Nedovol strachu, aby s tebou hrál podlé hry
„Doteďka nebyla jiná možnost,“ odsekla mu. „Teď může a bude rozhodovat dělnická pěst,“ mávla rázně rukou. (str. 12)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
František Hošek je spokojený na pozici kameníka. Nicméně probíhají 50. léta a manželka cítí příležitost k přilepšení. Existuje jedinečná možnost jak se stát soudcem, nebo dokonce prokurátorem. Stačí zvládnout přezkoušení na Okresním národním výboru, při němž se hodnotí povšechnělé znalosti, ale hlavně oddanost k socialistické republice. Obstojí a započne novou etapu?
Protagonista, nyní vyšetřovatel StB, se seznamuje s prostředím a zkouší první výslech. Kroky ho zavedou až do ženské věznice, kde může sledovat osud Kristýny, na níž se zasvěcoval praktikám státní bezpečnosti. Žena odsouzená za šíření protistátních tiskovin má naději, že každé zlo jednou skončí a ona zase bude s dcerou…
„Mě se Slavojem teď potřebují k dalšímu zatýkání, Franto, tak tu mrchu kreslířskou budeš muset začít sám,“ houkl na ně blížící se Bozdera. „Ale budem hned zpátky, je to tady kousek,“ hodil na sebe rychle krátkou bundu. „Jo, a už ji tam máš, nechal jsem pro ni zavolat,“ zahulákal ještě, když odcházel. „Dneska to jde šup na šup,“ zastrčil Slavoj cigarety i se zapalovačem zpátky do kapsy a máchl v rychlosti rukou do chodby. „Tamdlencty dveře to jsou,“ ukázal Františkovi, který vytáhl z podpaží spis, aby si ho prolistoval. „Musím si to nejdřív trochu pročíst,“ otevřel ho spěšně. „Co bys pročítal,“ zaklapl mu ho Slavoj, „jednu jí lupneš a budeš mít načteno,“ usmál se rozmarně. „Hele, já už musím utíkat, ať mi neujedou,“ ohlédl se a rychle odběhl k černému tatraplánu, který stál nejblíž. Když otevřel zadní dveře, všiml si František dalších dvou mužů v černých pláštích, které předtím vůbec nezaznamenal. (str. 33)
Patnáct pojmenovaných kapitol nám představuje dva protagonisty, jejichž životy pozorujeme pod úhlem er-formového vypravěče. Prorežimní i protirežimní úzus s jasně definovanými rolemi, přesto s volbou individuálního vymezení. Jedná se víc o příběh Františka nebo Kristýny? A co když se právě oni museli potkat, aby se vzájemně obohatili?
Jednoduchá stylistika dává jen úzký rámec a nedovolí poznat hlubší historii postav, ani významně nespecifikuje zázemí, z něhož pochází. Poetika a lyričnost díla je zvyšována zakomponovanými básněni a citacemi z dopisů. Dělník a kreslířka. Racionálnost a idealismus.
„Jak to, že u uřvaného skřeta s ulízlou patkou a šmírem pod nosem jsi dobře věděla, že je zle, zatímco teď děláš, jako by se nic nedělo?“ mluvila k rozmázlé skvrně na zdi. „Je to proto, že ti nikdo nevyřvává do obličeje a nemáchá před tebou vztyčenou pravicí? Myslíš, že ďáblové chodí po ulicích s rohama a šašci s rolničkama? Myslíš, že se ďábel nemůže usmívat a vítat tě do široké, rozevřené náruče? A poznáš vůbec, kdy je úsměv falešný a náruč natolik drtící, že z ní není úniku? Kolik vzduchu ze sebe necháš vymáčknout, než si uvědomíš, že už nemůžeš dýchat… Jak moc se oddáš vroucímu polibku, než zjistíš, že nemůžeš ani promluvit… Kolik stromů necháš kolem sebe odvézt, než zjistíš, že se do tebe pustily plísně a zaživa se rozkládáš… A pokud tohle člověk nepozná nebo nechce poznat, poznají to jeho děti a děti jejich dětí? Kolik budou muset ujíst z plného korýtka, než jim dojde, že přes rochnící si žaludek a uspokojené žlázy už neslyší sténání srdce a nářek svědomí? Kolik svobody si nechají z krajíce pohodlnosti odkrojit nebo vyměnit za infantilní cetky, než zjistí, že už je pozdě?“ (str. 135-136)
Vězeňské i výslechové kulisy jsou krutým místem, kde abyste přežili, nesmíte zbytečně vyčnívat. Bití, ponižování i trestná samotka nejsou ojedinělým mechanismem k vyžadování poslušnosti, ale denním chlebem. Text si příjemně ševelí na místě a klade velký důraz na atmosféru a aktuální prožívání. Zažijeme několik svíravě nepříjemných scén, kdy nechápeme tu zbytečnou míru brutality nezohledňující věk či pohlaví.
Charaktery, jak už forma novely nabízí, otevírají otázku změny vlivem okolností. Zvítězí touha po moci namísto pomoci? Využije Hošek postavení, aby si kompenzoval vlastní neutěšené vztahy s otcem? Mohou být odsouzené ženy vzorem? 50. léta a utužování komunismu přineslo mnoho bolesti. Lze i v pekle vidět světlo na konci tunelu a zachovat si čest navzdory totalitě?
Čtenář by měl k dílu přistupovat jako k počinu, jenž je přenese do bezútěšné doby, v níž může nasát všudypřítomnou nedůvěru, strach a přetvářku. Zároveň neočekávejte hlubší ponor do psychologie s jasným začátkem a koncem, spíše předestřený směr, jinak budete zklamaní. Pozvednout obočí můžete ve chvíli, kdy se dočtete, že z kalhot vykukují boxerky. Sice obtížně dostupné, ale získatelné zboží. Otázkou zůstává, jestli lze tímto způsobem zjistit typ spodního prádla.
Komorní niterné drama odhaluje republiku politických procesů a štvavého státního aparátu, co z vás v sekundě udělá nepřítele. Novela o ztrátě, vděku, nalezení správných hodnot a radosti z maličkostí. Doporučuji všem, co hledají další střípek o naší historii a neměli představu o způsobech získávání kvalifikace na profese, v nichž se rozhoduje o bytí a smrti jiných lidí.
„To ti chci právě říct, Františku,“ přerušil ho ještě přísněji Jenda, „právě že nesmíš dát na nějaké pocity ani dojmy. I ten nejdůvěryhodněji působící člověk může být jen obyčejný provokatér. Čím bezchybnější ti bude někdo připadat, tím si na něj dávej víc pozor,“ naklonil k němu hlavu, protože byl přesvědčený, že je František myšlenkami někde jinde. „Neber to na lehkou váhu, opravdu. Tohle je vážnější než Osudová, tvrdší než ty tvé čediče a žuly, ty na to pořád zapomínáš.“ (str. 129)
Eliška Pernická je původním zaměstnáním učitelka angličtiny. Fascinuje ji život a snaha pochopit pohnutky a jednání druhých. Tvrdě se ohrazuje proti bezpráví, což sledujeme i v její prvotině Dozorce, s podtitulem Román z ženské věznice 50. let.
Osobně jsem čekala větší koncentraci bolu, který bych zakončila způsobem, jenž se velmi nabízel, přesto se autorka vydala jiným směrem. Trochu chameleon měnící se s přibývajícími stránkami do abstraktní lyrické substance. Na debut pěkná práce s jazykem, věřím, že v budoucnu se ještě máme na co těšit. Smutná kniha pro milovníky poeticky ztvárněných textů.
Závěrečné hodnocení: 80 %
V době politických procesů 50. let si manželka kameníka Františka Hoška přeje, aby změnil práci. Nejlépe by se měl stát prokurátorem, soudcem nebo jiným přisluhovačem režimu. František se tomu zpočátku nebrání, vyzkouší si pozici vyšetřovatele, kde je znechucen provozovanými praktikami. Posléze, už jako dozorce v ženské věznici, chápe nejen nesmyslnost celého státního aparátu, ale hlavně si díky vězeňkyni Kristýně uvědomuje, o co v životě jako otec dvou dětí doposud přicházel. Kristýna mu spolu s dcerou Verunkou, která tak ráda vkládá své myšlenky do básní, otevírají jiný, pestrobarevný svět, který ale může být v totalitním režimu kdykoli rozmetán.
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2025
Žánr: historická novela
Počet stran: 184
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat