Tajemství staré hájovny
Cíl poznal, jakmile vyskočil. Zastavili u pole pod lesem. Tady cesta končila. Dál museli jít pěšky. Rozhlédl se. Jasná noc osvětlovala okolní hory. Stromy se divoce nakláněly ze strany na stranu a hukot větru připomínal rychle jedoucí vlak. Už podruhé v krátké době si vzpomněl na strýce Alba. Začínalo mrznout. (str. 202)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Barbora Fürichová ve svém debutovém počinu nás přenáší na samý konec druhé světové války, do zapomenutého kouta Hané, kde v zapadlé hájovně žije porodní bába Klára s dospívající dcerou Hanou. Vybraly si nelehké povolání, nepřeje jim ani doba, v níž zuří válka, a v lesích kolem se ukrývají partyzáni. O jejich domov se v jednu chvíli začne zajímat mnoho lidí najednou. Schovávají snad staré studené zdi tajemství, které by (ne)mělo být odhaleno?
Již od prvních stran je patrné, že se literátka nesoustředí pouze na historické kulisy, ale především klade důraz na intimní osudy dvou obyčejných žen, na odvahu a schopnost čelit každodenním hrozbám, které se k nim přibližují ze všech stran. A ty méně viditelné bývají více zákeřné. Hájovna sama pak funguje jako zvláštní odkaz. Symbolizuje útočiště s teplem rodinného krbu a zároveň místo, jež může obyvatelkám přinést záchranu i zkázu.
Síla vypravování spočívá v kontrastu mezi zdánlivě poklidným rytmem venkovského života minulého století a všudypřítomnou nejistotou posledních válečných měsíců. Autorka efektivně buduje náladu tíhy, ohrožení a strachu o holý život, aniž by sklouzávala k laciným efektům. Znatelně poukazuje, že i na periferii velkých událostí se odehrávají příběhy hodné pozornosti. A i když je neznáme z učebnic dějepisu, neznamená to, že jsou neméně silné. Kromě toho koncept doplňuje o historii Řádu německých rytířů nebo hradu Búzov (dnes Bouzov), již tematicky a nenásilně zapracovala do tamních příhod. Různá fakta a časové osy použité v knize se opírají o důvěryhodné prameny a odbornou literaturu.
Měla obavy o Hanu. Od rána ji zase přepadal ten mizerný nepříjemný pocit strachu. (str. 286)
Děj se rozvíjí pozvolna a kulminuje až v samotném závěru, tudíž čtenář očekávající svižné tempo nebo dramatičtější zvraty může mít pocit, že se rozbíhá nesmírně pomalu. Samotné tajemno prostupuje celým textem, ale v některých pasážích se zbytečně dlouho spousta okolností vysvětluje a popisuje. Důraz je kladen více na psychické rozpoložení hrdinů a na vnitřní nutkání než na velkolepé vojenské akce, gestapácké zátahy a neočekávané zápletky. Nechybí ani romantická linka. Ta není hlavním ukazatelem, kolem něhož se má vše točit, ale spíš tak jemně odlehčuje stísněnost celého období.
Mladá Hana touží po studiu medicíny, avšak válka ji připoutává k domovu, kde alespoň pomáhá přivádět své matce děti na svět. Díky tomu má výjimku z nucených prací, a to jí poskytuje jistou ochranu. Je ještě naivní, ale krvavé boje ji pomalu nutí dospět a postavit se osudu čelem. Působí jako křehká duše, i když uvnitř se pomalu probouzí k životu pomstychtivá lvice.
Kláru zocelila smrt manžela. Na dceru zůstala sama a zvykla si před ní nedávat najevo emoce, aby ji zbytečně nevystavila stresu. Oplývá trpělivostí a vyzařuje z ní vnitřní klid, zároveň je pečlivá a pečující.
Vyprávění má mnoho vedlejších postav. Mezi nejvýraznější patří třeba Prokop Majer. Postarší lékař žijící v nešťastném manželství. Má stinné i kladné stránky, často se dá rozmýšlet o tom, zda je vlastně kladným či záporným hrdinou. Naopak jeho manželku Olgu lze nazvat prvotřídní mrchou a není pochyb, na čí straně stojí.
Tvůrkyně se vzhledem k místům, do nichž narativ usadila, nebála použít lokální hanácké nářečí. To aplikuje v přímé řeči některých aktérů a dokresluje tím atmosféru místních končin. Je sice obtížnější k četbě, ale vždy se dá nakonec vyvodit, co se konkrétní osoba snažila sdělit. Dále hodně využívá termínů z lékařského prostředí, je vidno, že má v tomto oboru přehled.
Nestačil už říct ani slovo. Vstala a vrazila mu vší silou facku. Naštvaně vyskočil. Chytnul ji a ruku jí zakroutil za záda. (str. 257)
Publikace je vhodná pro milovníky historických románů, třebaže není založena na reálných podkladech, nabízí zajímavý vzhled do 40. let Československa.
Barbora Fürichová je manželka, máma a nyní i spisovatelka. Nejrůznější příběhy si v hlavě nosí už od dětství. Königova hájovna je její literární prvotinou.
Na mě mělo vše příliš pomalý spád, u tohoto typu literatury vyžaduji více dramatických okolností, jež mohou úplně otočit přelom, k němuž směřují.
Závěrečné hodnocení: 74 %
Komentáře
Okomentovat