Svět za stodolou kotěcíma očima
Sedm dní po narození jsem poprvé spatřil svět vlastníma očima. Opatrně jsem odlepil spojená oční víčka a snažil se porozhlédnout po okolí, ale pronikavé denní světlo mi nedovolilo téměř nic vidět. Můj druhý pokus byl mnohem úspěšnější a první, koho jsem zahlédl, byli moji sourozenci. Bráškové a sestřičky, kteří se se mnou tulili k maminčině bříšku. (str. 6)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Hledáte-li pro své ratolesti čtení o netradičním zvířecím poutu, možná vám neunikl titul Skutečné přátelství kocoura Tomíka a chameleona. Miroslava Madzinová v něm otevírá svět viděný kočičíma očima, slibující velké dobrodružství za hranicemi rodného stavení. Jak se ale ukazuje, cesta za plot může být klikatější, než se na první pohled zdá.
 |
| (Zdroj: archiv recenzentky) |
Svazek je členěn do neočíslovaných, ale pojmenovaných kapitol, což usnadňuje orientaci při večerním předčítání. Vypravěčem je samotný kocourek – děj je tedy podán v ich-formě v minulém čase. Tento přístup dovoluje čtenářům lépe se vžít do pocitů malé šelmy zažívající svá první dobrodružství.
Nepřehlédnutelnou složkou jsou ilustrace Daniely Herodesové. Její styl je osobitý a hravý, dokáže skvěle zachytit kontrast mezi útulným šerem seníku a barevnou loukou venku. Celostránkové i doprovodné obrázky vhodně doplňují text a pomáhají budovat celkové vyznění, které je v první polovině milé a uklidňující.
Kočičí protagonista se od svých bratrů a sester liší především nezdolnou zvědavostí a odvahou opustit teplo maminčina bříška. Neustále ho vábí neznámo za plotem, jenž nakonec zdolá, načež se ho ujme milující člověk. V novém domově potkává zmíněnou Pascalu, jež do vyprávění vnáší prvek jinakosti a exotiky, ačkoliv jejich interakce zůstávají spíše v rovině prostého pozorování okolí. Atmosféra se zpočátku nese v duchu poklidného objevování, avšak s přibývajícími stránkami a chybějícím napětím začíná vyznívat poněkud jednotvárně.
Při pohledu na samotný jazyk je patrné, že se autorka snažila o srozumitelnost, nicméně výsledek vypadá v mnoha ohledech křečovitě. Madzinová má tendenci k přílišné popisnosti na úkor dění, kdy dopodrobna rozebírá i banální úkony, jako je například postupné odlepování očních víček. V kombinaci s ich-formou to dělá dojem až nepřirozený a kocourek mluví spíše jako dospělý pozorovatel než dovádivé mládě. Narazíme zde na šroubované a zbytečně strojené větné konstrukce postrádající lehkost přirozené mluvy dětí. K výslednému dojmu nepřidává ani nadužívání klišé a absence výraznější gradace či vtipu, který by publikum udržel v pozoru.
Hned po probuzení jsem šťastně vyskočil ze svého pelíšku. Když jsem běžel dolů, sklouzl jsem velkým tobogánem a skočil rovnou do boxu plného kočičích hraček. Cítil jsem se jako v ráji. No a hádejte! Kam jsem asi běžel? Možná tušíte, že jsem běžel za svojí novou kamarádkou Pascalou – a máte pravdu. Během života tam venku jsem moc kamarádů neměl, a tak jsem se rozhodl udělat všechno pro to, abych si Pascalu co nejvíce získal. (str. 28)
Největším kamenem úrazu je však nepřítomnost pořádného dějového či emočního oblouku. Ve chvíli, kdy se věci konečně rozběhnou a Tomík se rozhodne zachránit Pascalinu maminku, kniha skončí – pro dětskou literaturu je přitom důležité, aby příběh nabídl uzavřený celek nebo jasné vyústění, což se zde neděje. Takto otevřený závěr působí spíše jako lákadlo na druhý díl než komplexní literární kousek.
Stejně tak pokulhává i nějaké hlubší ponaučení, jaké bychom u pohádek čekali. Publikace neurazí, ale v záplavě současné kvalitní tvorby pro děti se pravděpodobně brzy ztratí. Jsou zkrátka vypravování, jež mají duši a silnou pointu – tady bohužel zůstalo jen u hezkých ilustrací a nenaplněného potenciálu.
Pro koho je tedy kniha vhodná? Doporučila bych ji spíše mladším dítkám, které baví historky o zvířátkách a vystačí si s příjemnou náladou a hezkými obrázky, aniž by vyžadovaly komplexní zápletku.
Miroslava Madzinová pracuje na Letišti Václava Havla v Praze jako školitelka bezpečnostního výcviku. Jako velká milovnice moderního umění, pestrých barev a ilustrací si dlouho přála mít v domácí knihovně vlastní autorské dílo, což se jí s tímto kocouřím debutem splnilo.
Subjektivní hodnocení: Na titul jsme se doma moc těšili, protože moji malí kočky milují. Bohužel nás ale čekalo zklamání. Kvůli šroubovanému stylu se knížka nahlas špatně předčítala a dcerka se synem, kteří jindy ani nedutají, u ní tentokrát rychle ztráceli pozornost. Potenciál tam jistě je, ale nás toto bohužel minulo.
Závěrečné hodnocení: 60 %
Nezastavitelná touha kocoura Tomíka konečně najít domov ho přivádí na místo plné dobrodružství a překvapení. Setkává se s malou zelenou příšerkou a doufá, že si konečně najde toho pravého kamaráda. Snaží se ji zaujmout za každou cenu a u toho provádí typické kočičí lumpárny.
Příběh plný kočičích skopičin, pravého zvířecího přátelství a naděje, že každý příběh může mít šťastný konec.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2025
Žánr: pohádka pro děti od 6 let
Počet stran: 64
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Komentáře
Okomentovat