Zápas o čas a lásku v oslabení
„Ale no tak, Sebe,“ krotí ho jeden z nich. „Prostě slečně řekni, že by sis přál, aby byla tvůj puk, který chceš mít pod kontrolou.“Nechápu, čemu se ti burani tlemí.„Jo, to jo,“ souhlasí kluk samolibě. „Ukázal bych jí, co je to pořádný náraz.“Pohrdavě se ušklíbnu a zhluboka se nadechnu: „Pokud je tvá střelba stejně dobrá jako tvoje narážky, pak bys měl víc trénovat na ledě než tady.“ (str. 8)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Život mladé Mii připomíná hru v neustálém defenzivním postavení. Poté, co ji osud srazil na kolena tragickou ztrátou a následnou ranou v podobě vážné diagnózy, se snaží jen přežívat a nikoho si nepouštět k tělu. Její obrana však dostane trhliny ve chvíli, kdy do baru, v němž právě pomáhá, vtrhne parta rozjařených hokejistů oslavujících vítězství. Mezi nimi vyčnívá Sebastian – hvězda NHL a přesně ten arogantní typ, jaký Mia k smrti nenávidí. Prvotní střet plný jisker a vzájemných nesympatií však nečekaně přeroste v něco hlubšího, když se Sebastian rozhodne probít přes její chladnou fasádu. Mia se sice snaží uniknout až do Paříže, aby si splnila poslední sny, ale on je jí v patách, netuše, že tentokrát nehraje o body v tabulce, nýbrž o čas.
Vstup na literární kluziště bývá často doprovázen očekáváním dynamické hry, jiskření pod reflektory a vítězství na konci. Láska v oslabení, nejnovější počin české spisovatelky Renáty Navrátilové, se však hned po úvodním buly vydává směrem, jenž fanoušky klasických sportovních románů dost možná zaskočí. Pod vizuálně atraktivní obálkou z dílny Martiny Bártové se totiž skrývá příběh, jenž má k radostnému křiku tribun velmi daleko. Autorka v tomto útlém svazku rozehrává partii o životě, umírání a lásce přicházející v tu nejméně vhodnou dobu.
První kontroverzní setkání ústřední dvojice, začínající neomaleným plácnutím přes zadek a sexistickými poznámkami, nastavuje tón jejich antipatií a otevírá prostor pro dobře známé schéma „od nenávisti k lásce“, patřící k nejvděčnějším romantickým motivům. Mia, jejíž kůže je stejně tvrdá jako zamrzlá plocha, Sebastiana bleskově uzemní, čímž akorát podnítí jeho dobyvatelský instinkt. Děj se následně přesouvá z hluku barmanské směny do kulis (nejen) evropských metropolí. Začíná tak putování po světě, jež má být lékem na rány osudu, Navrátilová zde však buduje tíživý kontrast: na jedné straně stojí malebnost Paříže a luxus první třídy, na straně druhé nevyhnutelné tajemství, které Mia ukrývá pod povrchem a které nelze přebít ani tou nejdražší dovolenou.
Z hlediska formy je vypravování vedeno v první osobě, což nám umožňuje nahlédnout přímo do Miiny hlavy. A právě tady narazíme na první ledovou bariéru. Mia je protagonistka, k níž se hledá cesta poněkud ztěžka. Její neustálá úsečnost je sice později vysvětlena závažnou diagnózou, ale čtenářská trpělivost může být místy vystavena zkoušce.
Sebastianův charakterový oblouk je pak ještě záhadnější – z nadutého „týpka“ se téměř přes noc stává oddaný „zlatý retrívr“, aby se v průběhu opět proměnil v někoho, kdo hrdince vyčítá nedostatek intimity v momentě, kdy bojuje o každý nádech. Tato nekonzistence sice ubírá milostné lince na uvěřitelnosti, zároveň však podtrhuje emocionální rozkol, v němž se oba nacházejí.
Víc nevydržím. Ten jeho zoufalý pohled. Ty jeho sametové oči. Přitáhnu si ho k sobě a políbím ho.Načekaně.Odhodlaně.Jemně.V tu chvíli začnou hořet hvězdy a celý můj vnitřní vesmír exploduje. (str. 77)
Atmosféra se láme zhruba v polovině. Zatímco úvod působí jako již zmíněný trope "hate-to-love", druhá část vjíždí do bolavého dramatu. Prostředí se mění z komfortních hotelů na nemocniční pokoje, kde prim hraje strach a fyzické strádání. Z toho důvodu by se hodilo připsat varování (trigger warning). Protože ti, kdo sáhli po hokejové vztahovce pro odlehčení, se najednou ocitají uprostřed syrového popisu onkologického onemocnění. Práce s tímto motivem je chvályhodná a v žánru neobvyklá, avšak místy zůstává spíše naznačena než plně rozvinuta.
Styl psaní je úsporný a takřka oproštěný od nadbytečných popisů, jazyk jednoduchý a přístupný. Věty jsou krátké, dění odsýpá neuvěřitelným tempem, což z knihy dělá záležitost na jedno dvě odpoledne. Zdařilé a fungující jsou dialogy.
Takováto stručnost je ale dvousečnou zbraní. Na ploše pouhých dvou set stran se tvůrkyně pokouší zkombinovat sportovní prostředí, cestopis, experimentální léčbu a fatální romanci, což zvyšuje čtivost, zároveň však omezuje hloubku. Tempo někdy nedává dostatek prostoru k silnějšímu napojení na postavy. I jazyková stránka by zasloužila pečlivější ruku redaktora; v textu se objevují drobné překlepy a stylistické neobratnosti, na druhou stranu to není nic, co by výrazně ovlivňovalo plynulost.
Některé momenty sice zdařile útočí na city, nicméně vnímavý čtenář se nejspíš neubrání pocitu, že i působivý námět zůstal vzhledem k rozsahu nepatrně sevřený. Zvolená úspornost mu dodává údernost, ale též omezuje prostor pro hlubší psychologické rozkreslení. Takhle zůstáváme u komorního vyprávění, kde sportovní kulisy tvoří vzdálený doprovod a milostný vztah působí spíše jako sled překotných událostí než osudové spojení dvou duší.
Možná, že tohle je trest. Trest za to, že jsem se rouhala, že jsem si přála zemřít. Možná si mě osud vybral, aby mi ukázal, jak je život krásný – právě teď, když ho nejvíc chci. (str. 128)
Láska v oslabení je knižním ekvivalentem zápasu, který byl slibně rozjetý a i přes omezený čas dokázal nabídnout několik silných scén. V českém prostředí navíc nejde o zcela běžné propojení hokejového románku s vážným tématem nemoci, a právě tato odvaha posouvá titul nad rámec žánrové šablony.
Bezesporu se jedná o novelu s velkým srdcem a obtížnou tematikou, jestli však hledáte vyloženě bezstarostné sportovně-milostné počtení, buďte připraveni, že tady dostanete mnohem těžší nálož emocí. Pokud oceníte melancholickou četbu o pomíjivosti času a dokážete postavám odpustit jejich občasnou nerozvážnost, může být pro vás tato knižní jednohubka dojemným zážitkem.
Renáta Navrátilová (*1988), rodačka z Prostějova, patří k etablovaným tuzemským spisovatelkám, s úctyhodným kontem třinácti vydaných titulů. Svou literární dráhu zahájila již v sedmnácti letech a od té doby se věnuje především tvorbě pro ženy a děti, přičemž pracuje i na dokumentárních projektech. Kromě psaní, které je její celoživotní vášní, se aktivně věnuje ochotnickému divadlu a ráda se potkává se svými čtenáři na besedách v knihovnách a školách po celé republice.
Subjektivní názor: Navzdory zmíněným výtkám se knížka četla velmi lehce a dění plynulo až překvapivě přirozeně. Osobně bych pro niternější pochopení protagonistů a jejich pohnutek ocenila rozsáhlejší provedení, nicméně i tak musím vyzdvihnout odvahu a lidskost, s jakou je včleněno téma onkologického onemocnění.
Závěrečné hodnocení: 70 %
Když se Mia setká s mladým, sebevědomým a nafoukaným hokejistou NHL, má chuť mu dát pěstí. Přesně takové týpky nesnáší. Jejich antipatie jsou vzájemné. Jenže Sebastiana na ní něco záhadně přitahuje a nemůže si pomoct. Musí ji vidět znovu i za cenu, že se zase pohádají. Jsou jako dva magnety, které se přitahují, a přitom se nemůžou vystát. Dokážou si tihle dva k sobě najít cestu? Připravte se na jízdu plnou emocí, vášně a nejednoho překvapení.
Rok vydání: 2025
Obálka: Martina Bártová
Žánr: romance
Počet stran: 221
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat