Ve špatné chvíli na špatném místě
Vlak zase zastavil. Za poslední tři týdny zastavil několikrát, ale tenhle poslední úsek trval přibližně šest hodin v kuse, což byla nejdelší jízda za celou dobu. Zvedám hlavu a rozhlížím se kolem sebe. Ve vagoně je nás pořád sedmnáct, ale jen dvanáct nás přežilo. (str. 65)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Říkáte si někdy, co by se mohlo stát, kdybyste se ocitli ve špatnou chvíli na špatném místě? Desetiletý Milek z Moravy si zřejmě nepředstavoval to nejhorší, když si šel odpoledne přes zákaz rodičů hrát ke kamarádovi Ríšovi s vláčkodráhou. Byl ale Žid a zrovna ten nešťastný den si pro všechny členy domácnosti přišlo gestapo.
Bohumil Vrbňák není jen kluk z příběhu, je to reálná osoba, a zmiňované situace nejsou pouhým výplodem fantazie, nýbrž skutečnými událostmi, které ho v roce 1940 potkaly. Petra Manišová dědu coby vnučka na sklonku bytí zpovídala a zapisovala vzpomínky i paměti tvořící jádro námětu.
Vypravěčem je zároveň ústřední hrdina, styl psaní v jeho podání je velmi střídmý, vedený v krátkých úsečných větách a oproštěný od emocí, což lze považovat za odpovídající vyjadřování vzhledem k věku. Slovní zásoba je založena na spisovné češtině. Někdy až formální a knižní fráze nepůsobí dojmem, že by je pronášel malý chlapec. Také pomalé tempo a nedostatečně vysvětlený dějinný kontext doby nepřidávají na autentičnosti.
Velkou část tvoří popisné scény, zejména zdůrazňující vnitřní prožívání očima dítěte mnohdy nechápajícího plný význam toho, co vidí. Opakovaně se modlí a svého stvořitele oslovuje "Božíčku", což je jeden z prvků, kde se odkrývá dětské vnímání. Spisovatelka proti sobě v kontrastu staví právě nevinnost schovanou za vláčky, důvěru a protichůdné nebezpečí tehdejší epochy.
Rozhlížím se kolem sebe, všichni se usmívají. Mám pocit, že svět je zase o trošku hezčí. Přichází ke mně čtyři velcí chlapi, jeden z nich je Ota z vlaku a taky Jaroslav, chytají mě za všechny končetiny, Béďa si kleká na zem a už mě houpou, bouchají mnou do Bédi a počítají do jedenácti. Světe, ty jsi krásné místo! (str. 99)
Zdařilo se kvalitně vykreslit, jakým způsobem se život dokáže v jedné vteřině obrátit naruby a jak těžké může být věřit ve šťastné konce. Zároveň ukazuje vážnou historickou událost zasahující osud jednotlivce.
Milek se po zatčení dostane do vagonu s dalšími vězni. Společně jsou po třítýdenní strastiplné cestě dopraveni do pracovního tábora v Linzi. Dvanáct přeživších je umístěno na práci do hangáru, kde rozebírají součástky z havarované techniky. Chod koncentráku není primárním stavebním pilířem, autorka lehce naťukává nedostatečnou stravu, vůbec se nepouští do detailních rozborů ohledně trestání, zimy, nemocí a zbylých každodenních žalářních úkonů. Zlo nechává částečně zastřené, ví se o něm, každý ho umí pojmenovat, ale zůstává ve stínu a připraveno k nečekanému útoku.
Hlavní postava Milka není příliš charakterově vykreslená. Dozvídáme se o něm pramálo, pouze že je chytrý, zvídavý, manuálně zručný a zvyklý pomáhat svému otci v depu na dráze. Tím si už od malička osvojuje mechanické znalosti. Nepřipraven se ocitá v neznámém prostředí, postupně vlivem okolí dospívá mnohem dříve, než by měl. Přijdou-li na něj chmurné myšlenky, pobaví se se spolupracovníky, rád poslouchá historky ostatních a doptává se na okamžiky z minulosti. Často myslí na rodinu a ze srdce ho trápí fakt, že jim způsobil smutek a obavy. Sám neumí německy a rozkazy vycházející z úst dozorců zní uším cize. Naštěstí s ním pracuje o čtyři roky starší Béďa. Ten si mladšího kamaráda vezme pod ochranná křídla a trénují základní fráze, jež mu mohou být k užitku. A právě v tomto momentě se začalo na temném místě rodit jedno ukrutně upřímné přátelství.
.jpg)
Mezi vedlejší aktéry patří Jaroslav, Mirek, ale ani oni neoplývají výraznější plasticitou. O jejich přáních, starostech i radostech se dozvídáme skrz přátelské dialogy, které vedou s protagonistou. Zejména druhý zmiňovaný se stává pro mladíka velkým vzorem, k němuž vzhlíží.
Titul je vhodný zejména pro nezletilé publikum a řádně poslouží jako úvod do tematiky druhé světové války a holocaustu. Je tomu tak vzhledem k přístupné a srozumitelné jazykové složce i k absenci násilných scén s krvavou dohrou. Náročnější a sečtělejší čtenáři mohou naopak vyžadovat chybějící hlubší souvislosti.
Titul hezky doprovází jemné ilustrace v šedých odstínech.
Pro mě bylo čtení až příliš jednoduché. Ačkoliv se mezi řádky skrývá silné poselství, nepřesvědčila mě stylistika. Vnořit se do hlavy nedospělého člověka je obtížné, realisticky přenést onu neukotvenost na slova je ještě těžší.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Román o skutečném příběhu kluka, kterého omylem zatklo gestapo. Milek je desetiletý klučina ze Zarazic milující vlaky a vše, co k tomu patří. I přes zákaz rodičů nemůže chlapec odolat nové vláčkodráze, již dostal jeho kamarád Ríša. A tak hned poté, co doma odloží školní tašku, utíká k Ríšovi. Jenže Ríša je Žid, jeho rodiče vlastní obchod se smíšeným zbožím a píše se rok 1940. Chlapci si spolu hrají v bytě nad obchodem, když uslyší křik Ríšovy maminky, aby se utíkali schovat. Nestihnou to, a tak se Milek ocitá v rukách gestapa a v transportu do pracovního tábora do Lince...
Příběh z pera vnučky hlavního protagonisty je založen na skutečných událostech.
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2026
Žánr: historický román
Ilustrace: Michaela Manišová
Ilustrace: Michaela Manišová
Počet stran: 240
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat