Uvězněni mezi světy
Tomáš si byl vědom, že evropská politika stála tradičně na okraji mediálního zájmu. To byl také jeden z důvodů, proč jejich kancelář jednou za rok organizovala plně dotovaný zájezd pro české novináře a influencery, kteří byli informační spojkou mezi Bruselem a Prahou. (str. 203)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Asman a její syn Elias prchají z Afghánistánu do Evropy ve snaze najít bezpečný přístav vhodný k novým začátkům. Místo toho se ale ocitají někde na pomezí, nemůžou tam ani zpátky. Tomáš má slibně rozjetou kariéru v Bruselu, Tereza jako začínající redaktorka touží po článku, který ji vynese na výsluní. Oba jsou z nenadání vtaženi do mocenské bouře. V sázce zůstává nejen jeden profesní postup.
Příběh je vystavěn na několika rovinách, které se postupně částečně proplétají, hlavním tématem je migrace, na níž je nahlíženo z tří rozdílných úhlů. Z pohledu oběti, novinářky a člena parlamentu. Kromě toho se publikace zabývá hledáním vnitřní identity, mezilidských vztahů a vlastního místa. Většina zmíněných motivů je dostatečně propracována do hloubky. Přechod periferie je chápán v tomto případě jak v geografickém, tak v symbolickém smyslu. Mezi světy neznamená pouze být uvězněn na hranicích bez pomoci, ale také prožívat duchovní předěl. Opustit místo, kde člověk vyrůstá a začlenit se do neznámého prostředí. Spojitost mezi jednotlivými úseky by mohla být ucelenější, děj je kvůli tomu dost nesoudržný.
Po poledni déšť na chvíli ustal. Asman věděla, že se musí vzdálit ze svého přístřešku. Bolest v jejím podbřišku sílila a v klíně cítila vlhkost. (str. 78)
Asman je mladá matka snažící se za každou cenu ochránit rodinu. I přes velké obavy se rozhodne vkročit do neznáma a dopřát synovi možnost optimistické budoucnosti bez násilí. Je velmi citlivá a empatická, má vnitřní hluboký svět, kam se propadá v okamžicích největšího emočního vypětí. V průběhu vypravování se její charakter lehce mění, z nenápadné ženy se stává bojovnice se vztyčenou hlavou.
Tomáš žije i pracuje naplno. Přemíra úkolů od šéfa ani přesčasy mu nečiní žádné potíže, tím spíš si ale dokáže vážit volného času. Vztah k dívkám má komplikovaný, rád si užívá.
Tereza je ještě velmi mladá na to, aby mohla říci, že se jí splnil sen psát příspěvky o velkých věcech, co mají dopad na široké spektrum lidí. Ovšem vlna utečenců zachycená na polsko-běloruských hranicích dokáže otevřít doposud zamčené příležitosti. Její silnou stránkou je houževnatost. Drzostí a tvrdohlavostí si pomalu vyšlapává cesty k úspěchu.
Román je fiktivní, ale čerpá z autorčiných zkušeností z evropské politiky a z reálných událostí po pádu Kábulu v roce 2021. Tudíž přináší výjimečný vhled do zákulisí zahraniční správy a současně se s velkou empatií věnuje osudům jedinců na okraji zájmu.
Kulisy bruselské strategie nejsou jen povrchním pozadím, je v nich vykreslena formalita a nucená administrativa odrážející fakt, jak moc svedou příkazy a zákony udělené seshora ovlivnit životy nevinných žádajících o azyl. Pro někoho mohou být pasáže zaměřené na politickou činnost až příliš zdlouhavé a nudné, spisovatelka se jim věnuje opravdu v detailech a je na nich vidět, že námětu rozumí. Kdyby bylo poskytnuto více prostoru ústřední afghánské hrdince, která symbolizuje upřímné a čisté lidství s touhou přežít, jistě by tak šlo o působivý literární debut.
Styl psaní je čtivý, literátka používá květnatý jazyk, ale zároveň píše srozumitelně. Erbanová dokáže popsat emocionálně silné momenty bez sentimentu, s niternou silou a klidem. Pro oddíly optikou utečenky je použit výrazně poetičtější styl než v ostatních kapitolách. V těch zbývajících najdeme spíše hovornou češtinu a anglicismy.
Titul je vhodný zejména pro ty, co vyhledávají společenskou prózu a nevadí jim pomalejší tempo. Čtenáři hledající oddechovou četbu mohou být překvapeni náročností.
Helena Erbanová je sama vášnivou milovnicí literatury. V roce 2021 jí vyšla povídka Až na kraj světa inspirovaná cestováním po Japonsku, letos očekává publikování dalších dvou povídek v českých antologiích. Mezi světy je jejím prvním delším textem.
Dle mých pocitů by si uprchlíci v knize zasloužili více pozornosti, jejich osudy mě zajímají, baví mě o nich číst a žádala bych větší množství takových osobních zpovědí. Také bych ocenila větší míru akčnosti, vypravování se rozvíjelo příliš pomalu.
Závěrečné hodnocení: 66 %
Komentáře
Okomentovat