Umění být sám sebou
„Má ženu a dvě děti. Přesně jak chtěl. Zeptal jsem se ho, jestli je šťastný. Odpověděl dost vyhýbavě. Přemýšlel jsem, jak lidi ovlivňuje nastavení společnosti... jak fungujou podle toho, co se od nich očekává. Jako by existoval seznam, kterým je potřeba se řídit – škola, práce, manželství, děti...“ (str. 297)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelskému domu Grada.
Dynamický text tvoří dvě linky, Adamovo vyprávění v ich-formě podporující autenticitu líčí pocity náctiletého kluka, který si brzy uvědomí, že je jiný než ostatní, a netuší, jak by s tím měl naložit. Je vychováván v domnění, že být gay znamená být bohem zatracen navždy. Zjišťuje, že tento fakt není otázka svobodné volby, ale že se takový narodil. Ani toto uvědomění mu klid nepřinese. Nedokáže potlačit chtíč a různé situace ho přivádějí do stále většího zmaru.
Kamil je vyobrazen jako Adamův protipól, s homosexualitou se vyrovnal, ovšem na nalezení cituplného závazku rezignoval. Soustředí se na kariéru a na romantiku zcela zanevřel. Orientaci dokonce před kolegy z branže tají.
Oba muži jsou smutným produktem komunity plné předsudků, což je umocněno náboženstvím v němž jsou vychovávání. V Kamilově části je použitá er-forma a spoustu uvěřitelných dialogů. Kamil je spíše samotář, ale má nejlepší kamarádku Denisu, jež se mu ráda svěřuje a podporuje. Další důležitou postavou je Kamilova máma, nemocná žena bojující s démony minulosti a silnými předsudky vůči homosexuálům. Ovšem natolik miluje syna, že se snaží ze všech sil napravit jejich pošramocený vztah.
Kozmon citlivě zpracovává tematiku hledání identity a přirozené touhy po pospolitosti. Vedle stěžejního queer narativu se dotýká i rodičovství, nebezpečí online seznamek, ale i vyrovnání se s odchodem blízkého člověka. Styčnou myšlenkou je schopnost odpustit, ať už sám sobě, nebo nejbližším, kteří nás mají v citlivém období ochránit, ale selhali.
Troufnu si tvrdit, že tento emocemi přetékající román nenechá žádné oko suché. Budete litovat hlavní hrdiny a soucítit s jejich utrpením. Katarzí napěchovaný konec, jenž odhalí jedno velké překvapení, je nabitý originalitou a i přes těžkosti dává naději do nových začátku. Vždy je možnost určité zvyklosti změnit a naučit se mít rád. Přináší poselství, že smysluplné pouto najdou ti z nás, již znají svou hodnotu.
Doporučení patří otevřeným lidem, co se chtějí dovědět něco o tom, s čím se musí potýkat opačně orientovaní jedinci. Pokud jste úzkoprsí, knihu raději vynechejte. Kozmon ukázal, že vedle skvělých detektivek umí napsat i komorní drama. Na trhu bude vyčnívat nejen vkusnou obálkou, ale též hlubokým poselstvím. Nejedná se o klasickou gay romanci, ale o dramatický kousek o polarizující společnosti. Ze slovenštiny přeložil Jan Hanzlík.
František Kozmon je slovenský autor působící jako šéfredaktor televizního webu v Bratislavě. Již v devíti letech si byl jistý, že si zvolí dráhu spisovatele, psal do šuplíku. V roce 2014 debutoval krimi případem Posledný prípad kapitána Čontoša. Poté započal úspěšnou detektivní sérii s policistou Markem Vítem, v současné době jedenáct dílů. U nás zatím vyšly v překladu Kukačka a Vlk.
Byla jsem nadšená. František Kozmon má nesmírný vypravěčský um, jde na dřeň citům a vykreslil opravdu plastické osobnosti, jež si zamilujete. Nemám prakticky co vytknout.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Komentáře
Okomentovat