Vzniká umění z trápení?
Billie Holiday uměla začít svou autobiografickou knihu stylově: „Když se máma s tátou brali, byli jak parta děcek. Jemu bylo osmnáct, máme šestnáct a mně byly tři.“ Eleonora Fagen, jak zní její původní jméno, se skutečně v roce 1915 narodila třináctileté dívce a patnáctiletému klukovi, kteří měli svatbu až později. Stejně se hned rozešli. (str. 22)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Chci zakoupit tento titul!
Nikdo z nás by si nedokázal představit hudební svět bez ženských představitelek. Pokud se zaměříme na různorodá odvětví, je historicky prokázané, že kdekoliv nastoupily, měly obtížnější se prosadit. A co když nechtěly jen zpívat na objednávku, ale samostatně tvořit a rozhodovat o svém vizuálu? Existuje emancipace i v průmyslu, kde jsou peníze na prvním místě?
Podtitul znějící Příběhy hudebnic, které proměnily scénu i společnost je průřezem mezi třicátými roky, následnými dekádami i ovlivněním současnosti. Ač jsou každá jiná, jedno mají společné – čelily mnohým úskalím, aby se zaslouženě dostaly na výsluní. Blíže poznáme Billie Holiday, Carole King, Ninu Simone, Joni Mitchell, Patti Smith, Yoko Ono, Kate Bush, Laurie Anderson, Suzanne Vegu, Riot grrrl, Björk a PJ Harvey.
Dvanáct kapitol, pojmenovaných podle zmíněných tvůrkyň, mapuje život, vztahové a rodinné zázemí, ale hlavně vývoj v rámci muziky. Od jukeboxu se přesouváme k vinylu a dalším nosičům či platformám. Ostatně závěr každého bloku je opatřen výběrovým playlistem, jenž si přehrajete na Spotify nebo Apple music. Úvod zahajujeme černobílou portrétní perokresbou dané umělkyně, mezi textem jsou další drobné ilustrace související s popisovanou performerkou. Zmíněné pojetí umožní naladit se na atmosféru, v případě neznalosti si přiřadíte ke znějícímu hlasu konkrétní tvář.
Jazyk kombinuje informace, autorovu zkušenost i dobové citace. Přestože místy prosakují sympatie/nesympatie k daným skutečnostem, jako celek je zachován věcný a ryze objektivní tón. Spisovnou češtinu doprovází u přepisů i obecná. Nejsou přítomné gramatické, pravopisné či stylistické chyby, ojediněle vypadlá písmena. Cizojazyčné úryvky jsou opatřené překladem, což ocení angličtinou nepolíbení čtenáři.
Anglo-americký prostor zachycuje potíže odlišných charakterů: rasismus spojený se segregací, epidemii AIDS, sexismus, politiku nerovnosti i snahu skloubit mateřství s kariérou. Můžeme hovořit o drogách, alkoholu a nespoutaném hýření, či protagonistky tento způsob propagace a tvoření neupřednostňovaly? Vítězí heslo "žít tady a teď", rozdat se publiku, nebo se zavřít ve studiu, střežit si soukromí a občas vydat desku?
Bylo to období komunitního života v Laurel Canyon, osadě v Holywood Hills. Období bohémské, ale také ve znamení hledání nové poezie. Jefferson Airplane, Byrds, Grateful Dead, všechnyy tyhle kapely hrály v malých klubech, což bylo vzhledem k jejich rostoucí popularitě vzácné a paradoxní. Mama Cass Eliott, zpěvačka kvartetu The mamas and The papas, hostila největší večírky, celonoční parties, kde byl pod vlivem narkotik snad i nábytek. Lidé cítili, že éra sixties a pokus o nastolení společnosti pospolitosti se řítí do finále a žili o to intenzivněji. (str. 91)
Tempo dovede být vláčné i dramatické, záleží na vašich preferencích a vzbuzeném zájmu. Znázornění talentovaných osob, jejich tužeb i střetu s realitou. Co když ale jen talent nestačí? Očividné i skryté mechanismy moci, co nemají rády, když jim někdo chce narušit zajetý řád. Monitorace populární muziky a genderu v kontextu hudební publicistiky.
Byla Yoko Ono taková čarodějnice, jak ji média vykreslovala? Kterou zpěvačku zničil protidrogový hon? Kdo stál před volbou dát dítě k adopci? Docházelo k vykreslení vlastní minulosti, nebo dominovala imaginace? Různorodost povahových vlastností i životní cesty, jež stály za průkopnictvím v představě ženy-producentky. Výjimku tvoří celkové uskupení Riot grrrl, v němž sledujeme hnutí, potažmo celou vlnu anarchopunkových a feministických pohnutek.
Málokdo zažil tolik nedorozumění – a taky nechuti porozumět. Yoko Ono přišla k hudbě od současného umění, formovaná japonskou výchovou. Nachomýtla se k nejpopulárnější skupině šedesátých let a celého kánonu pop music. Nálepky „té, která rozložila Beatles“ je nucena se zbavovat po celý zbytek života. A v lepším případě se o ní vypráví jako o partnerce velké mužské legendy pop music. Přitom to není nijak nutné: už proto, že její vlastní tvůrčí příběh je jinde. (str. 149)
Ženská práce předkládá nelehkou minulost dvanácti vybraných osobností. Od písničkářek po dobou nepochopené, či uznané až z hlediska odstupu. Tvorba, produkce a prezentace, technická preciznost i originalita. Pokud si nedovedete představit den bez puštěné skladby a zajímáte se, jakým vývojem si zmíněný průmysl prošel, máte příležitost ho lépe poznat přímo z pozice optiky tvůrkyň. Rozhodně zažijete zajímavou a pozoruhodnou četbu.
Její vydavatel se zabýval problémem, který spočíval v tom, že ve Spojených státech publikum nevídá zpěvačku tak často v televizi a netuší pořádně, jaká osoba se za hudbou skrývá. A tak vydal plakát, kde je Kate vyfotografovaná v elastickém trikotu, který ji nepřehlédnutelně zdůrazňuje prsa. Kate to okomentovala: „Jako bych musela prokazovat, že ta tvorba, pro někoho možná nezvyklá, vychází z mladého ženského těla.“ Byl to pro ni signál, že chce a potřebuje rozhodovat o svých věcech sama. Může nám to znít samozřejmě, ale jen si letmo v mysli zpřítomněme ty zástupy zpěvaček z mnoha zemí světa, které nátlaku podlehly a přijaly jako fakt, že musejí v rámci hudební dráhy sexualizovat své vzezření a image. Že „to tak prostě chodí“, dokud je čas nepřeřadí do další kategorie hvězd po čtyřicítce, se kterými zábavní průmysl nakládal tak prozaicky, jen jinak. (str. 179)
Pavel Klusák pracuje pro rozhlas a televizi, je festivalovým dramaturgem. Za biografii o Karlu Gottovi s názvem Gott: Československý příběh získal dvě ceny Magnesia Litera. Na kontě má mj. publikaci Suchý & Šlitr: Semafor 1959-69, Uvnitř banánu.
Komplexní kniha, díky níž jsem dostala další úlomek ze složité problematiky touhy, uznání, a vykoupení. Vyplatí se pro umění obětovat? Nejsilněji mě zasáhly černošské zpěvačky a společenská předpojatost nejen vůči ženství, ale i proti systému plného rasismu a znevýhodnění. Velkou kapitolou bylo přijmout fakt, jak lehce lze dát dítě k adopci. Chápu nuance, ale i tak se to obtížně skousává. Silné čtení, jež na literární scéně rozhodně chybělo.
Závěrečné hodnocení: 83 %
Popová historie, jak ji psaly ženy
Příběhy mnoha oblíbených písní v sobě nesou vzrušení, ducha doby a jedinečné osudy. Jsou ale také poznamenané zásadní nerovností ve společnosti. Co je pro muže samozřejmostí, pro ženy pořád znamená výzvu a bitvu navíc. Málokde to je tak zřejmé jako v populární hudbě. Sledovat dráhy zásadních hudebnic od Billie Holiday přes Kate Bush po Björk proto neznamená jen zkoumat vývoj hudby ve dvacátém a současném století — je to také příběh emancipace a sociální změny, která přesahuje hudbu. Kniha Ženská práce líčí dílo i životy řady zpěvaček a autorek, které proměnily hudbu i svět. V příbězích Niny Simone, Patti Smith, PJ Harvey, ale také Yoko Ono či Laurie Anderson vypráví o přístupech, tématech a možnostech, které by se bez jejich vůle vystoupit, být nekompromisní nebo zápasit s všemožnými okolnostmi nikdy do dnešní hudební krajiny nepromítly. Kniha Pavla Klusáka svědčí o tom, že popkultura je výmluvným odrazem světa, jeho bitev a proměn, a zároveň poukazuje na množství báječné a inspirativní hudby důležitých autorek, která dodnes oslovuje široké posluchačstvo bez ohledu na gender.
Příběhy mnoha oblíbených písní v sobě nesou vzrušení, ducha doby a jedinečné osudy. Jsou ale také poznamenané zásadní nerovností ve společnosti. Co je pro muže samozřejmostí, pro ženy pořád znamená výzvu a bitvu navíc. Málokde to je tak zřejmé jako v populární hudbě. Sledovat dráhy zásadních hudebnic od Billie Holiday přes Kate Bush po Björk proto neznamená jen zkoumat vývoj hudby ve dvacátém a současném století — je to také příběh emancipace a sociální změny, která přesahuje hudbu. Kniha Ženská práce líčí dílo i životy řady zpěvaček a autorek, které proměnily hudbu i svět. V příbězích Niny Simone, Patti Smith, PJ Harvey, ale také Yoko Ono či Laurie Anderson vypráví o přístupech, tématech a možnostech, které by se bez jejich vůle vystoupit, být nekompromisní nebo zápasit s všemožnými okolnostmi nikdy do dnešní hudební krajiny nepromítly. Kniha Pavla Klusáka svědčí o tom, že popkultura je výmluvným odrazem světa, jeho bitev a proměn, a zároveň poukazuje na množství báječné a inspirativní hudby důležitých autorek, která dodnes oslovuje široké posluchačstvo bez ohledu na gender.
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Žánr: publicistika, hudba
Počet stran: 368
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat