Ž(a)havá bolest konce jednoho přátelství
Jak vysvětlit někomu, kdo je zdravý, že nejde ani tako o to, co dělám, jako spíš o to, že potřebuji něco dělat? Být nemocný znamená ztratit kontrolu, které bych mohla nabít jen uzdravením nebo úspěšnou návštěvou lékaře, ale protože ani jedno z toho nenastalo, musel jsem si ji znovu osvojit jinak: studováním. Historie mého internetového prohlížeče je proto plná bizarních hesel, jakýchsi nesouvislých naturalistických veršů, které popisují můj tělesný vývoj a pád. (str. 101)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Jak se zachováte, když najdete kamarádčin byt prázdný a pokrytý velkým množstvím krve? Naše hrdinka jde pryč a dělá, že tam nebyla. Má k tomu důvod? V klidu si na toaletní papír sepíše výpověď pro ostatní a snaží se na celou událost zapomenout. Má celá situace uspokojivé vysvětlení? Anebo zůstane neosvětlená totožně jako podivná bolest v břiše, která ji již delší dobu sužuje?
Dynamický text není ohraničen kapitolami a plyne si svým tempem neuspořádaně jako tok myšlenek vypravěčky. Užitá ich-forma vyobrazuje ty nejniternější pocity mnohdy příliš krutě, ale upřímně. Tato žena nemá hranice. Topí se v podivném vztahu s kamarádkou Monikou a má pocit, že jsou do sebe navzájem zapuštěny tak silně, že se fyzické rozdíly mezi nimi stírají. Autor nám podstrkuje verzi reality z pohledu bezejmenné, její přítelkyně Monika je rovněž hlavním charakterem, ale zůstává němá. Neměnná optika podporuje surovost a zároveň i mystifikaci reálna. Některé vnitřní monology mají rysy magického realismu.
Leckomu by mohly vadit zdlouhavé popisy střevních problémů. Více než jedna třetina knihy se zaobírá tématem průjmu, křečí a problematického trávení. Motiv působí repetitivně. Provází ho neustálé a bezvýchodné návštěvy u lékařů, což reflektuje častý způsob komunikace mezi pacientem a doktorem v naší společnosti. Dlouhé čekací lhůty mohou zapříčinit vleklý a těžší průběh nejednoho onemocnění.
Důležitým motivem jsou Medúzy. Zúčastněné se s nimi poprvé setkávají na dovolené na Krétě, která je částečně vylíčena retrospektivě. Tyto stvůry se podobají protagonistkám více, než by samy chtěly, a anonymní vypravěčka v jejich chapadlech cítí paralelu se svými neuchopitelnými tělesnými stavy.
Stanjura umí perfektně popsat ženský svět, což ukázal už v prvotině Srpny. Chorobopis čerpá z vlastních zkušeností, což vysvětluje míru autenticity a empatii.
Psychologická komorní novela pracuje především s emocemi, které jsou pro nás lidi stěžejní, a to závist a žárlivost. Moničin žaludek je v pořádku a hlavní hrdinka jí závidí přejídání a začne ji postupně nenávidět. Odkrývá nezdravý vztah postavený na využívání. Monika má korektury zadarmo, vypravěčka zase dovolenou a nákladnou lékařskou péči. Potřebují se navzájem tak moc, až to překročí všechny rozumné meze. Vše se nepřirozeně vyhrotí v konflikt, kterému se dá uvěřit jen stěží. Záporem je i otevřený konec, chybí odpovědi na klíčové otázky.
Pokud vyhledáváte temnou literaturu opírající se o originální zápletku a nevadí vám explicitně vyobrazené okamžiky za dveřmi toalety, mohli byste být nadšení. Ovšem úspěchu Srpnů se zřejmě nedočkáte. Budete přemýšlet, co chtěl spisovatel říci. Přesto na Medúzy rozhodně budete vzpomínat. Dotkly se tabuizovaných témat, ale zůstaly viset na povrchu.
Jakub Stanjura vystudoval anglistiku a bohemistiku a žije v Praze. Jeho debut Srpny se stal bestsellerem, osvětlil pojem gashlightingu a dočkal se i divadelního zpracování.
Nedostala jsem úplně, co jsem očekávala. Zpověď nemocné ženy ovšem byla velmi opravdová a mrazí mě z ní pokaždé, když si na ni vzpomenu.
Závěrečné hodnocení: 73 %
Když vypravěčka románu dorazí do bytu své nejbližší přítelkyně a najde na zemi kaluže krve, udělá něco nečekaného. Hrůzný nález nenahlásí a po kamarádce nepátrá. Místo toho si připraví výpověď, kterou sdělí ostatním, až se začnou záhadným zmizením zabývat.
Zároveň znovu pocítí bolest v břiše, kterou lékaři už dlouho neumějí vysvětlit. Tentokrát je ale silnější. Tentokrát zvláštně žahá, pulzuje a vyzývá k otázkám, které s oběma ženami souvisejí víc, než by si přály.
Jakub Stanjura ve svém druhém románu vypráví o těch nejzazších společenských tabu. Medúzy však nejsou pouze provokativním příběhem, naopak vyjeví všelicos, tak jako voda samotná: tu a tam se zjeví něco krásného a fascinujícího, tu a tam něco odpudivého, obludného, co nelze pojmenovat — a čemu vůbec není snadné čelit.
Rok vydání:2025
Žánr: Psychologická novela
Počet stran: 239
Vazba: Brožovaná
Komentáře
Okomentovat