Láska za zdmi sekyrárny
Robert nastavil plecháček a Willy mu do něj nalil trochu horké černé vody. Té se tu říkalo kafe. K ní nic. „Pozor, ať se tu nepřecpěte!“ uchechtl se Prdel s ušima jako každé ráno. A Kudrna mu jako každé ráno odpověděl? „Danke schön! Nás tu rozmazlujete, člověče. Doma mi do postele nikdo kafe nenosil!“ Potom každý z nich vytáhl malý vězeňský komisárek a začal ho namáčet do té černé břečky. Tvrdý chléb od večeře, který si člověk musel před spaním silou vůle rozdělit a nezhltnout ho najednou, jinak druhý den začínal s prázdným žaludkem. (str. 127)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Píší se čtyřicátá léta minulého století a druhá světová válka je v plném proudu. Svobodomyslná herečka Anna je zatčena za napomáhání židovským spoluobčanům, odvedena před soud a odsouzena k trestu smrti. Robert zvaný Král zbojníků čeká na stejném oddělení na popravu také. Dílem náhody si začnou vyměňovat motáky – dopisy plné lásky, něhy a naděje do nových zítřků. Věřit je to jediné, co jim zbylo. Věznicí obchází Duch Pankráce – člověk s dobrým srdcem, který všechny životní peripetie tamních obyvatel vidí, vzkazy předává příbuzným a s laskavostí je vyprovází na závěrečnou cestu...
Kniha je koncipovaná do tří částí: V zemi zrazených dnů, V zemi zraněných lvů a V zemi zapomenutých snů. V první se seznamujeme s postavami, sledujeme jejich život před zatčením. Popisy válečné Prahy a fungování mezi lidmi, kteří vás mohou kdykoliv za cokoliv udat, je autentické, bezvýchodnost sálá mezi řádky. Druhá zaznamenává existenci lidí za zdmi II A, čekárny na smrt. Vykreslení ubikací, mundůru a všudypřítomného pachu krve a zemřelých jsou naturalistické, až čtení bolí – rozhodně není pro slabší povahy. Autorka syrově vyobrazila fyzický teror hladem, zimou a především i psychickým zneužíváním ze strany německých funkcionářů. Poslední part se zaměřuje na život po válce, důsledky a nástup komunismu jsou stejně děsivé jako válečný konflikt samotný, možná ještě horší.
Jazyková vytříbenost je u Klabouchové samozřejmostí. Román je plný germanismů, jež jsou z kontextu snadno pochopitelné. I přes množství popisných pasáží o počasí, vzhledu hrdinů či drobných detailů pražských ulic se jedná o velmi dynamický text, od kterého se prakticky nelze odtrhnout. Názvy kapitol vycházejí z dění samotného nebo jsou označeny jménem aktéra, aby se čtenář snadno orientoval.
Anna si svou urputnou povahou a silně vyvinutým smyslem pro spravedlnost opakovaně škodí a z jevištních prken se dostává do diametrálně odlišného bytí. Nezdolný charakter jí nedovolí polevit, babička jí přece tvrdila, že nad ní bdí šťastná hvězda. Bývalý vedoucí Junáků Robert ví, jak se zastat kolegů z cely, a před Němci nikdy nedá slabost najevo, obdivuhodná odvaha mu vynese mezi vězni věhlas. Esesák Willy přezdívaný kvůli fyziognomii "Prdel s ušima" se jeví jako krutý a nelítostný. Za pevnou slupkou se skrývá vyděšený malý chlapec, co neměl na výběr. Klabouchová mistrně mapuje psychologickou rovinu. Důraz klade na absenci černobílosti, nic není jednostranné. Willy je na spodním žebříčku vojenské hierarchie, denně hledí na popravy v krví se plnící sekyrárně a namlouvá si, že stojí na správné straně.
Ústřední postavou je Karlíček neboli Duch Pankráce a snaží se být pouhým stínem. Pomáhá nezištně obyvatelům nápravného zařízení předat poslední kousky vzkazů domů nebo umožňuje korespondenci mezi místními. Pracuje jako chodbař, zametá, uklízí a musí vycházet s führery a opravdu se mu to daří. O jeho osobním příběhu se dozvídáme v závěru. Paralelu můžeme vidět u Muže s dírou v srdci (Klabouchová, U severní zdi), který je taktéž vyobrazen jako zastánce nevinných. Duch Pankráce ovšem není mstitelem, jen tichým společníkem.
Máte před sebou hodnotné dílo z hlediska historicky věrných reálií, autentických charakterů a brutality doby. Trochu chybí detektivní linka, která v U severní zdi tvořila závěrečný wow efekt. Klabouchová ovšem zpracovala fascinující doslov osvětlující okolnosti vzniku počinu a faktické motivy užité jako narativ. Doporučuji milovníkům historie, již se nebojí tísnivosti, krutosti a sebeeduace.
Petra Klabouchová, spisovatelka, novinářka a hudební manažerka nezávislých rockových umělců žije střídavě v České republice a v Itálii. Na literární scéně debutovala v roce 2006 Posledními kubánskými pomeranči pojednávajícími o osmdesátých letech s humorem a nadsázkou. Na projektu již vyšly recenze na U severní zdi (2023) a Ignis Fatuus (2024).
Ani týden po dočtení nemohu knihu dostat z hlavy. Cítím mrazení, které u literatury tohoto typu vyhledávám. Tvůrkyně jako vždy ukojila moji zvědavost a chuť sebevzdělávat se v této oblasti. Chyběla mi nosná linie vyšetřování budující napětí, na něž jsem u autorky zvyklá.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Komentáře
Okomentovat