Důvěřuj, ale prověřuj!
„Víš jakou vzpomínku ve mě ten citovaný výrok vyvolal? Rok 1992, Kalifornie, rasové nepokoje. Nenávist místních se tehdy obrátila proti Korejcům. Jejich imigrace do USA byla relativně nová, byli schopní, pracovití, zažívali rychlou sociální mobilitu. Reakce místních černochů? My jsme tu dlouho a žijeme v bídě, oni přišli včera a žijou si jak prasat v žitě. Jak to?! Hrrr a ně!!! Nemá nenávist Ruska k Západu stejné pozadí? ,Co mě přesahuje, to mě ponižuje a uráží. Co mě ponižuje a uráží, musí být zničeno, nebo alespoň pošpiněno a popliváno' – odvěká mantra všech neschopných.“ (str. 89)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Letargie starého muže naruší podivná zásilka. Jakýsi Jakub Hron mu posílá výtisk své knihy s psaním, v němž ho pokorně prosí o setkání. Pán ale žádného Jakuba nezná, nebo ano? Začíná pátrat ve vodách stářím zakalené mysli a zvědavost mu nakonec zavelí odpovědět. Osamělost dělá divy a přítomnost mladíka působí jako balzám na duši. Pravidelná setkávání tříbí mysl a třídí dávno zasunuté myšlenky. Kdo je vlastně Jakub a je opravdu tak bezelstně pokorný, jak se zdá?
Konceptem je rozhovor dvou mužů, jakási hra na kočku a myš. Kniha neobsahuje kapitoly, jen letmé, hvězdičkou oddělené předěly, což by mohlo někomu vadit. Při odložení se pak musíte vrátit o pár řádků zpět, protože děj je sice komorní, ale narativ rozhodně není prostý. Pomalu plynoucí text je plný historicky věrných reálií. Zaujme bohatou slovní zásobou, knižními výrazy i neotřelými vulgarismy. Filozofování o životních hodnotách, fungování za socialistického režimu i vachrlatých mezilidských vztazích je obohaceno ostrovtipem a trefným sarkasmem. Zvolená ich-forma v přítomném čase dodává na autenticitě, buduje atmosféru a jde až na dřeň emocím. Nutí k zamyšlení o solitérství ve stáří a hodnotě rodinných vazeb. Zajímavou třešinkou na dortu jsou socialistické slangy a žargon z oblasti stavitelství. Mnoho pojmů budete muset pochopit z kontextu, ale často i vygooglit, protože současníkům nejsou známy.
Mluva bezejmenného protagonisty odpovídá vysokému intelektu. Neztrácí schopnost nasávat informace a užívat neologismy. Spatra cituje slavné literáty, komunistické funkcionáře i scenérie z oblíbené kinematografie. Mileniál Jakub mu zdatně sekunduje. Pohledný sečtělý muž je zjevením. Má úctu ke stárnutí a hravě se dokáže vlichotit do přízně člověka na sklonku života, tomu však paranoidní červík v hlavě a intuice našeptávají, že by se měl držet zpátky...
Mezi titulní dvojici v poslední třetině vstupuje důležitá postava – Jana Vávrová. Sociální pracovnice, s níž měl Jakub v minulosti vážný vztah. Právě o něm napsal literární prvotinu a novému příteli spílá nad rozchodem, z něhož viní sám sebe. Posléze se dozvídáme i příběh z druhé strany, jelikož stařec si začne s Janou vyměňovat zprvu nevinnou korespondenci, která odhalí minulost.
Problémem je anotace lákající na novelu plnou napětí. Dostanete spíše glosu o dnešní zkažené době a historiograficky věrné vzpomínky chytrého chlapa, který se ani ke konci bytí nechce nechat opít rohlíkem. Žánrově bych zařadila jako společenský počin, v žádném případě se nejedná o oddychovou literaturu – po dočtení budete bojovat s koktejlem emocí. Vztekem nad bytostmi, jež se honí pouze za svým uspokojením a na druhé nemyslí.
Celkově vzato se jedná o zajímavý konverzační kousek, který nadchne intelektuály, starší ročníky, ale i empatické lidi, již stále doufají ve slušnost a dobré konce. Výsledný dojem kalí uspěchané rozuzlení a několik zdlouhavých pasáží, kde se filozofuje o lidství až příliš repetitivně a pateticky. Milovníci jazyka zaplesají nad vybroušenou stylistikou a originálními metaforami.
Pražský rodák Jiří Hájek vystudoval fakultu stavebního inženýrství. Byl projektantem v Hydroprojektu, odkud se dostal až na Ministerstvo zemědělství, později se živil i přednáškovou činností. Vydal memoáry Přelet přes území nikoho (2011). V roce 2021 vyšla Hra na třetího, beletristicky zpracované historky z prostředí režimových kápů.
Závěrečné hodnocení: 82 %
Vysoká hra se čtyřmi kartami.
Devadesátiletý osamělý vdovec.
Sebevědomý mileniál Jakub.
Trochu tajemná dívka Jana.
Majetek.
Kdo shrábne bank a komu zůstane Černý Petr?
Jednoho dne pošťák nečekaně doručí samotářskému vdovci knihu, kterou napsal jeho vzdálený příbuzný. Tichý, šedý stereotyp stáří solitéra se rázem změní na pestrou mozaiku příběhů a setkání, která mají prozářit a zaplnit strýčkovu samotu. Nebo snad srdečný, upřímný a inteligentní mladík sleduje jiný záměr? Jana pravdu zná, ale ta už před časem zmizela neznámo kam...
Rok vydání: 2025
Žánr: společenská novela
Počet stran: 184
Vazba: Vázaná s papírovým přebalem
Komentáře
Okomentovat