Šíleně dobrá babička aneb dovolená za všechny nervy
Moje mamka je vážně skvělá ženská. I když už není nejmladší, chlapi se za ní pořád otáčejí. Ono zase není tak složité vzbudit v červeno-černých punkových kalhotách něčí pozornost. Naštěstí piercing, jímž si před pár měsíci nechala propíchnout levé obočí, musela kvůli drobné alergické reakci sundat. Opravdu v tom nemám prsty, přesto: Děkuju! (str. 5)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Lucie byla přesvědčená, že ji po všech těch zkušenostech s její ráznou, nevyčerpatelně energickou matkou už nic nepřekvapí. Omyl! Libuška zkrátka nezná hranice – a když přijde s nápadem na „retro dovolenou“ v roubence bez signálu, tekoucí vody a splachovacího záchodu, je jasné, že se rodina rozhodně nudit nebude. K ruce mají jen psa Vencu, vědro, kamna a nekonečnou zásobu (babiččina) optimismu. Co se může pokazit? Odpověď zní: všechno.
To, co mělo být odpočinkem od moderního shonu, se brzy promění v přehlídku malých katastrof, trapasů a dojemných momentů, jež dokazují, že největší dobrodružství se často odehrávají mezi čtyřmi stěnami – nebo v lese, kde nefunguje wi-fi.
Šílená babička do každé rodiny volně navazuje na předchozí titul Šílená babička, ale snadno se v něm zorientujete i bez znalosti prvního dílu. Martina Boučková sází na kombinaci vtipu, rodinných trablů a drobných životních patálií, které zná každý. Román patří do žánru ženské humoristiky a vyprávění je převážně vedené ich-formou z pohledu Lucie.
„Prosím tě, nepanikař. Nic se nestane,“ uklidňovala mě mamka.„Jak si můžeš být tak jistá?“ divila jsem se.„Máme přece s sebou psa,“ řekla s notnou dávkou ironie, zatímco se jí ten hlídač tiskl k hlavě a celý se chvěl. (str. 51)
Autorka vystihuje prostředí s osobitým nadhledem i přesností. V roubence bez moderních vymožeností se najednou testuje trpělivost, tolerance i schopnost celé famílie přežít bez teplé vody a městského pohodlí. A právě z těchto střetů a nečekaných situací se rodí humor; ten typicky český, jemuž se smějeme s pocitem „tohle jsem zažil/a taky“. Snad v každé kapitole se najde scéna, která vám připomene vlastní mamku, babičku... nebo alespoň sebe po nevyspání.
Boučková se kromě toho soustředí také na vztah mezi Lucií a její matkou – dvě ženy s naprosto odlišnými filozofiemi života. Jedna potřebuje řád a pořádek, druhá spontánnost a svobodu. Lucie je sympatická protagonistka, s níž se snadno ztotožní snad každá čtenářka, co někdy balila kufry dětem, zatímco u toho telefonovala s mámou a poslouchala příval jejích nevyžádaných rad. Ovšem Libuška je Luciin pravý opak: vítr v nohách, chodící lavina ztřeštěných nápadů a živelnosti. I když má čtenář občas chuť ji poslat nejlépe na Měsíc, stejně ji po pár stránkách začne mít rád.
Děti Janča a Vojta dodávají ději hravost i autentičnost – jsou dětsky upřímní a přímočaří. Z mužských postav se nejvíce vyjímají Ludvík, babiččin kamarád, jeho sympatický synovec Ruda a rodinný přítel Martin. Nikdo se nejeví jako nadbytečná výplň, naopak každý tu má svůj účel. Dokonce i pes Venca.
Spisovatelka zvládá vykreslit i ty nejabsurdnější momenty s citem a bez zbytečného přehánění. Vtipnost je přirozená, vycházející z dialogů a nedorozumění, která vám budou jistě blízká. Zároveň však dokáže mezi řádky předat i vážnější témata – generační rozdíly, proměnu hodnot či potřebu vzájemného porozumění mezi dcerami a matkami. Všechno to působí autenticky, lidsky a bez moralizování.
„To je co?“ řekla mamka.„Stůl,“ odpověděla jsem.„To jo! Ale jaký!“ zdůraznila.„Velký.“ Asi jsem to dělala schválně. (str. 152)
Styl psaní je jednoduchý a svižný, se šmrncem každodennosti. Užitý jazyk je nenucený, přístupný, okořeněný o občasnou (sebe)ironii. Obě ústřední hrdinky mluví po svém: Lucie strozeji, věcně, tu a tam kousavě, kdežto Libuška barvitě, s přehnaným zaujetím a občas mimo téma, což jen vyzdvihuje jejich vzájemnou dynamiku.
Co se týká slabin, za zmínku stojí snad jen občasné přeskočení mezi perspektivami, které působí trochu nepřirozeně, nebo příliš rychlé zakončení některých scén, kde by si čtenář přál o pár vět víc. Jinak ale není moc co vytýkat. Příběh funguje, postavy působí realisticky a tempo je přesně takové, jaké by odpočinková komedie o rodinných vztazích měla mít – plynulé, živé a bez hluchých míst.
Šílená babička do každé rodiny je zkrátka knížka, která pohladí po duši, rozesměje a zároveň připomene, že „normální“ rodina vlastně neexistuje. Ať už ji budete číst na chalupě, v dopravním prostředku, nebo doma pod dekou, spolehlivě vám zvedne náladu. Je to oddechovka v tom nejlepším slova smyslu – bez klišé, zato s nadhledem a s babičkou, která by si zasloužila vlastní talk show.
Martina Boučková (*1975) píše literaturu pro děti i dospělé. Vystudovala Fakultu humanitních studií na Univerzitě Karlově. Za dílo Kačenka a rytíř ze Lhotky získala třetí místo v ceně Cena Miloslava Švandrlíka v roce 2022. Mezi další její tvorbu patří například dětské tituly Tajemství dědečkova deníku (2014) nebo Já a Anastázie (2019), dále Deník zoufalé třicítky (2022) či Past na sňatkového podvodníka (2023).
Subjektivní názor: Kniha mě bavila, protože obsahuje přesně ten typ legračních okamžiků, které jako by byly trefně odpozorované rovnou z reality. Prostě nenáročné dílko, po němž sáhnete, když potřebujete zlepšit náladu – a funguje to.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Ať žije retro dovolená! Není nad výlet do přírody – a podzimní prázdniny jsou k tomu jako stvořené. Jen jestli to bude klapat, když s Luckou a jejími dvěma dětmi jede i jejich tak trochu střelená babička. Aby ne, vždyť to byl právě její nápad. Lucka si slíbila, že už nebude tak upjatá a pokusí se na svět dívat trochu i jejíma očima. Uvolnit se a prostě si ten život užít. Brzy jí bude čtyřicet a odmítá ze všeho vyjít jako zapšklá ropucha. Jak to ale může dopadnout, když spolu zůstanou několik dní odtržené od civilizace? Buď si vjedou do vlasů, nebo si to skvěle užijí. A bude mít Lucka vůbec někdy čas na nějaký pořádný vztah se šílenou matkou za zády?
Nakladatelství: Cosmopolitan
Rok vydání: 2025
Obálka: Martina Charvátová
Žánr: humor
Počet stran: 208
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat