že pro přežití udělá naprosto cokoliv. Nemilým překvapením je ale fakt, že mužů se shodným jménem umírá v okolí překvapivě mnoho… Divná shoda okolností, nebo kletba?

Dvacet čtyři pojmenovaných kapitol nás zavádí do trochu specifičtějšího společenského uspořádání: světa čarodějnic, vlkodlaků a šamanů. Sigrún je vůdkyně klanu Varjagů, kterou pojí krevní msta s Kremlany. Nejenže z pozice autority sjednává pořádek uvnitř smečky a je lovkyní čarodějnic, ale zároveň pro neznalé působí jako typický gangster. Krásná žena otevírající podniky pro pánské uvolnění, pašující alkohol, drogy a další neřesti. Pod hezkou tvářičkou se však skrývá krvelačná šelma, co vám během pár vteřin dovede rozsápat hrdlo. Na společné cestě se střetne s Georgijem a zjišťují, že si vzájemně mohou být k užitku. Jak dlouho tahle nesourodá spolupráce vydrží?
Zachar zahodil sirku za sebe přes bočnici. „Děláš dobře.“ „Myslíš?“ „Ano, myslím. Nic proti, ale dobrý voják je ten, co nemyslí. Tedy – nepřemýšlí. Přemýšlivce mi donesli jako první. Pokud ještě bylo proč je nosit. Idealisty, básníky, hrdiny země ruské. Vrchní doktor jim říkal princátka. A někteří šlechtici vážně byli. Šli se bít za cara a vlast, chtěli dokázat, že i oni si zaslouží zvěčnit v rodinné galerii vedle předků, kteří bojovali u Borodina pod velením Kutuzova et cetera. Jenže od dob Borodina se toho hodně změnilo.“ (str. 59)
Er-formový nezaujatý pozorovatel představuje perspektivu z několika rovin. V první sledujeme Georgije a Sigrún se smečkou, ve druhé čarodějnici Sofii toužící pomstít zabité příbuzné. Končíme u Kuzmy, hlavního představitele znepřáteleného rodu, jenž si k sobě vzal jako rukojmího Anttiho, aby měl záruku, že dlačice proti němu nebude plánovat levárnu. Součástí textu jsou slova používající zmnoženou souhlásku r (arrrú, rrrmataú aj.), připomínající vrčení. Závěr je opatřen slovníkem, jenž osvětluje jejich význam. 

Z hlediska struktury dostaneme hutný ruský boršč plný postav a vzájemně propletených linek. Větné uspořádání by si pro lepší slovosled místy zasloužilo přeskládat pořadí, stejně tak zredukovat nadbytek zvratných zájmen. Někdo může negativně vnímat výše vložená neobvyklá pojmenování. Text je nicméně velmi plastický a po začtení nebudete pociťovat žádné rušivé prvky.

Jestli je něco opravdu pestré, tak prostředí. Samotný nápad zasadit příběh do ruské tajgy a historicky dramatické doby je atraktivní. Ožívá slovanský folklor s prvky detektivky, hororu, ale hlavně fantasy. Na jedné straně udatní bohatýři, čarodějnice, vlkodlaci a šamani, na druhé obyčejní lidé podléhající válce i nemocem. Navštívíme válečné pole, nemocnici, rodinná sídla, nehostinnou přírodu i podniky vyrážející dech luxusem. To vše samozřejmě za zvuků revolučních popěvků. Slovo má také láska; ať již milostná, či rodičovská. Není nic horšího, než když přijdete o ženu, syn se vám vzdaluje a vás pomalu, ale jistě užírá vnitřní vztek, žárlivost a zuřivost. V tu chvíli je snadné odbočit ze zajetých zvyků. 
„Chtěl bych vědět, jaká jsi doopravdy. Když přestaneš hrát svoje role.“ Ani ona neodpověděla hned. „Ženy pořád hrají nějakou roli.“ Georgij zakroutil hlavou, ale pořád se usmíval. Zamyšleně i pobaveně. Byla jako zdánlivě neprostupný a zrádný terén. Ale každý takový měl bezpečnou stezičku, kudy se dalo projít. Jen ji najít. „Nevěříš mi?“ potáhla z cigarety se záhadným býlím. „Kořist. Pečovatelka. Matka. Milenka. Děvka. Služka… Málokterej chlap ví, jaká je jeho žena doopravdy. Vidí jen to, co vidět chce.“ Bohatýr se odbýt nenechal. Ještě o kousek se naklonil. „A co když chci vidět až na dřeň?“ (str. 344)
Kdo je vlastně Žukov a jakou má roli? Proč se nedokáže zbavit tyfových skvrn, ale stále žije? Proměna Ratmira, Sigrúniny pravé ruky, je krásnou ukázkou, že slova zvolená ve správný čas mohou mít nedozírné následky. Zůstane smečka pevná navzdory těžkostem? Charakteristiky dávají jednotlivým postavám originální punc a se zaujetím budete sledovat, co vše mají na bedrech. Mísí se pasáže snovějšího ražení s bojovými scénami plnými krutostí a detailního popisu násilí. To, co jste dříve považovali za báje, ožívá…

Tempo se stejně jako ručička na hodinách posouvá pomalu vpřed, až se změní na zběsile uhánějící vteřinovku. Vyhraje dobro, zlo, nebo bude plichta? Je jednoduché určit, kdo stojí na správné straně? Zvládne Ratmir překonat agresivitu, čarodějnice pomstít příbuzné a Georgij zjistit důvod svého nakažení? Román vás obohatí o řadu pojmů, např. stakan, fámulus apod.

Pro někoho může být náročnější orientace ve velkém množství aktérů a jejich vícesložkových jménech i rozdílný tón mezi první a druhou polovinou. V začátku je hodně popisu, následně přemíra akce, jež vyznívá místy moc překombinovaně a konkrétní souboje jsou hůře představitelné. Drahnou dobu vám bude unikat propojenost, což nemusí být nutně na škodu, nicméně někdo neocení dlouhé tápání, obzvlášť šamanské vize jsou velmi abstraktní a těžce uchopitelné. Samostatnou kapitolou je škrtání, jež by rukopisu rozhodně prospělo. Škoda, že kniha neobsahuje ilustrace, námětů ke ztvárnění by bylo mnoho. Vyústění přijde zbytečně brzy a i když je v určitých věcech jednoznačné, daný svět poskytuje další možnosti realizace.
„Třeba jestlis poslední dobou nějakou holku nenaštval.“ „Myslíte kromě vás? Nevím o tom. Vždyť už dva měsíce marodím.“ Sigrún obratně vyskočila na komodu. Dřív než jí stačil kavalírsky pomoct. „Tam odkud pocházím, se říká, že nemoc těla je projevem nemoci duše. A sny jsou místem, kde s námi duše může svobodně mluvit. Netrápí tě už nějakou dobu něco? Třeba z války…“ Georgij se přestal usmívat. Měl pod jejím olivínovým pohledem dojem, že ho svlékla ne až na kůži jako včera, ale rovnou na kost. „Jak víte, že…“ (str. 216-217)
Rudý bohatýr nabízí dobrodružství, napětí i netradiční kulisy. Realita s příměsí imaginace; mýty, báje a historie, potěší všechny příznivce kompaktního fantasy. 

Markéta Klobasová se živí jako titulkářka a překladatelka videoher. Debutovala povídkami v časopise Pevnost, přispěla do antologií i série Kladiva na čaroděje. Vyrostla obklopena smečkou koček a hromadou knih, v současnosti se ráda prochází po lesích.

Při četbě jsem se velmi bavila a i přes počáteční horší orientaci jsem se do příběhu ponořila a užívala si atmosféru folkloru a nadpřirozených bytostí. Na prvotinu, v takovém rozsahu, skvělý výkon. Těším se na další počiny. Nebo snad zavítáme do stejného universa? Uvidíme.

Závěrečné hodnocení: 82 %


Některé lidi válka zlomí, z jiných udělá opravdové muže. Georgije Žukova potkalo to druhé. Z vesnického burana se stal obávaný bojovník, který se hned tak něčeho nezalekne, a navíc mu přeje válečné štěstí. I když právě teď se zdá, že mu tak nějak došlo. Skvrnitý tyfus dokáže „rozchodit“ jen málokdo. Jenže Georgij se nemíní vzdát. Když nepomůže lékařská věda, jsou tu ještě jiné prostředky. A tak zatímco kolem něj naplno zuří revoluce, Georgij se vydává na cestu za vlastní záchranou.
A přestože ho válka připravila na ty nejpodivnější věci, jedno je jisté – tahle cesta bude plná překvapení. Tady jde totiž o mnohem víc než jen o život jednoho člověka. A možná právě proto někdo systematicky likviduje všechny muže jménem Georgij Žukov...

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2026
Žánr: fantasy
Počet stran: 576
Vazba: brožovaná

Komentáře