Historky tramvajáka
Pan doktor Holý si samozřejmě nezvolil tohle povolání z plezíru. Nic jiného mu nezbývalo, když ho prověrková komise v roce 1958 poslala z místa podnikového právníka k lopatě, což je taky želený nástroj ovládaný lidskou rukou, ale s výhybkovým tágem se člověk přece jenom tolik nenadře. (str. 78)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Václavovo studium na technické škole skončilo fiaskem. Píše se rok 1970 a je třeba, aby si našel práci, jinak mu hrozí příživnictví. Vezme za vděk kariérou tramvajového průvodčího. Vítejte v groteskním světě plném kuriozit a pojeďte s Vaškem až na konečnou.
Konceptem je kalendářní rok, jenž hlavní hrdina stráví jako "štiplístek". Pomalý děj vtahuje do časů, kde i stěny měly uši. Obhroublí zaměstnanci dopravního podniku si s tím hlavu příliš nelámou, což je sice úsměvné, ale v 70. letech minulého století poněkud diskutabilní. Dataci se dozvídáme z nástinu dějinných událostí, konkrétně okupací sovětskými vojsky v roce 1968. Konečná postrádá ucelené dějství, spíše se jedná o historky karikující socialistické výdobytky a zvyklosti.
Zvoleným jazykem je obecná čeština bohatá na vulgarismy, protirežimní narážky a tramvajácký slang přecházející do žargonu. Mladším budou dělat problémy pojmy typu "pétépák" a další výrazy komunistického Československa. Některé jsou snadno srozumitelné z kontextu, jiné je potřeba si dohledat. Velkým kladem je sarkastický podtón podtrhující zesměšňování papalášů, bolševiků a ruských okupantů. Dá se tedy polemizovat nad cílovou skupinou, protože starším ročníkům adorujícím minulé údobí by to mohlo vadit. Protagonistovou velkou zálibou je čtení, tudíž během služeb louská Prousta, Huxleyho a jiná zásadní díla. Tyto konotace jsou vítaným zpestřením lahodícím očím milovníků klasiky.
Postavy, vyobrazené šablonovitě bez valné psychologie, jsou karikaturami dané éry. Zkrachovalý student dovršil věku dvaceti pěti let, nemá ideální fyziognomii ani životní styl. Váží téměř sto padesát kilo a stravuje se převážně v restauračních zařízeních mastnou a nezdravou potravou, kterou zalévá hektolitry piva. Kolega Jindřich je zase typickým závistivým mužem, který potřebuje světu stavět na odiv úspěchy – krásnou manželku a perfektní rodinu. Všichni tráví volné chvíle neustále v hospodě, kde pijí alkoholu tolik, že to zavání závislostí. Což skvěle ilustruje dobu, kdy se bez problémů konzumoval i během směny a všem to přišlo zcela v pořádku. Pokrmy gothaj s cibulí, utopence, tlačenky atd. najdeme v restauraci v menším měřítku i v současnosti, ale vzbuzují spíš úsměv než obdiv.
Styčným bodem je jakési amatérské pátrání. Kdo je všemi nenáviděný bývalý pétépák, co jezdí tramvajovou cestu kolem Štrosmajeráku? Spousta lidí na něj má pifku, jelikož udavačství a posluhovačství režimu nemělo obdoby. Od svých spolupracovníků se dozvídá děsivé povídačky, jež jsou však psány stylem, v němž dominuje černý humor. Jednotlivé kapitoly mapují ježdění po známých pražských instancích. Kdo Prahu zná, bude rád číst o časech ručního přehazování tramvají, co jezdily i na místech, kde už dnes ne – středem Václavského náměstí.
Vtipné glosy tvoří jádro příběhu, ale někdo by mohlo postrádat poutavější dějovou linii. Konečná je oddechová literatura, která zaujme ostrovtipem i břitkým humorem a pamětníkům připomene mládí v rozpálených ulicích Prahy. Na knižním trhu bude vyčnívat především neotřelou morfologií, vytříbenou stylistikou i originálním tématem. Není však rozhodně pro každého. Doporučila bych generaci nad padesát let, kteří se s hrdinou ztotožní a ocení pasivní boj proti nutnosti mít čistý kádrový profil.
Karel Hynie byl český filmový a televizní producent. V roce 2008 debutoval na literárním poli Volhou o panském kočím, která se později stala předlohou pro stejnojmenný seriál.
Počin se mi do vkusu netrefil, i když mě tematika komunismu běžně baví. Chyběl mi ucelenější narativ, oceňuji lokaci, nadsázku a sympatického hrdinu.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Komentáře
Okomentovat