Recenze: ČOKOLÁDOVÁ KREV (Radka Denemarková)

 Necenzurovaná manifestace života

Celý život pohrdá státem. Stát je on. Každý krok má promyšlený. Tváří se jako státní pokladna. Kupuje si odpustky a systematicky rozdává úlitby po celé zemi. Rozhazuje zrní. Ochočit, ovládnout, zkrotit. Lidé rádi zobou a nedívají se, ani jak se dvorek mění a zmenšuje, ani jak jsou ploty dvorků vysoké. Někomu stačí k umlčení guláš, někomu kobliha, někomu zlevnění jízdného, někomu stovka k důchodu. Hrdost slepic není velká. Kontext je nezajímá. (str. 424)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Chci zakoupit tento titul!

Devatenácté století zní tak vzdáleně, přesto paralela s dneškem je víc než zřejmá. Společně usedneme do vlaku, jenž z minulosti míří k nám do současnosti. Jednotlivá zastavení v podobě příběhových epizod nastavují zrcadlo situacím v životě tří lidí; nejbohatšího člověka na světě Johna D. Rockefellera, volnomyšlenkářskou George Sandovou a konvencemi ubitou Boženu Němcovou. Dokáže síla umění naplnit prázdnotu, nebo se jedná o období, v němž hrají prim peníze a zažité zvyklosti?

Titul je rozdělen do deseti výhybek s padesáti dvěma pojmenovanými železničními zastávkami. Části jsou oddělené velkým počátečním písmenem a ukončené větou „Tak. Tak. Tak. Vlak jede, jede vlak.“ Počet užitých částic vyjadřuje, v kolikáté kapitole se aktuálně nacházíme. Autorka se staví do role vypravěče, kdy kromě představování výše zmíněných protagonistů současně text doprovází o vlastní poznámky a zamyšlení. V soudech je nekompromisní. Převážně kratší pasáže zpracováním připomínají eseje. Titul je bez gramatických, pravopisných či stylistických chyb. Nebojí se tělesné ani emoční explicitnosti, jež je brána jako lidská přirozenost.

Časté obracení se ke čtenáři i předestírání řady témat vytváří proaktivní přístup, kdy čitatel nejen pasivně přijímá, ale osobně vytváří hypotézy a porovnávání. S jakými nesnázemi se ženy potýkaly? Co obnášelo být "jiná"? Byl vyvíjený tlak úměrný tomu, že jedná o údajně slabší pohlaví? Radka Denemarková pracuje s opakováním slov, aby je umocnila i dostatečně zdůraznila, stejně jako s mnohými motivy linoucími se napříč celým dílem.
Píše se rok 1833 a Barborce Panklové je třináct let. nebo taky ne. Nikdo neví, kdy se přesně narodila. Tělu Alfreda de Musseta je spolehlivě dvacet tři let a je to francouzský spisovatel. Dávno před Sigmundem Freudem došel k závěru, že muži i ženy jsou od přírody bisexuální. Rozený bohém je přesycený měkkými záhyby těl milenek a milenců. I to se může stát. Nudí ho i skupinový sex, letitá rychlá jízda; má po krk vagin, kyprých zadnic, labutích šíjí, prsou, bradavek, vášnivých výměn slin a dlouhých nohou. Dokonce ho nudí i panenské a panické výzvy; má po krk manipulativních předsňatkových her. Nudí ho chtivé, soutěživé vdané ženy; má po krk pokoutních šukérek v zákulisí manželských ložnic, jak se o nich s oblibou vyjadřuje. A pak v Paříži nečekaně narazí na někoho, kdo se jmenuje George Sand a říká si Madame. Srdce se rozbuší, penis prokrví. Zázrak. (str. 31)
Ačkoliv se zdá, že prostředí nehraje zásadní roli, poněvadž důležitější je časové ukotvení, drobných nuancí si povšimneme. Amerika, Francie i Rakousko-Uhersko mají rozdílné pohledy na to, co si dospívající dívka může dovolit, neřkuli pokud se stane vdanou paní. A když nemá manžela? To je teprve skandál! Navštívíme rozličné země i obydlí, zavítáme mezi vlastence, bohémy i ryzí obchodníky. Je lepší zabezpečení s duševní chudobou, nebo vlastní realizace s odsouzením společnosti na hranici bídy?

Tempo odpovídá způsobu zpracování: nejedná se o klasický román, v němž se odvíjí příběh lineárně. V Čokoládové krvi dostanete drobné výňatky napříč lety, kdy se ve vzpomínkách ze zralého věku klidně vrátíte do dětství. Kniha svým burcujícím podtónem otevírá problematiku genderu, kterou staví do opozice 21. století. Postoje, identita, podmíněné role, chování a sociální vlivy ovlivňující ženskou otázku. Uspořádání, které vás nenechá chladným, naopak rozlítí vaše cítění vůči nespravedlnosti.

Po charakterové stránce obdržíme žně  reálné postavy najednou dostanou duši. A přestože lze polemizovat nad realistickým či emočně zabarveným zobrazením, do vědomí proniknou natolik, že nebudete pochybovat, že to takhle klidně bylo. Chladný, emočně oploštělý John D. Rockefeller, pro něhož čas jsou peníze, důležitost potomků staví dle pohlaví a askeze jakožto styl pro další hromadění majetku. Cítí se plnohodnotný a naplněný. Nespoutaná George Sandová, utíkající od manžela do Francie, aby se mohla obléknout do pánských šatů, kouřit doutník a oddávat se milostným hrátkám a psaní. Někdy se v ní ale ozve Aurora Dupinová, dodržující konvence a pečovatelskou úlohu. Trojlístek uzavírá Barbora Panklová, nuceně provdána za Josefa Němce a stávající se Boženou Němcovou. Jak může tvořit, když se od ní očekává jen reprezentace a péče o děti? Vlastenecký symbol hledající úniky pro naplnění potřeb. Byla skutečně šťastná?
Vlak jede a devatenácté století za jeho okny brutálně obnaží, po čem lidé doopravdy prahnou. Po blahobytu, řádu, pořádku, klidu pro slušné občany; touží po fašismu, to jsou přece jeho hesla a hodnoty. Fašismu všedního dne budou lidé nadbíhat v dalších stoletích. Sice chtějí žít v demokratických zemích, ale nechtějí být demokraty. Blahobyt může existovat bez demokracie. Hrají si na tichou poštu s devatenáctým stoletím a nezajímá je jiné slovo než zisk. Jakou budoucnost může mít bezmezný zisk v ohraničeném světě? krycí jméno povýšené výlučnosti bude navěky stejné: John D. Rockefeller. (str. 181)
Co se chyb týče, vše stojí a padá na tom, zda vám sedne forma. Spisovatelka někdy zbytečně opakuje vyřčené, což ve zvoleném rozsahu může být ubíjející a pro čtenáře přehlcující. Fráze, myšlenky i celá sousloví mají zajisté svůj význam, jenž nezpochybňuju, ale také nevylučuji, že se po čase můžete krapánek nudit. Drobné proškrtání by neuškodilo. Výrazný je autorčin jasný a vyhraněný názor, pro někoho až moc tlačící na pilu a vidící dost úzkým průzorem.

Originální počin zoufale volající po spravedlnosti. Aluze na současnou politickou sféru plnou populistů, co vám umažou pusu koblihami a vy přes cukr nevidíte budoucnost, ženská práva a možnost realizace i políček, že v lecčems je doba stále stejná a historie bohužel není minulostí. Privilegovaní bohatí muži, již si myslí, že si za peníze koupí i vaše svědomí. Dovedeme v sobě probudit bezprostřednost a touhu žít pro sebe, a ne pro zažité stereotypy?

Nebála bych se román onálepkovat feministickou literaturou, takže pokud rádi čtete o sociální nerovnosti, nečestném rozdělování a předurčenosti rolí, Čokoládová krev vám rozproudí krev vztekem. Ocitnete v prostředí, v němž je největší nevýhodou narodit se jako žena. Falešný a pozérský svět, kdy muž chce manželku, která je dobrá jen na to, aby vedla domácnost, vychovávala děti a byla k vůli. Pokrytecky se dvoří a ohlupuje jiné, jež dostatečně ocení, jak on, jakožto živitel, to má těžké. Je silnější ten, kdo včas uteče, nebo ten, kdo čelí realitě se vším všudy? O tom, jak láska i nenaplněnost rozežírají duši a co nás stojí žít pro ostatní, a ne pro sebe.
Narkomany fascinuje její nekonvenční myšlení. Pro ni jsou nejhorším zklamáním ti, kdo klamou a matou veřejným tělem. Pravda a lež jsou pro ně taky totéž. Pochopí, že pravda je všechno, co se jim hodí. Tváří se jako revolucionáři a rebelové, žijí „jinak“, punk a underground a anarchie, vole. Vnějškově používají rekvizity potřebné po všechna staletí a naplňují klišé; dlouhé vlasy, alkohol, divokost, drzost, drogy, pubertální vzdor. právě z nich se nakonec vyklubou tehdy jako dnes největší maloměšťáci, frustrovaní a zakomplexovaní, s touhou trochu psát, trochu skládat hudbu, trochu malovat, trochu vést malá nakladatelství, přes kamarády vytunelovat granty, číhat na vyčichlá dobová témata, díky nimž jim kyne mezinárodní finanční tok dotací, trochu si zadepresit a malovat psychedelická plátna. Ale hlavně nic, ale opravdu doopravdy nic neriskovat, potichu skupovat domy, chalupy, auta. Ztrátu auta budou nést nejhůř. (str. 160-161)
Radka Denemarková, čtyřnásobná držitelka Magnesie Litery, literární historička, scénáristka, dramaturgyně a překladatelka německých děl. Tvorba jí vychází ve více než dvaceti jazycích. Za román Hodiny z olova získala německou cenu Brücke Berlin Preis 2022 a rakouskou cenu Literaturpreis des Landes Steiemark.

Osobně mám knihy Radky Denemarkové velmi ráda, ačkoliv se nikdy nejedná o jednoduché čtení. Musím konstatovat, že mě některé pasáže mírně zradikalizovaly a naplno obnažily, jak dokáže čas narození někomu úplně zbytečně zničit život. Zároveň jsem dostala mnoho typů na autorky, od nichž si plánuji něco přečíst. Ve své podstatě smutné řádky plné síly a odhodlání poukázat, že ženy nejsou méněcenné, zaslouží si ocenění i stejné podmínky. Dovedete si představit ten luxus, mít v 19. století osobní prostor na psaní? Hrdinky musely ujít dlouhou cestu, abychom se měly tak jako nyní, přesto ještě velký kus cesty zbývá. Ukrojme si tedy zavčasu čas i pro sebe. Komplexní, psychologické, oduševnělé. Doporučuji.

Závěrečné hodnocení: 89 %


Nový román od čtyřnásobné držitelky ceny Magnesia Litera 

Vlak projíždí devatenáctým stoletím a míří k nám. Kdysi nejbohatší člověk na světě John D. Rockefeller objevil sílu ropy a také fakt, že mít moc znamená i právo chtít cokoliv. George Sandová zjistila, že může být nejsvobodnější ženou na světě, kouřit dýmku, milovat a zrazovat muže i ženy. A tvořit. A Božena Němcová? Má jakéhosi manžela, čtyři děti, vlčí hlad a obrovský talent. A kolem národ, který nepomáhá ani neodpouští. A zoufalou potřebu svobody a psaní všemu tomu navzdory. 

Zásadní a mnohovrstevnatý román Radky Denemarkové konfrontuje v krátkých epizodách životy těchto tří lidí, ne kvůli nim a historii, ale kvůli tématům, která se od té doby v různých podobách stále opakují — svoboda žen, bezohledná moc peněz a neviditelnost chudoby, velikost světa a malost jednoho národa… a neporazitelná síla umění! 

Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2023
Žánr: historie, filozofie
Počet stran: 560
Vazba: pevná

Komentáře