Recenze: DENÍK KONČILKY (Marie Majka Benešová)

Sepsala dne

 Láskyplný průvodce zvířecím nebem



Čas je jako balíček karet, u kterého netušíš, který rok si „lízneš“.
To zní vtipně, když si berete karty, tak si je lízáte. A teď si představ, že bys mohl olíznout rok, človíčku. To by bylo něco. Jak by asi chutnal? Šťavnatě jako ovoce z koláče, slaně po moři, nebo zlatavě jako sluníčko? (str. 7)


Deník Končilky od Marie Majky Benešové představuje dětem svět, který je na první pohled hravý a barevný, ačkoliv se tematicky dotýká velmi citlivé oblasti – smrti a loučení se s mazlíčky. Hlavní hrdinkou je Končilka třetí třídy. Žije v takzvaném Jádru, kde spolu s ostatními pečuje o zvířecí duše a pomáhá jim na jejich poslední cestě. Zlom přichází ve chvíli, kdy do své domoviny omylem přivede živého králíka…

Titul má podobu osobních zápisků v ich-formě a je rozdělený do dvaceti čtyř logicky navazujících kapitol. Nejedná se o vyloženě souvislý příběh s klasickou dějovou linkou, nýbrž spíše o sled epizod, drobných situací a zamyšlení, jež poodhalují osudy jednotlivých zvířátek. Vizuální stránku vhodně doplňují jednoduché barevné ilustrace od samotné autorky. Ty dobře souzní s dětskou perspektivou a dodávají potřebnou lehkost i smutnějším okamžikům.

(Zdroj: e-kniha Deník Končilky)

Atmosféra je vlídná až meditativní. Jádro se jeví jako bezpečné a stabilní místo s jasným řádem (připomínající úřad či školu), což ostře kontrastuje s proměnlivostí říše smrtelníků. Tento protiklad patří k nejzajímavějším prvkům vyprávění, protože Končilčin údiv nad lidským tělem, počasím či obyčejným potem je často vtipný, odlehčený a jindy zase příjemně filozofický.

Samotná vypravěčka zosobňuje směsici naivity, zvídavosti a empatie. Čtenáře oslovuje „človíčku“ a nejenže ho provází fungováním Jádra, ale nabízí mu i svůj vlastní úhel pohledu na realitu, tvory, emoce či význam jmen. Společnost jí dělají další zajímavé postavy – pan šéf, který navzdory mrzutým náladám tajně pečuje o květiny, nebo bezstarostný Třeštík, průvodce začátkem života, jenž je Končilce velkou oporou. Také živočichové tu vystupují jako plnohodnotné osobnosti s jasným charakterem. Setkáte se s urážlivým a trucujícím křečkem, truchlícím psem i odvážnou kočkou. Každý z nich přináší specifické poselství a pomáhá pochopit rozmanitost existence.

Užitý styl je bohatý, čtivý a srozumitelný, šitý na míru dětskému vnímání. Končilčina mluva je bezprostřední a plná asociací, jazyk je hravý a opírá se o nápaditá přirovnání, jež pramení z jejího okouzlení i nepochopení obyčejných věcí. Vnitřní úvahy se přirozeně střídají s živými dialogy, v nichž se dobře odrážejí specifické povahy jednotlivých aktérů. Z formálního hlediska je text poměrně čistý; drobné překlepy či kolísání v interpunkci plynulost čtení nijak zásadně nenarušují.

Úsměv je vážně kouzelná věc. Pomáhá v komunikaci se světem, který nemá kouzelnou skleněnku jako my. (str. 24)


Y
Silnou stránkou je citlivé zpracování motivu loučení a vztahu mezi člověkem a jeho věrným parťákem. Tvůrkyně s ním pracuje velmi ohleduplně a bez zbytečné temnoty. Knížka má však i stránky slabší. Tou nejvýraznější je nadužívání zdrobnělin („dušičky“, „kytičky“, „místnůstka“, „zádíčka“ aj.). V dětské literatuře mají bezesporu své místo, nicméně zde je jejich frekvence chvílemi až nadměrná. V kombinaci s neustálým oslovováním „človíčku“, které se na jediné straně často opakuje i několikrát, to může vyvolat pocit repetitivnosti a jisté přeslazenosti.

Druhým neduhem je sklon k odbíhání od hlavního tématu. Končilka nezřídka ztrácí dějovou nit a přeskakuje z jedné myšlenky na druhou. Například pasáž o ročních obdobích se rozvine v dlouhý popis léta, zimy a lidského potu, aniž by dění někam posouvala. Podobně působí i jiná kapitola, kde vyprávění náhle vystřídá obsáhlý výklad o babylonské věži a vzápětí zvláštní debata o tom, zda si lze jazykem dosáhnout na špičku nosu. Tyto odbočky sice občas přinášejí zajímavá zamyšlení, avšak narušují tempo a zbytečně odvádějí pozornost.

Celkově lze ovšem říct, že Deník Končilky je originálním a laskavým dílem, které šetrně otevírá téma odchodu domácích mazlíčků. Je to ideální kniha pro rodiče a děti k zahájení rozhovoru o koloběhu života a o tom, že loučení nemusí být jen děsivé. Nejvíce ji ocení mladší školáci, na své si však přijdou i dospělí milovníci zvířat toužící po klidné četbě. Pokud přivřete oči nad občasnou stylistickou roztěkaností a množstvím deminutiv, dostane se vám do rukou hřejivé vypravování, jež nabízí útěchu a záruku, že o naše (nejen) čtyřnohé přátele bude nakonec dobře postaráno.


Marie Majka Benešová (*1998) je učitelka, ilustrátorka a věčná optimistka. Své fantasy, sci-fi a humorné příběhy publikuje na Wattpadu a aktivně se podílí na literárních charitativních projektech i sbornících (např. Pohádky výjimečných hrdinů či Noc splněných přání).


Subjektivní názor: Velmi oceňuji milý tón i jedinečný námět, mně osobně však čtení drhlo kvůli nadmíře zdrobnělin, „človíčkování“ a odbíhání od načatého předmětu. Pro děti však tento deník může fungovat jako skvělý a srozumitelný průvodce při ztrátě zvířecího kamaráda.

Závěrečné hodnocení: 76 %

„Zdravím tě, človíčku! Abych se ti představila, jsem Končilka, konkrétně Končilka třetí třídy, a tady v Jádře mám hodně důležitou práci. Starám se o duše zvířátek, mazlíčků, co už s vámi nemohou být. Povídám si s nimi a hodně jsem se toho od nich naučila. Všechno to mám zapsané tady, v mém deníčku.“
Když však Končilka ve své kanceláři objeví živého králíka, Jádro už nebude jako dřív. Musí zjistit, jak králíčka vrátit domů a zároveň vše ututlat před panem šéfem.
„Pomůžeš mi, človíčku?“

Nakladatelství: Martin Koláček – E-knihy jedou
Rok vydání: 2025
Obálka a ilustrace: Majka Beni Benešová
Žánr: fantasy pohádka pro děti
Počet stran: 229
Formát: EPUB, MOBI, PDF

Komentáře

Okomentovat