Na molekulové velikosti záleží…
Aby znemožnili pohyb zejména jeho gigantické obléhací věže, vylili Rhoďané před hradby všechno, co mohli. V rozmočeném terénu Demetriovy stroje uvízly a on musel obléhání ukončit. Nevíme, zda Rhoďané zkoušeli pomocí výkalů vyvolat mezi nepřáteli epidemie, nebo jen sáhli po všem mokrém, co měli. Je také možné, že šlo o pokus o psychologickou válku. Je výrazně méně příjemné brodit se při vyprošťování obléhacích strojů blátem s výkaly než čistým blátem. (str. 47)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Ačkoliv chemie není pro mnoho lidí zajímavým školním předmětem, je všude kolem nás a něco bychom o ní měli vědět. Základní přírodní věda, mající logické souvislosti, s jejichž odhalením přichází další a další vrstvy. My naši pozornost zaměříme na (zne)užití vůči ostatním lidem. Kdy se poprvé použila jako zbraň? Je užití etický přešlap nebo další způsob boje?
Pět pojmenovaných kapitol nás provede od nejstarších dob po současnost. Hned v úvodu si vysvětlíme rozdíly mezi biologickými a chemickými zbraněmi a související terminologii (otrava, intoxikace, prvek, atom, sloučenina, molekula aj.) Vydáme se ke starým Římanům, do Trojské a Peloponéské války i středověku, až skončíme v současnosti u znečištěných herbicidů, novičoku, fentanylu apod. Co to byl vlastně ten utrejch a proč je arsen jedovatý?
Po jazykové stránce se autor snaží použitým lidovým tónem odlehčovat, nicméně počítejte, že kromě populárně-naučné roviny sklouzáváme do velmi odborné. Velké množství vzorečků, fotografií a schémat, které nejen zjednodušují pochopení, ale i ředí vědecké poznatky do uživatelsky přijatelné a pochopitelné roviny. Vsunutých je také několik otazníků s kontrolní otázkou. Odpověď si zkontrolujete v závěru, a tak ověříte, jestli se chytáte, nebo jste úplně mimo. Součástí je doporučená četba k dalšímu studiu, citovaná literatura a rejstřík. Dílo je bez gramatických, pravopisných či stylistických chyb.
Chlor řadíme mezi chemické zbraně dusivé. Působení chloru bez problému zastaví plynová maska, ale máme i jiné sloučeniny, často horší. Válka zapřáhla do svých služeb řadu chemiků a technologů, aby vyvíjeli nové či vyhledávali dávno známé sloučeniny vhodné jako chemické zbraně. Do konce válečného běsnění v roce 1918 se válčící strany navzájem počastovaly mnoha desítkami tisíc tun jedovatých chemikálií, ve srovnání s nimiž chlor vypadá jako neškodná substance. Mezi dusivé sloučeniny řadíme dále fosgen, difosgen a chlorpikrin. (str. 92)
Z teoretických sumárních a racionálních vzorců zamíříme přímo na bojiště, kde se prolíná politika a snaha jakkoliv zlikvidovat nepřítele. Dělení do skupin látek dráždivých, dusivých, zpuchýřujících, všeobecně jedovatých, nervově paralytických, zneschopňujících apod. vytváří přehlednost a logickou posloupnost, jež se vlivem času prolíná, porovnává a doplňuje. Nechybí zmínky o protijedech, první pomoci při zasažení i konkrétní působení v lidském těle. Proč je lepší si útoku chlórem nasadit tkaninu napuštěnou močí než vodou? Co přesně byl chemicky Cyklon B používaný v koncentračních táborech? Lze opravdu poroučet větru a dešti?
V případě, že jste do tematiky zainteresováni, tempo se pro vás stává pohlcujícím a fascinujícím, všímáte si propojeností. V opačném případě budete tichým trpitelem, jenž nerozumí množství vzorečků a reakcí. Citace z výpovědí reálných aktérů přidávají celé látce lidský rozměr. Čtivost stojí a padá na vaší zaujatosti touto vědou a nelze knihu vinit, pokud pro vás nebude snadno pochopitelná. Ona se snaží čtenáři vyjít maximálně vstříc.
Někteří indiáni určovali kvalitu připraveného kurare podle toho, jak daleko doskočila opice zasažená foukačkovou šipkou. Přeskočila-li pouze z jednoho stromu na druhý, šlo o prvotřídní kurare jednoho stromu. Přeskočila-li z druhého na třetí, šlo o kurare dvou stromů, ne tak kvalitní. Kurare tří stromů je tak slabé, že se hodí jen pro odchycení, nikoliv pro lov. Za neúčinnost směsi podle šamanů kmene Yanoáma může nedodržení rituálních pravidel, například porušení pohlavní zdrženlivosti všech mužů kmene během přípravy. (str. 38)
Chemie jde do války kombinuje informační obohacení, historii, praktické rady, citace, humorné vsuvky i odskoky do literatury. Zamyslíme se, zda z etického hlediska je devastačnější použití střelné zbraně či plynu, i jak moc jsou respektovány úmluvy o nepoužívání vybraných látek. Věděli jste, že pepřový sprej je vlastně paprikový?
Kvalitní publikace shrnující vzestup a pád chemických zbraní. Zábavná forma činí text čtivým, přesto pokud nejste nadšenci s elementárními znalostmi, brzy vás složitost ubije. Doporučuji tedy těm, pro něž chemie nebyla nutným zlem pro splnění školní docházky, ale vítaným společníkem. Ondřej Dvořák vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, následně se věnoval elektrochemii. Sbíral zkušenosti v zahraničí, aby se po návratu do Čech zaměřil na finančnictví a ekonomii. V rámci literatury má na kontě např. Chemie na talíři a Já, droga.
Po proniknutí do nitra buněk blokuje fosgen fungování enzymu adenylatcyklasy. Adenylatcyklasa zodpovídá za syntézu sloučeniny cAMP neboli cyklického adenosinmonofosfátu. Jde o velmi důležitou molekulu, protože uvnitř buněk funguje jako přenašeč informací. Snížení koncentrace cAMP vede ke hromadění vody v buňkách a poničení mitochondrií, součástí buňky, které dodávají energii. V zasažených plicích skrze poškozené membrány proniká tekutina z buněk ven a zaplavuje alveoly neboli plicní sklípky. Hovoříme o plicním edému, otoku. Výměna plynů mezi krví a vzduchem ustane, V krvi přibývá oxid uhličitý, který nemůže ven, a chybí kyslík, jenž nepronikne dovnitř. Je možné, že fosgen selektivně napadá zvláště bílkoviny v plicních sklípcích. (str. 93-94)
Chemii jsem vždycky milovala a nikdy mi nečinila větší problém. Ledajaké pasáže jsem si četla opakovaně a přiznávám, že některé části byly opravdu oříškem, přesto mám velký pocit obohacení. Příště když ucítím pelargonie, vzpomenu si na lewisit, u shnilého ovoce se mi vybaví fosgen. Dílo zřejmě neosloví masy čtenářů, ale ti, co mu dají šanci, budou fascinováni krásou i zkázou této přírodní vědy.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Chemie má i svoji temnou stranu. Přinesla lidstvu přelomové objevy jako umělá hnojiva, léčiva nebo nanotechnologie, ale v laboratořích vznikly i látky, které měly sloužit jedinému účelu: někoho usmrtit, nebo mu alespoň nějak ublížit. Řekneme-li chemické zbraně, každému se vybaví yperit nebo teroristické útoky v tokijském metru, dějiny chemikálií ve službách boha války jsou však mnohem starší. Na bitevním poli je používali starověcí Řekové a Římané, posloužily při obléhání středověkých hradů, znali je v Evropě, Asii i Americe. Období největší „slávy“ zažily chemické zbraně v zákopech první světové války, od té doby naštěstí začal jejich postupný útlum.
Pokud vás ale zajímá, jak vlastně fungují a působí, nová kniha Ondřeje Dvořáka, neúnavného popularizátora všeho, co souvisí s chemií, vám otevře dveře do nebezpečného světa prvků, molekul a sloučenin, které vám mohou způsobit újmu na zdraví. Nezapomínejte ale, že chemie jako taková není zosobnění zla. Jsme to vždy my lidé, kdo zneužívá její poznatky.
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2025
Žánr: populárně-naučné/odborné
Počet stran: 200
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat