Lidské loutky v rukou dějin
Hráli jsme až do večera. Najít někoho v pohybující se mase lidí, kteří byli z větší části pokryti šedou vrstvou špíny a prachu, nebylo nic lehkého. Snažil jsem se najít Mutti. Věděl jsem, že je to prakticky nemožné, ale copak jsem mohl přestat? Copak jsem mohl přestat doufat? (str. 158)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Může někdo přežít válku, aniž by přišel o kus sebe? Příběh skupiny různorodých jedinců, kteří jsou ve stejném okamžiku vystaveni rozličným válečným krutostem. Každý ztratil díl vlastní bytosti a je jen na nich samotných, dokážou-li získat otěže zpátky do své moci.
Román představuje pět protagonistů, kteří jsou určitým způsobem propojeni a jejich cesty se splétají a zase rozplétají. Pracuje se v něm s větším množstvím postav a paralelním střídáním perspektiv, což sice otevírá širší obraz tehdejšího období, ale koncept působí roztříštěně a nepřehledně, protože každý úhel má vlastní dynamiku a tempo. Individuální dějové linie nesplývají v jeden souvislý celek, ale jsou rozsekané na stručné obrazy. Časté výměny vypravěčů narušují plynulost a orientaci, zvláště pokud si čtenář musí opakovaně vybavovat souvislosti vztahující se ke konkrétnímu člověku.
Kapitoly jsou velmi krátké, některé mají sotva pár odstavců, vyprávění je tedy soustředěno na jednoduché výstižné popisy, jelikož na detailnosti nezbývá prostor. Odráží se v tom i historická naléhavost a snaha oprostit se od zbytečností, žít v přítomném okamžiku, neboť zítřek už nemusí přijít. Spisovatelce se velmi věrohodně a přirozeně podařilo vykreslit ponurou a temnou atmosféru i přes to, že nevyužívá drastických a násilnických scén.
Večer. Za chvíli začínal zákaz vycházení. Tak kdo to může být? Samuel vzhlédl, když se ozvalo ťukání. Odložil pero, kterým právě psal nějaký dopis, a vstal. Položil mi ruku na rameno. Chtěl uklidnit mě, nebo sám sebe? (str. 186)
Vypravování se odehrává mezi lety 1942 až 1958, ale řazení není chronologické a opět se v krátkých intervalech přeskakuje v čase. Hlavní témata se soustředí především na destruktivní dopady ozbrojeného střetu na dílčí osoby a jejich psychické rozpoložení. Jedna z nejvýraznějších problematik je ukotvena v bezmoci, ta mnohovrstevnatě zasahuje všechny bez ohledu na původ, což metaforicky souvisí i s názvem publikace. Je tím ukázáno, jak snadno se hroutí vybudované hodnoty, vztahy a lidskost. Aktéři jsou nezřídka uvrženi do situací, které nemohou sami ovlivnit, a stávají se tak pouhými loutkami v rukou dějin. S tím úzce souvisí ztráta kontroly nad vlastním životem a nutnost přizpůsobit se okolnostem, i když jsou nespravedlivé nebo nelítostné. Kniha skrývá silné poselství. Ukazuje, že by se každý měl snažit převzít odpovědnost za své činy a nenechat se ovládat ostatními.
Dobové reálie jsou vzhledem k věku autorky vykresleny poměrně realisticky, tvoří důležitý základ a nejde jen o kulisu. Je na nich ukázáno, jak konflikt zasahoval do každodennosti. Neustálá přítomnost strachu, povinnosti včlenit se do davu a nebýt trnem v oku režimu.
Volba stylu psaní padla na jednoduchost, srozumitelnost a čtivost. Nejsou využívány složité větné konstrukce ani náročná slovní zásoba, takže se dobře čte i méně zkušenému publiku. Plynulost některých pasáží narušuje pouze začátečnická krkolomnost a sem tam přehlédnutá pravopisná či typografická chyba. Text vypadá přímočaře a je zaměřený hlavně na předání informací a emocí než na jazykovou zdatnost.
Ústřední hrdinové nepůsobí černobíle, naopak jsou rozmanití v povahových rysech a leckdy zmítaní morálními pochybnostmi. Vykresleni jsou ale převážně schematicky, chybí jim hloubková psychologická analýza a nemáme dostatek příležitostí proniknout do jejich vnitřního světa, pochopit motivaci činů nebo si k nim vytvořit silnější citovou vazbu. Zajímavé je také to, že literátka u nich nerozděluje jednoznačně dobro a zlo. Chování je vždy do určité míry vysvětlitelné právě dějinným kontextem. Pro lepší přehlednost je v zadní části přebalu umístěn přehled se jmény všech, o nichž se píše. Jsou u nich uvedeny rodinné vazby, případně kdo je s kým přátelsky svázán.
Hannelore Kohl je asi ze všech vytvořena nejkomplexněji. Její osobnost nejvíce definuje role matky, svá malá dvojčátka, holčičky, miluje nadevše. Zamilovala se do židovského chlapce a pro lásku zavrhla nejbližší rodinu, která s výběrem partnera nesouhlasila. Je neústupná a nerada dělá kompromisy.
Gabriel je oním zmiňovaným Židem. Vzhledem k náboženskému vyznání skončí v koncentračním táboře, kde ho nad vodou drží myšlenky na manželku a dvě dcery, které chce znovu vidět. Má silného ducha a je velmi přátelský. I v těžkých chvílích myslí nesobecky na druhé a snaží se pomáhat, co to jen jde.
Lola se od začátku chová tajemně. Skrývá svou identitu nebo se s její minulostí pojí bolestivější tajemství? Prošla si procesem dospívání v extrémně tíživých podmínkách, což ji naplnilo vnitřní sílou, ale zároveň utvořilo ji zranitelnou.
Markus zažil obrovskou ztrátu, jež navždy poznamenala citlivost jeho duše. Jako vnitřně rozpolceného a složitého jedince trápí konflikt, který vede sám se sebou. Mladistvou naivitu zprvu ohromí ideologie a tlak společnosti, v níž vyrůstá. Postupně se začíná ozývat zásadovost a stojí tak na hranici, kdy musí volit mezi tím, co je od něj očekáváno, a tím, co považuje za správné.
Nathan je na první pohled inteligentní, schopný a přemýšlivý. Dokáže se rychle orientovat v situaci, snadno najde spolehlivé východisko, což je pro přežití zásadní vlastnost.
S každým dalším dnem přibývali na stadionu noví lidé a přinášeli s sebou nový strach. Každý večer mi Marie usínala v náručí a v noci se budila s křikem a v slzách. Každou minutu jsem si přál být jinde. Doma. (str. 206)
Titul je vhodný zejména pro nenáročné čtenáře, co nehledají pevnou strukturu románu a vybroušený jazykový styl. Čtení je do jisté míry emočně náročnější, setkáváme se v něm se smrtí a s krajně vypjatými situacemi. Citlivější povahy by měly sáhnout spíše po odlehčenější literatuře.
Ruth Františka Blažková je studentka gymnázia se zájmem o historii se zaměřením především na 20. století. Když zrovna nepíše, nejčastěji čte. Zúčastnila se několika literárních soutěží, naposledy získala třetí místo v Literární soutěži Waltera Sernera pořádané Ústavem pro studium totalitních režimů.
Osobně jsem byla mile překvapena při zjištění, že tento debut má na svědomí teprve mladičká studentka. Rozhodně není špatnou vstupenkou do literárního světa, ale autorka musí ještě zapracovat na stylistice.
Závěrečné hodnocení: 63 %
Komentáře
Okomentovat