Rodina, potápějící se loď bez záchranného člunu
Nicméně musím přiznat, že jak jsem se hlídání dvou dětí původně bál, vlastně se to moc nelišilo od hlídání ožralejch kámošů ve tři ráno. Člověk taky musel dávat pozor na to, aby si něco neudělali a buď ignorovat, co říkají, nebo bejt připravenej na hluboký otázky. (str.82)
Recenzní výtisk mi byl poskytnut v rámci spolupráce s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.Chci zakoupit tento titul v knihkupectví Luxor.
Jedenáct es české prózy si v nové povídkové sbírce vzalo na paškál rodinné vztahy. Víme, že nebývají zrovna jednoduché. Nikdo si nevybírá, kam se narodí, a vazby často místo radostných chvil a pochopení přinášejí úsměvné i temné situace. Přesně o takových se V rodinném kruhu dočtete.
Petra Dvořáková – Máme se přece rádi
Klasický rodinný oběd, následuje procházka po okolí, babičce se na botě udělá žralok. Neplánovaný návrat domů odhalí pikantní tajemství... Petra Dvořáková se nebojí tabuizovaných témat, což ukázala v Zahradě nebo Pláňatech.
Generační střet vyhnaný ad absurdum. Glosa o tom, že nic nemusí být tak, jak to vypadá, a přesto spolu všichni perfektně vycházejí. Autentická ich-forma vykresluje niterné pocity staré paní toužící po příbuzenské pospolitosti i za cenu vlastního vyčerpání.
Petra Soukupová – Ohýnek
Opékání buřtů a domácí pohoda se pro Tobyho změní ve chvíli, kdy mu sestřenka vyzradí domněnku o rodičích.
Soukupová ukazuje mistrný um v popisu vnitřního nastavení a křehkosti našich nejmenších. Poselství pro všechny dospělé – děti nejsou hloupé a vnímají více, než si myslíme.
Petra Soukupová píše mimo jiné i netradiční a syrové knihy pro děti, například Klub divných dětí (2019)
Jana Poncarová – Ochmatdyt
Dětská nemocnice by měla být bezpečným místem. Niky se bohužel přesvědčí o opaku...
Nedávná historie zpracovaná nevinnýma očima. Děsivé zážitky už zjevně zanechají šrámy navždy. Postupné odhalení lokality i národnosti zúčastněných připomíná, že válečné konflikty stále patří i do 21. století. Optika malého hrdiny zabrnká na emoční strunu každého jedince a budete mačkat slzy bolesti i naděje.
Janu Poncarovou znáte díky historickým kouskům jako Podbrdské ženy (2022) nebo Deník Věrky Kohnové (2023).
Bianca Bellová – Humeova břitva
Rafa navštěvuje otce čekajícího na transplantaci srdce, svou přítomnost doprovází zpěvem...
Retrospektiva se toulá Rafinými vzpomínkami a neutěšenou životní situací. Silně působí na emoce a dýchá opravdovostí. Silnou vazbu tatínek a holčička nelze jednoduše zpřetrhat.
Radek Blažek – Cukroví k snídani
Bárty pro jednou vymění party za hlídání bratrových dětí. Dostanou cennou lekci v nečekané oblasti.
Skvěle zvolený sarkastický tón a sympatický protagonista jsou balzámem pro duši. Vtipné, dynamické a osvětové.
Petra Klabouchová – Chleba s máslem
Nedělní pokrm s rozmazlenými vnoučaty bábinku vyčerpává. Vzácná návštěva odkryje pohnutou historii domu.
Detektivní linka s hororovým motivem, jak je u Klabouchové zvykem, je dechberoucí, děsivá a zatraceně návyková. Milovníci true crime zaplesají, slabším povahám doporučuji přeskočit. Reálné základy a kvalitní rešerše už jsme viděli i u Ignis Fatuus a bestselleru U severní zdi.
Anna Bolavá – Děda prostě musí být mrtvý
Adélka po smrti dědy čelí nové realitě a konečně dostane odpovědi na všetečné otázky.
Každý rod má svá traumata, která by měla být těm nejmenším skryta. Ovšem mnohdy unesou pravdu lépe než dospělí. Narativ skonu a vyrovnání se s ním je tématem, jež je neprávem opomíjeno. Text plný realistických dialogů vybízí k vlastní reflexi odchodu z tohoto světa.
Kateřina Surmanová – Úhel pohledu
Radim chce přítelkyni Lindu poprvé představit zámožným příbuzným, je přece Štědrý večer – ideální čas na seznámení. Lindiny záměry jsou úplně jiné...
Královna hororu Kateřina Surmanová přináší žánrovou jednohubku, svižné, čtivé a neskutečně napínavé. Na projektu není nováčkem, nedávno vydala Slepé cesty.
Stanislav Beran – Po přeslici
Dvougenerační bydlení nese jistá úskalí, komunikační propasti a rovněž zavdává prostor pro plno výčitek.
Narážky na již zesnulou Jolandu jsou vítaným zpestřením, které tupí dramatickou atmosféru. Uvěřitelné dialogy jsou plné skryté zloby, jež nejde přejít bez povšimnutí.
Lucie Hušková – Želva, co nosí neštěstí
Želva není jen tak ledajaký mazlíček. Délkou bytí zasáhne celé generace a mlčenlivě pozoruje a ještě tišeji trpí.
Zvířecí úhel pohledu je originální, melodramatický a působivý. Jedno oko nezůstane suché.
Boris Dočekal – Vůně ryb a lipového čaje
Honza má s babičkou krásný vztah. Jednoho dne se její zdraví podlomí... Ze stínu vystupují nehezké spory o finance a majetek...
Naivní vyprávění plyne pozvolna a někoho by mohlo nudit i v takto limitovaném rozsahu. Plusové body za efektní metafory z říše přírody.
Sborník obsahuje lepší a horší kousky. Některé vyznívají do ztracena, protože nedostatek prostoru autorovi nesluší, nebo jen zanikají v záplavě zajímavějších námětů. Například Soukupové krátké rozpětí brání v rozletu, Dočekalova vize zase příliš klouže po povrchu. Rozhodně si však přijdou na své čtenáři s širokým spektrem favorizovaných žánrů.
Většina příběhů nutí k bilanci vlastních rodových dramat. Mnohé vyloudí dojetí nad vzpomínkou vašich blízkých, kteří již nejsou mezi námi. Lze vytknout, že hned několik partů má dětského hrdinu, větší rozptyl by potěšil náročnější.
Opět u mě zabodovaly nejvíce mé oblíbenkyně Klabouchová a Surmanová. Temnota je prostě můj šálek čaje.
Komentáře
Okomentovat