Recenze: KOUŘOVÉ ZRCADLO (Vladimír Šlechta)

Artefakt jakožto prostředek ke komunikaci s duchy


Rozuměl jsem mu. A to ani nevěděl, že v domě jsou teď tři čerstvé mrtvoly, které čekají, až je Marcello obere o veškeré cennosti a zakope na zahradě. Nebo možná nahází do Vltavy. (str. 248)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Mystery Press.

Chci zakoupit tento titul!

Jakub Jelínek z Hiršbergu společně s Matějem Sádlem započali velkou pouť za objevením tajemného subiecta. Císař je vůči panovnickým povinnostem vlažnější, protože ho sžírá neodolatelná touha onen artefakt vlastnit. Ženou se za chimérou, či za reálnou existencí? Naneštěstí nejsou sami, kdo chce kouřové zrcadlo nalézt, a tak budou čelit nejedné život ohrožující situaci…

Pojmenované kapitoly nám zasazují časový rámec mezi 12. listopad 1597 – 6. prosinec téhož roku. Kromě standardního členění jsou drobnější pasáže oddělené římskou číslicí. Pomocí ich-formového vypravěče, z pohledu Jakuba, sledujeme prakticky chronologicky den po dni. Použitá forma popisuje atmosféru 16. století i postupně na scénu přicházející postavy. Silné jsou zmínky na předchozí díl, takže četba může být samostatná, ale zažijete intenzivní pocit, že vám něco uniká. Spisovná čeština je okořeněna o řadu dobově znějících výrazů, jejichž smysl je vám objasněn v následující větě. Text doprovází občasné překlepy, jinak je bez gramatických, pravopisných či stylistických chyb.

Důkladné pátrání vznese otázku, zda smrt předního alchymisty Edwarda Kellyho nebyla plánovanou vraždou. Přece jen se jednalo o posledního vlastníka a je nasnadě se ptát, komu by se jeho skon hodil nejvíc. Protagonista blíže poznává manželku Johanu i dceru Elizabeth a více se zaplétá do kolotoče, kdy jedno je jisté: dost věcí tu smrdí. Cestu jim křižují Felix Gorol, Jeroným Makovský i Johan Knoblauch zvaný Münster. Kdo z nich se stane tolerovaným společníkem a kdo naopak pokaždé použije hrubou sílu?
Byla to rozkynutá patrová budova s vnitřním dvorem, nálevnou v přízemí a ubytovacími pokojíky v podkroví. Měla i vlastní stáj, do které jsme zavedli koně. Sice se tam poflakoval jakýsi posluha, ten mi však připadal opilý a nedůvěryhodný. Navíc by nás zkasíroval o nějaké groše, kterých jsme neměli nazbyt. Obstarávání Bucka a Kopretinky tedy zůstalo na mně, protože Matěj jakožto řeznický synek přeučený na písaře dokázal koně tak akorát omráčit palicí, vykrvit a rozporcovat. Ale nestěžoval jsem si. (str. 25)

Poněvadž otazníků přibývá a stříbra ubývá, Jakub se s Matějem chytají každé vějičky. Dostaneme se na honosná sídla, hrady, prostá obydlí, zastrčené putyky i do Židovského ghetta. Praha v čele s Rudolfem II. je plná mystiky, alchymie, ale i nebezpečí. Prostředí na vás dýchne minulost, náboženství i politické pletichy.

Dynamice napomáhají krátké kapitoly i atraktivní lokace zvyšující tempo. Roušku tajemna odhaluje i přikrývá Johana, o níž se více dozvíte v pokračování s názvem Mrtvá bludička. Kniha je protkána vesměs ustavičnými dialogy, jež někdy působí stylem "mnoho rozhovorů, jen aby se nemlčelo". Ve spojení s velkým množstvím prázdných stran mezi předěly je trochu cítit umělé nafukování.
Po večeři, i když ještě nebylo ani osm hodin, jsme si navzájem popřáli dobrou noc a rozešli se do svých pokojů. V případě kočího do stáje a v mém případě do přístěnku hned vedle kuchyně. Asi tak za hodinu mě vypité pivo donutilo k cestě na dvůr. Ze stáje jsem zaslechl tlumené hlasy a známé chichotání. Rázem mi bylo jasné, že největší radost z nastalé situace má služka Heda a kočí Jarolím. Nijak jsem však nezasahoval. Jestliže slečna Elizabeth popřává služce volnost, tak je to její věc. (str. 149)
Charaktery jsou dobře čitelné, což snižuje vlastní odhad, přesto dovedou vykouzlit několik situací, jež tak úplně nečekáte. S tím souvisí i způsob zpracování podobný deníkovým zápiskům; ve chvíli, kdy vás napadne nějaká možnost, prakticky hned vám ji vypravěč potvrdí, vyvrátí nebo upřesní. Autor využívá fiktivních i reálných postav, jimž na konci věnuje samostatnou část, v níž upřesňuje faktické konotace vůči románu.

Náročnější čtenář může pociťovat obsahovou rozmělněnost a fádnost. Zajímavé kulisy nevytvoří dostatečné napětí ani uhranutost s postupujícím pátráním, což by se od detektivky tohoto typu očekávalo. Vyskytnuvší se osoby přijdou, splní svůj účel a odejdou, aniž by zanechaly větší stopu. Veskrze dost vycpávkové vaty, kterou nezachrání ani magická atmosféra, jejíž využití mohlo být vyždímané více.

archiv recenzentky

Titul neobsahuje ilustrace, pouze přední a zadní předsádka znázorňuje totožnou mapu Prahy, již má na svědomí Martin Stehlík.
Se zpožděním jsem si uvědomil naši zbrklost a neopatrnost. Stáli jsme na ulici a kolem nás proudili lidé vracející se z bohoslužby. Kdekdo mohl vidět, jak mi z latinské gramatiky vypadl klíč. A pak jsem z knihy vytáhl popsaný papír. V duchu jsem se vyplísnil, už jsem však nemohl nic dělat. Jen jsem si dal předsevzetí, že podobných hloupých chyb se v budoucnu vyvaruji. (str. 233)
Kouřové zrcadlo nabízí ohlédnutí do pozdně renesanční Prahy. Spojuje pátrání po kouřovém zrcadle, kterým lze údajně oslovit anděly a duchy zemřelých i objasnění, jakou roli ve vlastnictví hrál zesnulý Edward Kelly. Komploty, ohrožování, donášení a hlavně soupeření, kdo se stane tím prvním, jenž cennost předloží císaři a zajistí si jeho přízeň.

Vladimír Šlechta vystudoval stavební inženýrství, pracuje na volné noze jako projektant. Na kontě má přes třicet vydaných výtisků, mezi známé patří např. fantasy série Krvavé pohraničí a postkatastrofické sci-fi Oggerd. Nový cyklus s názvem Nebezpečná Praha Rudolfa II. započal počinem Italský gambit.

Přečteno, pochopeno a brzy zapomenuto. Ničím nevybočující historická detektivka víceméně klouzající po povrchu, s fádním obsahem a nepřekvapivou pointou. Text plyne, to bez debat, ale žádný moment ho nevytrhl z kontinuální setrvačnosti. Více mě zajímá případné pokračování, kde bude objektem zájmu Johana, což by mohlo skýtat větší tajemno. Řemeslně dobře zpracované, avšak chybí náboj. Neurazí, nenadchne.

Závěrečné hodnocení: 73 %


Sotva se zchudlý rytíř Jakub Jelínek z Hiršbergu vzpamatuje z jednoho případu, přichází na podzim roku 1597 další výzva. Dost možná ještě nebezpečnější. Se svým společníkem Matějem Sádlem vyráží hledat tajemné subiectum, magický artefakt, po němž zatoužil sám císař Rudolf II. Stopy je zavedou do Mostu, v němž žije rodina nedávno zesnulého alchymisty Edwarda Kellyho.

Oním artefaktem má být totiž zrcadlo, jehož prostřednictvím lze údajně oslovit anděly i duchy zemřelých a jehož posledním majitelem byl právě slavný magistr. Jak se záhy ukazuje, po kouřovém zrcadle pase víc lidí, než by Jakub čekal. Brzy mu začne být horko nejen z pohledné Johany Kellyové a její dcery, ale také ze všech lstivých prospěchářů snažících se zavděčit císaři.

Krvelačných supů krouží kolem víc a víc, nemilosrdné příkazy plynou z nejvyšších míst a na Kellyho smrti něco šeredně nehraje. Nebezpečných nástrah je příliš a v sázce není jen Jakubova a Matějova čest, ale i holý život.

Nakladatelství: Mystery Press   
Série: Nebezpečná Praha Rudolfa II. (2.díl)  
Rok vydání: 2025
Žánr: historická detektivka
Počet stran: 336
Vazba: pevná 

Komentáře