Hotel skrývající mnohá tajemství…
Středeční ranní směna začala jako jedna z těch vypráskanejch, co připomínaj vojenskej poplach s plnou polní a člověk skoro touží po tom, aby mu vlítla špona do oka. (str. 173)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Mystery Press.
Chci zakoupit tento titul!
Ota Fink, přezdívaný Biggles, se proti vůli vždycky přichomýtne k vyšetřování. Ač pracuje jako soustružník v továrně, díky bystrému úsudku i štěstí rozlouskl nejeden případ. Tentokrát se mu svěří kamarádka Maky, že jí učitelka klavíru zničehonic přestala dávat lekce, poněvadž když se neočekávaně vrátila dříve z návštěvy od snachy, kde měla hlídat pravnouče, ve vaně našla mrtvolu. Kdo stojí za smrtí padesátiletého Poláka? Bude jedinou obětí?
Vyprávění se rozběhne do jednačtyřiceti kapitol oddělených černou stranou. Ich-forma v kombinaci s obecnou češtinou a hojnou mírou hovorových výrazů, působí lidovým dojmem a bezprostředností. Krůček po krůčku poznáváme protagonistův osobní život, kdy sice chodí s dívkou House, ale nic mu nebrání, aby mu zamotaly hlavu cizí nohy a podmanivý hlas. Přece jen napřesrok oslaví třicítku a rodiče mu svatbu předhazují stále častěji. Vydává se za známým majorem Moldánkem, aby vyzjistil podrobnosti o případu. Neoficiálně je zasvěcen a naplno rozjíždí své schopnosti. Podaří se mu vypátrat informace potřebné k dopadení pachatele? Titul neobsahuje gramatické, pravopisné ani stylistické chyby.
„Proč jsou ženský tak zvědavý?“ řekl jsem. „Člověk si pak snadno zvykne, že je úplně jedno, na co odpoví; časem by se na to zeptaly stejně.“ „To je všechno kvůli těm příšernejm představám, že jim milovanej něco tají,“ na to House. „Jelikož když chlap něco tají, tak většinou jinou ženskou. Nepovídej mi, že to tak není.“ (str. 54)
Předkládaný propletenec větších i menších indicií stáčí pozornost k hotelu Lumír, jenž se stane epicentrem dění. Podezření je potvrzeno i pověstí zařízení, kdy je jasné, že je místem setkávání lidí pochybných mravů. Zavítáme i do dalších restaurací, na policejní stanici, navštívíme místo činu u paní Kocourkové či další svědky.
Tempo by se dalo přirovnat k situaci, kdy raději něž dálnici volíte okresní silnice. Spousta odboček plných situačního humoru, promluv, zamyšlení a vzpomínek zbytečně ředí dynamiku až do nadbytečného tlachání. Na jedné straně se k vám autor napřímo obrací, což zbystří pozornost, záhy ji však zahltí detaily plnými archaismů či slov zjevně souvisejících s dobou, kdy mladý čtenář může mít obtíže porozumět jejich významu. Spíše než napínavou detektivku očekávejte atmosférický počin jakožto výpověď 60. let.
Pochmurná doba i podzimní čas trochu zavání splínem, přesto má Ota výrazné komické nadání přimotat se do nepředvídatelných situací, v nichž mu zdárně sekundují přátelé. Zmíněnou House ve spolupráci doplní bývalá přítelkyně a současná spoluúdernice Marie a částečně i ostatní kamarádi z řad trampů. Veskrze se jedná o epizodní role, mající za účel oťukávat podezřelé a pomoci shromáždit informace. Patrná propojenost s předchozími díly sice neovlivní aktuální případ, nicméně mohou unikat charakterové vývoje.
U pultu byla trochu tlačenice. Příchozí parta zahraničních stážistů vedená Šjoukje van Houtenovou dorazila po schodech pár vteřin přede mnou, zastavila se a sledovala cvrkot, než si začne hledat flek u stolů kolem parketu. Pár barovejch flákačů postávalo i posedávalo kolem pultu u piva, skleničky vína nebo i časnýho panáka něčeho; chroupali k tomu bramborový lupínky, slanej nakládanej celer a pražený alaburky. Sem tam někdo měl před sebou talířek s nějakým tím chlebíčkem. Majonéza, humr z chatky, půl plátku citrónu, cibulka na tataráku, čuchám, čuchám, sakra, nechtěl jsem se navečeřet? (str. 290)
Největší výhoda, nebo problém, může mít čitatel se specifickým stylem podobným Marii Rejfové a sérii s Josefínou Divíškovou. Pro někoho příliš odlehčené, ujuchané na hranici trapnosti, pro jiného jednoduchý, mysl nezatěžující humorně-detektivní počin. Leckdo nesnese ani silný otisk nespisovné mluvy, což Přibližné řešení obsahuje vrchovatě. Ačkoliv je zasazení do podzimu roku 1961, nelze to identifikovat jednoznačným způsobem.
Kdo má rád pohled zvenčí, v hlavní roli amatéra, jenž rok co rok řeší případy, na které esenbáci nestačí, bude potěšen. Odpočinkový román plný dialogů a svérázných komentářů je křižovatkou odbočující do mnoha směrů s různorodým nádechem.
Indiánským krokem jsem byl u Vondrovejch za pouhejch dvanáct, což bych tramvají nedocílil ani v příštím století, a to už mi hned zezačátku bude, dámy a pánové, skoro sedmdesát. Holku House jsem zastih v jejím dívčím pokojíčku vyzdobeným totémama, pirátskejma vlajkama, zkříženejma sekerama a trampskejma plackama – a od časů, kdy se seznámila se mnou, taky obrázkama starejch eroplánů. (str. 265)
Jaroslav Velinský byl mužem řady profesí. Horník, soustružník, noční hlídač, ale i pracovník libereckého Divadla hudby či reklamní grafik. Zemřel v únoru 2012, publikoval taktéž pod pseudonymem Kapitán Kid. Kromě legendární série s Otou Finkem byl hrdinou jeho detektivek i penzionovaný kriminalista Augustin Veliký. Na projektu jsme představili Hru na smrt.
Ač mi dlouhou dobu trvalo zvyknout si na užitou mluvu, následně jsem se do příběhu ponořila, byť se úplně nejedná o můj šálek čaje. S protagonistou jsem se nedokázala ztotožnit a ač některé myšlenky byly zajímavé, více jich vyznělo planě. Utahané, s absencí výrazného připoutávacího prvku. Neurazí, nenadchne.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Je pošmourný podzim roku 1961 a bezděčný detektiv Ota Fink – v civilu soustružník – slíbí pomoc kamarádce Maky, která by ráda zjistila, proč její stará učitelka klavíru paní Kocourková náhle přestala dávat hodiny a s návštěvami mluví jen přes řetízek v pootevřených dveřích. Opravdu byla v jejím bytě nalezena mrtvola? A jak se tam dostala?
Major Moldánek z pražské kriminálky Otovi přizná, že bezpečnost nemá na případ jednoznačný názor a pohled zvenčí by jeho řešení mohl prospět. Ota se tak bez váhání pouští po stopách, které se táhnou z hostivařského hřbitova přes psí cvičák až k žižkovskému hotelu Lumír.
Sametový alt zpěvačky Amiry obestírá Otu neodolatelným kouzlem, a ten si neuvědomuje, jak nebezpečné je jeho postavení – dokud nedojde k další vraždě. A rozhodně ne poslední. V temných útrobách hotelu Lumír se zlo skrývá i v místech, kde by ho hledal jen málokdo…
Nakladatelství: Mystery Press
Série: Ota Fink (13. díl)
Rok vydání: 2025
Žánr: detektivní
Počet stran: 352
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat