Není nutno, aby bylo přímo veselo
Co se nám to vlastně přihodilo? Co se to odehrává mezi hudebním skladatelem a jeho textařem, když spolu tvoří? Každý přinese do dílny svůj materiál. Jeden hudbu, druhý slova. Když se to povede spojit, vznikne písnička. Když se to povede spojit krásně, vznikne taková, která se oběma tvůrcům líbí. To je hezká chvíle. Dostaví se zvláštní pocit: jede druhému je vděčný za nápady a talent. Já jsem byl většinou udiven, co Uhlířova hudba s mými slovy udělala. Jako by je posvětila, požehnala jim a i z těch všedních udělala sváteční. V takových okamžicích jsem Jaroslava z přemíry štěstí políbil na pleš. (str. 7)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Kniha vychází ku příležitosti osmdesátých skladatelových narozenin a přináší velký ucelený rozhovor, v němž máme možnost dozvědět se okolnosti vzniku notoricky známých hitů, jaký vztah ho spojuje se Svěrákem, ale trochu se otevírá i v osobní rovině. Vracíme se například do jeho dětství na pražském Žižkově. Svými vzpomínkami na spolupráci i přátelství přispívá řada spolupracovníků a blízkých kamarádů.
Publikace je koncipovaná jako jedno velké interview, jež je rozvrženo do několika kratších úseků. Postupuje se chronologicky. Autor nejprve s Uhlířem probírá dětství, sourozenecké pouto, jak pohlížel na své rodiče nebo jestli se mu vrstevníci už od raných let smáli kvůli brýlím. Jaroslav už od útlého věku navštěvoval pěvecký sbor, nicméně vždy ho více lákala hra na piano. I v této sféře lze vyčíst plno zajímavých informací. Třeba že matka docházela do nemocnice dvakrát za sebou na chininové injekce, aby došlo k přerušení těhotenství, ani jednou se jí to naštěstí nepovedlo. Ale vysoké dioptrie od útlého věku nebo menší vzrůst mohou být zřejmě jedním z následků procedury.
Na Uhlířovi je znát, že o svém soukromí hovoří veřejně nerad, přesto se v knížce můžeme dočíst o celkem třech manželstvích, jimiž si prošel (poslední trvá od roku 2010) a dvou dětech. Z povahových rysů, které ho vystihují, jsme schopni postřehnout nedochvilnost nebo určitý typ zmatenosti, není určen k tomu zapamatovat si správně data či názvy ulic. Kolikrát se mu stalo, že dorazil na představení o den později nebo na jiné místo. Proto se o pracovní kalendář svého manžela pečlivě stará jeho žena Helena.
Nejvíce se samozřejmě dotýká a prostupuje profesním životem – a ten je opravdu bohatý. Tomáš Maleček se snaží jít opravdu do hloubky, rozebírat zpětně pocity spojené s určitými melodiemi nebo se pokouší dopátrat, jestli má Uhlíř nějakou z nich nejraději, případně proč. Na konci je k dispozici seznam písniček, které za aktivní roky složil, a můžeme jich napočítat přes sedm set. A to nejen filmových, ale i dětských. Komponoval hudbu k populárním filmům Ať žijí duchové!, Vrchní, prchni! a S čerty nejsou žerty. V roce 2005 zhudebnil píseň Ani k stáru, ta byla o rok později použita na soundtracku k filmu Vratné lahve (2006).
Táta vždy považoval a považuje Zdeňka Svěráka za svého nejlepšího přítele. Jejich přátelství zdaleka není založené čistě na profesní spolupráci. „Svěrda“ (tak se mu říkalo u nás doma, pro mě to byl strejda Svěrák) bude vždy pro tátu jeden z prvních lidí, se kterými bude sdílet důležité životní události. (str. 114)
Jaroslava Uhlíře, k němuž patří od nepaměti knír a brýle, nejvíce proslavily roky, kdy tvořil duo se Zdeňkem Svěrákem. Seznámili se v Československém rozhlase, kde oba pracovali. Nejenže je přes půl století pojí pevné kamarádství, ale právě Zdeněk je autorem textů k většině jeho skladeb. Propojil je na dlouhé období pořad Hodina zpěvu, první díl je z roku 1989, poslední pak 2017. Nějakou dobu vystupoval i v pořadu Hitšaráda s Karlem Šípem – a i on patří v současnosti k nejbližšímu kruhu blízkých lidí. Také s oběma jmenovanými je v knize publikován menší rozhovor plný vzpomínání.
Kromě výpovědí jsou do mezikapitol zařazeny krátké úryvky působící na první pohled jako dopisy, vzkazy či podobný formát. Napsali je například Pavlína Filipovská, Jitka Molavcová, dcera Eliška nebo členka realizačního týmu Lenka Filipová. Jsou to ohlasy nad společnými zážitky či rozjímání nad minulostí a opět kvalitně přibližují to, co pro ně Uhlíř znamená.
Rozhovor působí velmi věrohodně i upřímně, správně kladené otázky dokazují reportérovu schopnost vybírat důležité milníky a zastavit se u nich. V odpovědích skladatele je ponechána obecná čeština, zřejmě proto, aby se umocnil pocit autentičnosti.
Celou publikaci doplňují barevné i černobílé fotografie z různých životních nebo profesních etap. Na lesklém křídovém papíře snímky vynikají a umocňují tak určitou čtenářovu představu, jež si mohl na základě textu vytvořit.
Tomáš Maleček se narodil roku 1996. Po gymnáziu nastoupil nejprve na studia německého jazyka a historie, poté se rozhodl ještě pro obor mediální studia, žurnalistika a politologie. Hnacím motorem byla touha stát se novinářem, což se mu povedlo a v současnosti píše články například pro Český rozhlas. Prvotinou se stalo Divadlo Járy Cimrmana po padesátce, což byla původně diplomová práce rozšířená nakonec do knižního vydání za pomocí samotných herců z DJC.
Já jsem jako dítě velmi milovala hudební pořad Hodina zpěvu, těšila jsem se na každý nový díl. Udivilo mě, kolik toho napsal, některé hity už zlidověly a překvapilo mě autorství. Je to velmi zajímavý člověk. Když jsem si o něm měla možnost přečíst konečně něco uceleného, zjistila jsem, že toho doopravdy hodně prožil.
Závěrečné hodnocení: 88 %
Komentáře
Okomentovat