Láska k hraní i alkoholu
„Co tě na tom pořád baví, je to to samý furt dokola,“ uslyšel svůj lehce zastřený chlapecký hlas. Stál na stejném místě a zíral na nástroj z dostatečné vzdálenosti. Přiblížit se k němu ale bál. „Hudba je jako magie, Martine, podívej se na ty pražce. Na nich dokáže vopravdu čarovat jen pár lidí na světě. Vostatní se jen motají kolem hrnce, kde se vaří lektvar.“ (str. 36)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Adrianě Semlové.
Chci zakoupit tento titul!
Stringrocková kapela The Ridders stojí před pádem: bubeník spáchal sebevraždu, kytarista a hlavní skladatel Martin Tornig se hlouběji propadá do výčitek, jež hojně prolévá alkoholem, s nímž má dlouhodobý problém. Smrt Robina je možná poslední kapkou pro automatický odpočet sebedestrukce. Dovedou s Patrikem tlak ustát, nebo přátelství i skupině navždy odzvonilo?
Padesát dva číslovaných kapitol je rozděleno do třech větších celků: The Ridders, PEV a Grandpeople. Dominantní optikou sledujeme Martinovu cestu zasahující do života jiných; od seznámení s Patrikem po vzrůstající vášeň k muzice, první skladby i postupný pokles. Letmým pohledem vnímáme přítomnost dalších postav. Neteř Dviku, hudební redaktorku Denisu s manželem Valterem, životní lásku Lauru i spoluhrajícího Patrika Femla. Tóniny a basové linky udávají rytmus jedné velké rodině, v níž je společným jmenovatelem láska k tvorbě.
Klavír poslušně opakoval kytarové akordy, ale natruc pak vyšel do popředí spolu s melodií i doprovodem levé ruky. Části na sebe ale nenavazovaly. Kdyby ho v tu chvíli poslouchal producent, pročetl by si smlouvu, aby v ní urychleně našel nedostatek, který by mohl využít ve svůj prospěch. Jen nesourodě shlukoval figury. Úsečně střídal klavír i kytaru, ale žádný nástroj nedohrál ani několik taktů, ze kterých by se dalo usoudit, že vzejde smysluplný celek. Když mu nápad přerušila touha dát si alespoň doušek, tentokrát se neostýchal. Utápěl se v touze pít, ale i hrát. Naději na život bez neustálého sebeklamu, jak alkohol nepotřebuje, uvnitř sebe pohřbíval s každou kapkou. (str. 61)
Er-formový vypravěč klade důraz na prožívání. S větami se niterně mazlí, až z jednotlivých not vznikají akordy. Ve své podstatě prožíváme protagonistovy pochyby, ať již z hlediska mezilidských vztahů, tak vlastní osoby, boj s (ne)konzumací destilátů a všudypřítomné dialogy každého s každým. Textem taktéž prostupují Tornigovy vzpomínky na dědu a zkušenosti, jež díky němu získal, či pomocí deníku poznáváme Valterovu sestru. Autorka pracuje s minimem spisovné češtiny, naopak v hojné míře s obecnou toho nejhrubšího zrna, včetně klasických koncovek "-ej" či protetického "v-" (vohulíme, vostatní apod.)
Prostředí je nasáklé krůpějemi koncertního potu, drinky a uměleckou rozervaností. Nicméně každá štace jednou skončí, a tak poodkryjeme proces vzniku skladeb i běžného života. Je důležité být vystudovaným hudebníkem nebo stačí mít dobrý sluch a muziku tzv. slyšet? Jaké okolnosti bandu svedly dohromady? A je kapela s náhradním členem stejným uskupením, či už to prostě nejde?
Vyčkával. Nejspíš na další podnět, kterému se bude muset podvolit. Záhy dorazil a Martin se s přimhouřenýma očima odhodlal postavit na nohy. Bolest čela se proměnila na tupou, ale stálou. S každým dalším pohybem už netasila nečekaně řezavě do jediného bodu jeho hlavy. Rozprostřela se. S každým krokem, kdy dopadl na chodidlo, se stěhovala. Nohy, ruce i boky pod žebry zachvátilo při chůzi nepříjemné mravenčení. Oklepával ruce do vzduchu, aby se ho zbavil, ale jen s mírnou přestávkou urputné brnění přetrvávalo. Po chodbě se trhaně kymácel. V koupelně se vymočil rychle jen proto, aby se dostavil alespoň částečný pocit úlevy. Do sprchy se mu nijak zvlášť nechtělo, protože se snažil vyvarovat každého pohybu navíc, ale horko, které v potu zahlcovalo jeho tělo, ho přesvědčilo o opaku. (str. 68)
Ač by se dalo předpokládat, že tempo bude pelášit nahoru a dolů, stejně jako si většina z nás představuje nespoutanost a zhýralost spojenou s umělci, okusíte veskrze táhlé, pomalé až hloubavé čtení motající se v kruhu obviňování. Přemýšlivěji zabarvené pasáže výrazně snižují rytmus a bohužel nijak zásadním způsobem nemění či neovlivňují výsledný obsah. S tím souvisí i nepropracovanost charakterů, které sice budou mít své osobní specifika, ale fakta se přijímáte bez toho, aby na vás vyvinuly větší emocionální tlak. Jaký význam měla Laura? Proč byla tolik osudová? Odkud se vzal profesor? Čtenáři vyhledávající hloubku, nebo naopak akci, budou utopeni v přemíře nikam nesměřujícího balastu.
Časová neukotvenost lítá napříč roky, byť na postavách není znát žádný posun vyjma zestárnutí. Působí tak trochu komicky, pokud na necelých 350 stranách lze dítě dozrát do dospělosti, dozvíte se informaci o těhotenství, o pár stránek dál dokonce pohlaví (které je známé až mezi 16.-20. týdnem) a přitom to celé slouží pouze k demonstraci hudby, nikoliv osobnostnímu rozvoji. Titul je ovlivněn začátečnickými chybami; překlepy, nadbytek zájmen a slov zřejmých a vyplývajících z kontextu. Nešťastné obraty a horší stylistika vedou ke zbytečně dlouhým větám, v nichž se snadno ztratí pozornost. Těžko říct, kde se příběh odehrává, protože v českých poměrech se nelze hlásit v prvním ročníku medicíny rovnou na psychiatrii a Xanax není v lahvičce, nýbrž v blistru.* Dle mého by románu prospěla lepší korektorská i redaktorská práce.
*(pozn. dle informací autorky a následném ověření, je i možnost lahvičky)
Počin potěší všechny milovníky muziky a vším s ní spojeného, poněvadž se mu nedá upřít silná autenticita. Kdo má rád rozervané umělce a nahlédnutí do jejich mysli či pozadí vzniku písní, dostane jasnější představu. Turné, vydání desky, zkrátka vše, co k tomu patří. Nečekejte ucelenou životní pouť, spíš lehký ponor do vybraného úseku. Chvíli veselejší podtón, jindy chmurnější, vždy však se specifickým otiskem.
Z peněženky vytáhl šest malých žlutých trsátek. Odsunul židli kousek dál a začal se do jednotlivých kelímků postupně strefovat. První trsátko propadlo mezi dřevěnými fošnami stolu na zem. Druhé i třetí letělo přímým zásahem do kelímku číslo dvě. Další dvě kelímky jen přeskočila. Mezitím se na stolu objevilo i čerstvě načepované pivo. I když Martin soustředěně mířil na pátý prázdný kelímek, trsátko se od něho odrazilo, porazilo ho a dopadlo do husté pěny. „Pak je máš najít, Martine, když se věčně válejí na dně půllitrů…“ pokáral jeho zábavu profesor. „To je cvičení na postřeh. Terapeut říkal, že tim poznám, jak na tom sem…“ „Lékař ti doporučil, abys v rámci odvykací léčby mířil trsátky do piva?“ shrnul podezřívavě naschvál, aby vyřkl absurditu nahlas. Martin se nenechal zaskočit.: „Přibližně… Cvičí to pozornost. Teda to řikal terapeut na sezení. Doktor byl lepší. Ten mi předepisoval jen prášky a na nic se neptal. Chcete to zkusit, profesore? Zklidňuje to.“ (str. 176)
Adriana Semlová oplývá velkou vášní k hudbě, ať už jde o playlist ze Spotify, klubového pódia, nebo vinylové desky. Studuje tvůrčí psaní na Literární akademii, je matkou, čtenářkou, snílkem, věnuje se publicistické činnosti.
Osobně jsem měla velký problém u četby vytrvat, poněvadž se odstavce neskutečně táhly. A byť probleskl střípek zájmu, velmi jsem se nudila. Individuální strasti mě zajímaly, ale pořádně nikam nevedly. Okovy alkoholismu zpracovány amatérsky, s pro mě těžkou uvěřitelností. V konečném důsledku nevím, co jsem jako čtenář měla obdržet, protože způsob, jakým je kniha vedena i ukončena, by vydal na x dalších o všem a vlastně o ničem. Potenciál vidím v kratších literárních útvarech či pod lepším vedením. Zklamání.
Závěrečné hodnocení: 55 %
String-rockoví The Ridders přišli o svého bubeníka a kamaráda Robina. Zvládne tuto ztrátu na alkoholu závislý kytarista Martin Tornig, hlavní mozek kapely, vstřebat, nebo je s kapelou definitivní konec?
V mysli se hudebník uchyluje do dětství, kde se na dědečkově statku seznamoval spolu se svým věčně přelétavým kamarádem Patrikem s hudbou, ale i do doby, kdy psychicky nemocný Robin ještě žil. Alkohol mu však brání aktivně bojovat o svou dlouholetou lásku Lauru, bez které si svůj život ale nedokáže představit. Pomáhá mu však bezstarostně naivní dětský svět jeho neteře Dviky, pro kterou se snaží být lepším člověkem a která se s ním navzdory jeho nevyrovnané povaze cítí nejbezpečněji.
Martin se musí rozhodnout, jakou cestou se vydá a jak jeho rozhodnutí ovlivní všechny blízké. Co se stane, když mu jeho bohémský život překříží Robinův bývalý kamarád Erik a vždy usměvavý a láskyplný kytarový fenomén Valter Valter? Právě jeho manželka a hudební redaktorka Denisa zná nejen příběh The Ridders, ale i soukromí členů do nejtajnějších detailů. Jediné, o čem Martin rozhodnout nemůže, je jeho alkoholem podlomené zdraví…
Nakladatelství: CZECH NEWS CENTER
Rok vydání: 2025
Žánr: román z hudebního prostředí
Počet stran: 348
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat