Místo činu maloměstský tenisový klub
Po rozvodu chlastal první ligu a navrch bral benzodiazepiny. Kohokoliv jinýho by ze sboru vyrazili, ale protože Daněk byl mediálně provařenej superpolda, tak ho pro jistotu jenom uklidili. Do Chebu. Pár let o něm nikdo nic nevěděl, ale pak vyřešil jeden starej pomníček tak bravurně, že se mohl vrátit do Prahy. (str. 107)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Evě Maškové.
V areálu tenisového klubu je po večírku nalezeno mrtvé tělo mladé ženy. Pod jazykem má uloženou zlatou minci. Její původ a podivný nález v ústech poukazují na vysokou hru gruzínské mafie. Nebo je naopak rozuzlení jednoduchou ukázkou závisti? Oběť – členka klubu a nádherná žena, která to o sobě zatraceně dobře věděla. Vyšetřování se ujímá zkušený Jindřich Daněk. Mysl mu rozostřují osobní problémy ve vztahu, ale i stále se objevující závislost... Obstojí v práci i sám před sebou?
Klasický koncept přesné časové chronologie se datuje od 29. října do 24. listopadu. Rok není uvedený a nelze ho vyčíst ani z událostí, protože děj je zaměřen výhradně na pátrání a život kriminalistů. Kapitoly jsou dlouhé a pro lepší orientaci oddělené předěly ve formě hvězdičky, když se mění optika vyprávění. Náhledů je poskytnuto několik, a to nejen z pozice policistů, ale i podezřelých a svědků. Zvolená er-forma ve spisovné češtině je ozvláštněna občasnými vulgarismy a hojností přímé řeči. Dialogy jsou mnohdy na hranici uvěřitelnosti. Sexuální narážky na mladou vyšetřovatelku Katku jsou zřejmě realistické, ale netuším, jaká pracovní morálka a zásady panují v českých policejních sborech.
U charakterů je snaha o autenticitu vysoká, ovšem popis alkoholika, který se při letmém okusení whiskey hned ocitne na záchytce, působí přehnaně. Taktéž detektivů, již mají v oblibě alkoholické nápoje, je v našich luzích a hájích přehršel. Zmínka o užití benzodiazepinů a jejich přílišná démonizace a poukazování na to, že by při jejich požití nemohl člověk pracovat, je přinejmenším zarážející. Jinak je Daněk popsán lidsky a těžkosti v partnerství, které řeší, jsou realistické. Autorce se podařilo ilustrovat napětí a konfrontace v dnešních tzv. slepených rodinách, kde děti z předešlého manželství mohou negativně ovlivnit aktuální partnerské soužití. Daněk je bystrý major, jehož nasazení je dechberoucí, stejně jako smysl pro detail a aktivní využívání intuice. Ovšem v osobním životě plave ve zmatku, který nedokáže ukočírovat.
Ambiciózní kolegyně Katka, jež se ráda vyzývavě obléká a touží po uznání od mužských kolegů a kariérním postupu, je vykreslena jako umíněná osoba, pro průlom v případu udělá cokoliv. Později je odsunuta do pozadí kvůli nehodě, která by mohla být součástí děje, jenže se k ní Mašková už nevrací, neosvětluje ji, a tak tato linka vyznívá jako vata.
Důležitou aktérkou je i kavárnice Andrea a bývalá policistka. Pozornější ji poznají z Předlohy pro vraždu. Mezi jednotlivými počiny je dějově deset let a je překvapivé, kam se hrdinka z předchozí knihy v rámci životní cesty dostala.
Celkově se Maškové zdařilo vykreslit detailněji jen uvedené protagonisty, zbytek je vyobrazen spíše šablonovitě. Zápletka a motiv jsou uvěřitelné, bohužel nečekejte wow efekt. Zkušenější čtenáři detektivek vraha hravě odhalí již před poslední třetinou. Komplexně vzato se nejedná o špatné čtení. V záplavě tuzemské krimi literatury tento kousek ale snadno zapadne. Oproti Předloze pro vraždu je u spisovatelky posun vidět. Uvažování vyšetřovatelů a užité kriminalistické metody a techniky jsou vyobrazeny reálně a také pointa je smysluplná.
Doporučuji nenáročným čtenářům detektivek hledajícím odreagování bez potoků krve a přílišného přemýšlení. Pokud však hledáte správné krimi mrazení, sáhněte raději jinde, v českém rybníčku je z čeho vybírat.
Eva Mašková je lektorka a specialistka na mezinárodní účetní standardy. Literární tvorba ze současnosti jí dodává rozlet v sešněrovaném světě podnikových financí. Debutovala sbírkou Povídky pod psa: Slepičí polévka pro psí duše, poté se vrhla na detektivní žánr a publikuje v edici Původní česká detektivka. Na projektu jsme recenzovali například Vražedné předsudky (2023) a Pouto krve (2024).
Oproti předchozímu počinu, který jsem četla, se laťka Maškové sice posunula výše, ale ničím se nevymyká. Po pár měsících už zřejmě nebudu znát přesné kontury příběhu.
Závěrečné hodnocení: 66 %
Komentáře
Okomentovat