Jak s nadhledem přežít rozpad manželství?
Dala bych si ten salát, ale nenajím se z něho. Nenajíš, ale ta pizza zavání dalším kilem navíc. A není to v mém případě už jedno? Karol se automaticky podívala na své břicho. Není, nemusíš přidávat další michelinský záhyb, už takhle tvoje břicho připomíná vlnobití. Hej, ale jen když sedím. Když stojím není to tak strašné! Podobné dohady se Karol odehrávaly v hlavě téměř při každém výběru jídla. Než si Bětka objednala, Karol v hlavě čtyřikrát změnila výběr. (str. 17)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Pětatřicetiletá introvertka Karol je již třináct let vdaná za Honzu. Její dny plynou v pokojném, byť možná už trochu ubíjejícím stereotypu. Bezpečný, pečlivě budovaný svět se ovšem roztříští na tisíc kousků v momentě, kdy jí kamarádka Adéla oznámí krutou pravdu – přistihla Honzu v cizím objetí. Pro ženu, která se cíleně a ráda vyhýbá společnosti, to znamená naprostý osobní kolaps. Donucena neúprosnými okolnostmi a postrkována prostořekou, životem tepající mladší kolegyní Bětkou se Karol musí znovu naučit fungovat mimo svou neprůraznou sociální bublinu.
Kniha Kolegové představuje na první pohled nenápadný, avšak vnitřně nesmírně bohatý příběh o bolestné ztrátě a následném znovunalezení vlastních životních jistot. Je psaná v er-formě a vypravěč se soustředí především na ústřední postavu, jejíž myšlenkové pochody tvoří páteř celého textu. Samotná struktura je členěna do kapitol pojmenovaných podle dnů v týdnu. O obálku se postarala Irena Hnídková.
Jana Nováková nás sebevědomě zavádí do dobře známého prostředí středně velké marketingové firmy usídlené v moderním kancelářském komplexu na pražské Pankráci. Firemní rutina zde tvoří místy až hořce absurdní kontrast ke Karolininu reálně se hroutícímu osobnímu životu. Zatímco v ní se všechno podstatné láme a bortí, v práci se na poradách smrtelně vážně řeší nekonečné tabulky a iritující korporátní rána komplikuje zcela prozaicky rozbitý kávovar v kuchyňce. Stereotypní pracovní prostředí je vykresleno s trefným, mírně jízlivým a ironickým nadhledem, přičemž samotná Praha se svými rozpálenými a přelidněnými ulicemi Starého Města či populární restaurací situovanou na Národní třídě dodává autentickou atmosféru.
Největším literárním tahákem je ovšem samotná protagonistka. Karol v žádném případě nepředstavuje otřepaný archetyp silné a nezlomné hrdinky – naopak, je reálná a lidsky chybující. Autorka s obrovskou dávkou empatie i upřímnosti ukazuje její velmi pomalou osobnostní proměnu. Tento vývoj je neustále nabouráván spalujícími pochybnostmi o vlastním stárnoucím těle a hluboce zakořeněným strachem z dalšího mezilidského selhání.
Výrazným a zábavným prvkem jsou hrdinčiny vnitřní monology. V její mysli totiž svádí permanentní verbální boj rozumná, těžkou nejistotou zmítaná a ustrašená Karol se svou mnohem dravější, útočnější, rýpavější a sžíravě sarkastičtější instancí, jíž pragmaticky říká Karolína. Myšlenkové rozpravy podporují celkovou dynamiku a svižně zprostředkovávají emocionální rozpolcenost i proces postupného uvědomování si toho, co vlastně od zbytku života chce.
„Vím určitě, že sestra to nebyla. Řekněme, že se sestrou se vášnivě nelíbáš.“„Dobře,“ zakřenila se Karol.„Ale nechci být poslem špatných zpráv. Navíc, co když mi to neuvěří? Jsou spolu tak dlouho! A je to prostě šmejd!“ rozohnila se.„Uvěří, neuvěří. To už je pak její problém,“ Karol pokrčila rameny a ledabyle se napila vína.„Jsi to ty!“ vypískla Adéla Karol téměř do obličeje.Víno, které akorát vypila, nestihla spolknout a vyletělo jí nosem. Adéla by se tomu normálně začala smát. Teď na Karol zírala jako na chudinku. Pane bože, ona mě lituje. Ona si nedělá srandu, křičely na Karol její myšlenky. (str. 24)
Nemalou roli ve firemním i vztahovém ekosystému hraje dlouholetý kolega Tomáš. Působí jako pan bezchybný a nekonečně otravný pedant, jenž se zlomyslným potěšením poukazuje na Karolíniny drobné přešlapy. Přestože by se budoucí romantický vývoj jejich kolegiálního poměru mohl velmi snadno a neohrabaně stát obětí nudných, tisíckrát napsaných žánrových klišé, tvůrkyně ho rafinovaně staví na pevných základech letitého, ostře sarkastického a jiskřivého popichování. Stránku po stránce citlivě odhaluje skutečnou zranitelnost navenek tvrdého, cynického a zhrzeného muže, jenž si úzkostlivě střeží hranice svého soukromí.
Dravá a živelná Bětka funguje jako moderní spojovací most mezi sociálně uzavřenou Karol a současným, mnohdy nekompromisním a krutým světem seznamování. Adéla, věčně nestíhající a mírně chaotická matka dvou ratolestí, a navíc Karolina nejlepší kamarádka z dětství, naopak s noblesou představuje onu tvrdou, neúprosnou morální křižovatku. Oproti nim pak na scéně stojí (ex)manžel Honza, jenž překvapivě není účelově vykreslen jako čisté démonické zlo, ale spíše jako docela běžný obraz manžela, jehož svazek jednoduše omrzel.
Styl Jany Novákové je vyzrálý, plynulý, lehký a čtivý. Použitý jazyk je bohatý a dialogy, ať už ty nahlas vyřčené, nebo ty, jež se odehrávají v Karolině zmatené hlavě, mají přesně správný, úderný rytmus. Vyprávění navíc vévodí všudypřítomný kousavý sarkasmus, tolik potřebný nadhled a sebeironie, které spolehlivě zabraňují tomu, aby román spadl do škatulky depresivních a plačtivých sociálních dramat.
Menší vadou na kráse je skutečnost, že v některých momentech, a to zejména v první třetině, mohou Karolíniny úzkostné stavy působit na běžného čtenáře až příliš uměle, zveličeně a neadekvátně vyhroceně. Tento nesoulad ale naštěstí poměrně rychle vyprchá v okamžiku, kdy celkový děj přirozeně nabere na kýžených obrátkách a Karol se přestane jen litovat, aby konečně mohla vystrčit pomyslné růžky.
Kolegové si na nic nehrají. Nejde o těžkou literaturu pro náročné kritiky, přesto se pod slupkou oddechového žánru překvapivě skrývá velmi silné a univerzální téma. Vypráví o tom, jak těžké může být přijmout vlastní nedostatky, uvědomit si svou hodnotu a najít v sobě odvahu zavřít staré dveře, aby člověk mohl začít znovu. Jedná se o typ knížky, u níž si po náročném dni skvěle odpočinete, ale zároveň vás nenápadně donutí k zamyšlení. Doporučuji všem, kteří hledají vypravování ze života, u něhož se mohou upřímně zasmát cizím trapasům, ale zároveň v něm najít i kousek vlastní, někdy trochu nejisté cesty.
Jana Nováková se narodila v roce 1989 v Praze. Vzděláním je sice absolventkou oborů aranžér, podnikatel a manažerská ekonomika, ale profesně nakonec zakotvila v administrativě a korporátním prostředí. Literární dráhu začala jako blogerka a následně vydala dvě knihy pomocí crowdfundingu a samonákladem – tituly Ze života blbky (2016) a Ze života blbky 2 (2018).
Subjektivní názor: Musím říct, že v hrdince jsem se až nebezpečně často viděla – třeba v její neochotě zvedat cizí čísla –, i proto se mi to četlo úplně samo. Jako romantička bych možná v koutku duše brala o něco „růžovější“ konec, ale i tak ho naprosto chápu. Zkrátka se zvolila realita, která k příběhu o hledání vlastní hodnoty sedne nejlíp.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Karol, ukolébaná stereotypem manželství, zjistí, že zatímco si po práci užívala klidu domova s knihou v klíně, manžel si užíval v klíně jiné ženy. Introvertní třicátnice se díky mladší kolegyni vrací ke společenskému životu, a především sama k sobě. Pod vedením protřelejší kamarádky zkouší znovu randit, ale zjišťuje, že to v dnešní době není nic lehkého. Lásku překvapivě najde blíž, než očekávala. Uvědomuje si, že to nebude ideální vztah a čeká ji těžké rozhodnutí. Má si vybrat zpočátku komplikovanou, nejistou, ale silnou lásku, nebo se má konečně postavit sama za sebe a nebýt závislá na někom jiném? Výběr jí neulehčuje její rozpolcené já. V hlavě vede neustálý dialog, který jí přináší velkou dávku sebekritiky a zároveň překvapivé výměny názorů. Vybere si nakonec tu nejlepší variantu?
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2026
Obálka: Irena Hnídková
Žánr: beletrie
Počet stran: 296
Vazba: Brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat