Kraj ukradených životů
V tomto kraji jde o něco jiného. Cítí, jak se v ní rozlévá zvláštní, teplé ticho. Má dojem, že slyší tlukot srdce nějakého tvora, který žije hluboko pod zemí, zahrabaný a spící. Probudit ho znamená probudit i zdejší kraj, vyrvat ho ze spánku a donutit ho zase žít. To ty šeptavé hlasy ho probouzejí. (str. 81)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatros Media.
Chci zakoupit tento titul!
Elen Záhorské je čtyřicet čtyři let a s nástupem středního věku se jí život začíná rozpadat pod rukama. Dlouholetý partner, posléze manžel i nadřízený major Ivan Podzimek, si našel mladší ženu a čeká s ní novou rodinu. Dospívající dcera Viki se na hony vzdaluje a komunikují spolu minimálně. Přemýšlí nad přesunem do Prahy. Ještě lze začít znovu a lépe. V poslední chvíli je ale odvolána do Varnsdorfu, kde se nalezla kostra novorozence, a poněvadž je to její rodný kraj, může působit jako poradkyně. Jenže se známým místem vyplouvají na povrch i rodinní kostlivci. A pokud se chce Elen posunout, musí se ponořit do vlastního bahna…
Zrada, Stíny, Vina, Vztek, Láska a Ticho jsou názvy kapitol koncentrovaně předestírající prožívané emoce. Er-formový vypravěč se kolem osy otáčí mezi třemi protagonistkami – Elen, Viki a Vilmou. Poslední zmíněná pracovala ve školství, ale smrt manžela a následně zjištěné dluhy ji donutily, aby se v důchodu postavila za kasu. Peněz nemá nazbyt. Kvůli jejich umoření prodává auto a žije v lokalitě, kde je běžné násilí i přítomnost štěnic. Trojlístek žen řešících vnitřní dramata minulosti i přítomnosti.
„Snad neblbneš kvůli Ivanovi. Tvůj bývalej si našel mladší, ten můj zase starší. Hoď to za hlavu.“ „Ta mladší je těhotná, v šestým měsíci.“ Johaně se rozšíří zorničky údivem. Má podobný výraz jako ten sebevrah, napadne Elen. Znovu si vybaví, jak sebou ostře trhnul a doširoka otevřel oči. „Ten hajzl! Tebe donutil jít na potrat a s touhle bude mít dítě!“ Elen tiše přisvědčí. (str. 37)
Styl vyprávění je dominantně zaměřen na Záhorskou, zbylé hrdinky využívá k doplnění celkového obrázku komplexnosti. Řeší selhání na poli mateřství, v osobní i pracovní rovině. V myšlenkách se vrací do léta 1983, loňského října a jiných období, z nichž je patrna melancholie a nedořešené problémy. Zakomponovaná je i historická linka o česko-německé rodině, jež žila na území nálezu ostatků. Na válku měli jednotliví členové rozdílné pohledy, což se umocnilo s příchodem osvoboditelů. Další tragédie rozprostírající se Varnsdorfem…
Jazyk kombinuje prostý popis temnoty a tajemství, kdy vše plyne, ale cítíme, že něco je hodně špatně s dialogy. Právě ty jsou příjemně štiplavé a jízlivé, z Elen však nedělají nejsympatičtější bytost. Přestože pro ni existuje pochopení, dost věcí si zbytečně komplikuje vlastním přičiněním. Přímočarost, s níž přistupuje ke kolegům i blízkým, je sice odzbrojující, pro ostatní ale velmi nepříjemná.
Prostředí Děčína i Varnsdorfu je bezútěšné a v mnohých lidech zabíjí potenciál. Společenská chudoba, vyčleněnost s bující kriminalitou i prostitucí. Edelgrund, pro místní zkomoleně Elegrunt, zažil největší slávu ve třicátých letech. Byla tam lesní restaurace, rybníček s ostrůvkem a zvířectvem. Po válce je okolí zničeno a původním majitelům objekt zabaven. Bývalé odkaliště s vykácenými stromy a tmavou bažinatou hmotou může skrývat překvapení. Je místo činu neobjeveným pohřebištěm?
Úzkostné sevření činí tempo poklidným, avšak intenzivním. Není vhodné pro čtenáře, jimž nedělá dobře explicitní sebepoškozování, fyzické i psychické násilí. Tápající Viki, zklamaná Elen i životem otlučená Vilma čekají přerod, jímž by se posunuly dál. Co když je Edelgrund natolik magický, že některé věci neodpouští?
Žiletky. Jehly. Ostrý nožík. A novinka, kterou si nedávno pořídila – kyselina v malé lahvičce. Vezme ji do prstů, podívá se na ni přes sklo a prohlédne si ji proti světlu. Viky najde místo na stehně a kápne si na kůži. Její bělostná pokožka nereaguje okamžitě. Bolest je větší, pronikavější a ostřejší, než na kterou je Viky zvyklá. V křeči se stáhne, prokousne si přitom ret, horká krev se jí vlije do úst. Rychle ji spolkne, tentokrát nemá chuť zvracet. Po chvíli se jejím tělem rozlije příjemné teplo. Bolest tepe a bodá někde v dálce, přestane ji vnímat. V prstech na nohou cítí příjemné brnění. Zase je zpátky ve svém mátožném, dalekém světě, kde je jí dobře a nic ji netrápí. (str. 108)
Každý z charakterů si v sobě nese nějaké větší či menší trauma, což komplexně dotváří osobnost – a vy tak snáze analyzujete chování podmíněné prostředím i prožitými zážitky. Nejedná se o příběh chytré vyšetřovatelky, co si ze smítka postaví celý obraz, ale o ženě s velkými šrámy na těle i duši. Úraz a následně poškozená kyčel ji významně omezují, a možná i proto je taková, jaká je.
Dílem prostupuje nějaký ten překlep či faktické chyby, také míra uvěřitelnosti je leckdy na hraně. Zmíněný Ibalgin 500 neexistuje, je pouze součástí dvousložkových preparátů, jako např. Brufen combi. Představte si situaci, kdy chce sebevrah skočit z mostu, ale rychlá policistka si ho připoutá k sobě, aby zamezila pádu. Nějak nevěřím tomu, že by dokázala zapřením se o most zbrzdit klesání natolik, aby jí to nezlomilo ruku nebo nedošlo k převážení a neletěla s ním. Náročnější čitatel cítí nevyrovnané části popisné a dialogové, zároveň i konečné poskládání je vachrlaté. Pro někoho příliš nepřehledné až zamotané, ve své podstatě však s průzračnou zápletkou.
Odchází zpátky dospat noc, když na matraci zahlédne siluetu lidského těla. Leží zády k ní a slabě oddychuje. Elen ztuhne jako socha. Všimne si hnědých vlasů a širokých ramen. Je to muž. Snaží se vybavit, kdo to je, ale má úplné okno. Muž se ve spánku pohne a obrátí na záda. Elen hbitě přiskočí ke svému oblečení, které leží na zemi. Pouzdro i služební zbraň jsou na svém místě. S úlevou vydechne. Stáhne z muže deku a zabalí se do ní. Potichu se odplíží k oknu a sedne si pod něj. Doufá, že se neznámý sám vzbudí a odejde? Že vetřelec zmizí z jejího života? Ten se ale jen schoulí do klubíčka, ruce si složí na prsou a spí dál. Elen si všimne, že muž je stejně jako ona nahý. (str. 31)
Okraj nebe je temný thriller se silnou atmosférickou složkou, libující si v depresivním tónu. Pokud více než detektivní pátrání máte raději okolnosti zametené pod koberec, neutěšené vztahy a magický genius loci, Edelgrund vám ukáže drtivou historii i aktuální sociální problémy. Doporučuji těm, co při čtení vyhledávají nepříjemné pocity a odpustí mírné nepřesnosti.
Evita Naušová se narodila ve Varnsdorfu, vystudovala FAMU obor dramaturgie a scenáristiku. Podílela se např. na seriálech Ordinace v růžové zahradě, Profesor T., Chlap, Extraktoři aj. V roce 2014 obdržela mezinárodní ocenění The Krzysztof Kieslowski Scripteast Award za scénář k dramatu Amerikánka. Působí jako lektorka výuky na FAMU.
Některé myšlenkové pochody na mě byly zmatečné a románu ubíraly dynamiku, která se dala využít jinde. Jsem zvědavá, zda se bude jednat o sérii, jinak nevidím důvod v takovém množství zakomponovaných postav. Fajn čtení, nicméně našlápnuto bylo k většímu záseku do duše.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Elen se pokouší zachránit to, co z jejího života zbylo. Její dospívající dcera Viky přežívá jen skrze bolest. Bývalá učitelka Vilma ztratila blízké i důstojnost. Všechny stojí na hraně a stačí málo, aby přepadly na špatnou stranu. Když je kriminalistka Elen povolaná do Varnsdorfu k ostatkům novorozence, vzápětí jiné dítě zachrání. V kraji, který nespí a otevírá staré rány, však není radno domáhat se pravdy. Elen musí nejprve odkrýt vlastní zjizvenou minulost, aby mohla poskytnout pomoc druhým.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2025
Žánr: thriller
Počet stran: 392
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat