Redakce

Naše redakce funguje už od roku 2017, a přestože se členové mění, někteří jsou v ní už opravdu dlouho. Aktuální složení nám drží přes dva roky a společně jsme sehraný tým, který vám v objektivním duchu představuje tvorbu českých autorů i autorek. 

Chcete-li nás poznat, v tomto článku i na našem Instagramu vám o sobě prozradíme více informací.

Aktivní stálice, které vás provedou českou scénou i poslepu

Ahoj, mé rodné jméno je Marie Jašminská, byť v literární sféře mě znáte jako Marii Peetulisku Daňkovou. Jedná se o relikt přezdívky z doby mé vášně hraní World of Warcraft a stavu vdané paní. Odjakživa jsem za všechny dokončovala slohové práce a záliba v psaném textu jen rostla.

V roce 2014 jsem se stala administrátorem webu ČBDB, od roku 2017 píšu recenze jak pro zmíněný web, tak pro Čteme české autory. Kolik knih přečtu? Těžko říct. Někdy 100 jindy 50, průměrně je to však kolem 20 tisíc stran ročně. Vždycky jsem byla velký snílek, kterého lákalo vše okrajové; raději jsem měla zaplivané hospody než luxusní rezidence i lidi, co více přemýšlejí, než se ukazují a chlubí. S tím souvisí moje knižní preference: nemám vyhraněný žánr, ale potřebuji vědět, že autor vnímá psychologický aspekt, nad věcmi uvažuje a neveze se jen na módní vlně a na snaze se zavděčit. Když mám chuť utéct k poezii, přečtu si z českých spisovatelů Filipa Topola, k próze se opakovaně nevracím, ale baví mě styl psaní Nigreda, edice Tvář apod.

V projektu jsem z čistého zájmu o současnou produkci. Hodně dávám šanci začínajícím autorům i samonákladům, čímž si na sebe častokrát upletu bič. Jsem totiž hodně upřímná, a pokud něco vnímám špatně, tak to napíšu. Svůj názor se snažím podložit, takže z mé strany opravdu nečekejte nějakou mstu, autoři jako takoví mě nezajímají, jde mi jen o to, co sepsali. Proto mě mrzí, pokud se někteří cítí dotčeně, že jsem dostatečně neocenila jejich dílo. Chápu, že to zamrzí, ale napiš to lépe a já tě pochválím. Zároveň prosím o shovívavost, protože čekačky k mému hodnocení jsou dlouhé…

Ve volném čase se uklidňuji chovem a následným zpracováním zvířat a zužitkováním darů zahrady. Na Instagramu mě najdete pod názvem @marra_666.

Ahoj, jsem Janča – a knihy mám nejen v knihovně, ale i v DNA. Čtu, recenzuju, píšu… zkrátka všechno, co se kolem knížek jenom mihne. A když zrovna neležím s nosem zabořeným v rozečteném příběhu, najdete mě ponořenou v barvách, papírech a nápadech nebo na Instagramu jako @srdce_plne_knih.

Ročně přečtu mezi 30 a 80 knihami, záleží, jak velká mě toho roku přepadne čtecí krize.

Mojí srdcovkou mezi českými spisovateli je Jakub Arbes – jo, já vím, trochu retro, ale jeho romaneta jsou pro mě jako poklady z půdy: mají svoje kouzlo, hloubku a voní po historii.

V projektu jsem proto, že naše literární scéna skrývá spoustu zajímavých perel – a mě baví je objevovat a představovat ostatním. 

Ahoj, jsem Linda Dobřická a knížky mě provází od útlého dětství.

Studovala jsem bohemistiku, kterou jsem však zdárně nedokončila. Plánem B bylo studium kriminalistiky. Ačkoliv se oboru nevěnuji, zůstala mi tato tematika velmi blízká. Ročně přečtu v průměru 50-70 knih, převážně od českých autorů. Čtu detektivky, horory a historické a společenské romány.

Mou oblíbenou českou autorkou je Jakuba Katalpa, umí syrově zobrazit niterná zákoutí lidské duše. Svou tvorbou dokazuje, že svět není černobílý a každý ho vidí z vlastní perspektivy.

Do projektu mě dostala touha realizovat se psaním. Velmi ráda sdílím s ostatními čtenářské dojmy a zkušenosti i na IG, a to zcela bez příkras a pod svým občanským jménem.

Zdravím, tady knihomolka Lucka! Už 30 let proplouvám životem, v němž čtu knihy, píšu o nich, pěstuju pokojovky, piju kafe a obdivuju Franze Kafku. Možná mě znáte z profilu @lucieoknihach, ten si už pár let hýčkám a buduju. Literatuře jsem ve velkém přišla na chuť na střední škole, kdy jsem si tajně četla v hodinách pod lavicí, ale už dříve mi dveře do jiného světa otevřela Jaqueline Wilsonová a Rowlingová a její Harry Potter. V maturitním ročníku bylo tedy jasné, kam moje vysokoškolské kroky budou směřovat. Kromě knížek mě baví cestování, chodím na koncerty, koukám na hokej, hraju Minecraft, ale nejradši volný čas trávím kdekoliv, kde je můj přítel a dcera. Jsem introvertka a na gymplu jsem se cítila hodně bezradná, právě tehdy jsem začala být fascinovaná Franzem Kafkou, protože mi ve svém bytí připadal stejně ztracený. Můj čtecí vkus se postupně vyvíjel, v současné době čtu hlavně společenskou prózu, cestopisy, nejradši mám historické romány a zbeletrizované životopisy, ale více než konkrétní žánr mě zajímá kvalita textu. Kdybych do konce života měla číst už jen jediného autora, byla by to bez váhání Petra Soukupová. Ročně zvládnu kolem 80 knih, což je absolutní minimum oproti počtu nově vycházejících titulů, ale i tak to vnímám jako úspěch. Na projektu mě baví to, že můžu mezi čtenáře skrz recenze dostávat knihy, které by na české literární půdě třeba úplně zapadly, a sama se tak dostanu k titulům, které bych v knihkupectví jen tak přešla. A taky si psaním recenzí udržuji zdravý rozum.

Ahoj, jmenuju se Klára a knihy jsou mou celoživotní láskou. Čtu od dětství a jen málokdy mě potkáte bez nějakého svazku v ruce (a pokud náhodou ano, je to pravděpodobně proto, že jsem ponořená do nějakého podcastu). Ve dne učím v mateřské škole a snažím se dětem ukazovat, že fantazie nemá hranice.

Když zrovna nejsem ponořená do literárního světa, najdete mě, jak sleduju burácení motorů ve Formuli 1 nebo si užívám filmy – od velkolepých blockbusterů po nenápadné klenoty. Říká se, že člověk má mít koníčky, které se navzájem vyvažují, u mě to přesně platí: klidná čtenářská chvilka vs. napínavé sledování závodu.

Zkrátka jsem knihomolka, která má ráda rychlost i příběhy. Ročně přečtu okolo 80 knih, záleží na času a náladě. Mezi mé oblíbené autory patří Jakub Stanjura či Jakuba Katalpa. Proč? Jednoduše se mi líbí jejich styl vyprávění.

Projekt beru jako jednu velkou výzvu a způsob, jak se literárně posouvat. Najdete mě na Instagramu pod názvem @klarinknizni svět.

Nejnovější členky, které se starají o chod projektové skupiny

Učitelka, maminka, spisovatelka a redaktorka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída. Milovnice pohádek a historie, autorka 19 knížek pro děti a knihomolka. U knížek moc ráda odpočívám, zajímají mě nové trendy v dětské literatuře, moc ráda čtu dětem a pořádám přednášky na téma "práce s knihou a čtenářská gramotnost". Recenzím se věnuji proto, že se cítím jako součást knižního světa, odkud nechci jen brát a produkovat, ale i podporovat ostatní tvůrce a zviditelňovat v mracích nových titulů různé kvality to, co považuji za špičku české tvorby. A o své poznatky se moc ráda podělím i s vámi.

Ročně přečtu kolem 40 knih.

Oblíbený český autor a důvod? Zmíním dětskou tvorbu, kde se mi moc líbí tvorba Lucie Hlavinkové, je citlivá a něžná, a Michaely Fišarové, která je zase úžasně prdlá.

Projekt Čteme české autory pokládám za velmi profesionální a přínosný. Moc ráda přispěji svým pohledem a zkušenostmi k propagaci kvalitní tuzemské tvorby, která potřebuje podpořit, aby ji neutlačovaly překladovky.

Ahoj, jmenuju se Terka („Ahoj Terko!“) a jsem mediálně závislá. Knihy, filmy, seriály, hudba – to je moje. Ovšem pravdou je, že láska k tištěným písmenkům vítězí s velkým náskokem. Už od těch dob, co jsem se sama jako malá naučila číst díky Dětem z Bullerbynu. O svých čtecích zážitcích píšu už více než čtyři roky na Instagram, kde figuruju jako @kafe.kniha.a.kolacek. Jinak pracuju ve státní správě, mám manžela, dvě děti a jsem hrdá holka z Moravy, co emigrovala do středních Čech.

Ročně přečtu zhruba 80 knih. Vyrostla jsem na fantasy a historických románech, ale vlastně nepohrnu žádným dobrým příběhem, takže můj vkus je poměrně široký. Oblíbených českých autorů mám spoustu, proto zmíním jen Janu Řečkovou. Její příběhy mě provázely dospíváním a je škoda, že se na ně pozapomnělo. Projekt mi přijde skvělý v tom, že pomáhá propagovat současnou českou literaturu. Upozorňuje na tituly, které v haldách těch, co každý rok vyjdou, stojí za přečtení. A jsem ráda, že i já mohu přispět svou troškou do mlýna.

Zakladatelka, šéfredaktorka, PR, editorka a tak nějak holka pro všechno. :)

Jmenuju se Ivona Salvová-Šabíková, ale na české scéně se realizuju pod pseudonymem Chensie Ips. Jsem maminka tři dětí (dva chlapci a holčička), vdaná za svou první lásku a žiju v přírodě mezi poli, loukami, kousek od lesa. Spojení s přírodou, samota a klid je pro mou rodinu nanejvýš vyhovující, i když často podnikáme výlety do  míst, která jsou vhodná pro rodiny s dětmi. Mám spoustu koníčků, ale čtení knih je jedním z mála, které můžu mít i při péči o své poklady. Děti jsou pro mě na prvním místě, ale abych si udržela zdravý rozum i na rodičovské dovolené, prožívám psané příběhy a snažím se vám je co nejobjektivněji představit.

Kolik knih ročně přečtu? Většinou sto padesát až dvě stě.

Oblíbený český autor? Vybrat jen jednoho je velmi těžké. Mezi mé oblíbence patří J. K. Erben, Eduard Štorch, Jaroslav Havlíček a ze současných Petr Heteša, Pavel Bareš, Roman Bureš, Petr Brožovský, Kristýna Sněgoňová, Petra Stehlíková, Petra Slováková a další. Ale pokud si mám vybrat jen jednoho? Nejspíš to bude Eduard Štorch, u kterého jsem se poprvé zamilovala do knižní postavy – Mamutíka.

Proč jsem v projektu? Bývalou kolegyni a spoluzakladatelku Sue Wish v roce 2015 napadl nápad a já se ho chytla a začala jej realizovat. Díky nám vzniklo Čteme české autory, i když zainteresovanější a akčnější jsem vždy byla já. Na rodičovské jsem se potřebovala zkvalitňovat. Jsem člověk, který potřebuje růst a vyvíjet se – projekt byl a je pro mě tou nejlepší zkušeností, která mi toho hodně dala. Navíc jsem se díky němu seznámila se spoustou lidí, ať už s autory, či členy redakcí nakladatelství, v neposlední řadě i se skvělou partou lidí, povětšinou s maminkami, které mají podobné zájmy jako já. Společně tvoříme něco, co je prospěšné a pomáhá nezapomínat na to, že nejen zahraniční, ale i české knihy stojí za to.