Recenze: VE STÍNU LEVANDULE (Jan Vavřík)

 Jedna chvíle, jež vás navždy poznamená

Netušili jsme, že za několik dní budeme účastni něčeho, na co nebudeme pyšní. Že budeme donuceni dělat něco, co do konce života poznamená naši psychiku, rozhlodá svědomí a vzbudí v nás dostatečnou dávku výčitek. Něco, za co se budeme muset stydět, (str. 188-189)


Recenzní výtisk mi byl poskytnut v rámci spolupráce s
knihkupectvím Luxor
za účelem recenze.
Chci zakoupit tento titul!


Bernard Baudet měl stavební firmu, již se rozhodl přenechat společníkovi, a plně se věnovat funkci starosty. Od banálních sporů, kdy sousedovi přelétla slepice přes plot, až po výstavbu nové silnice. Vše zdárně plyne do okamžiku než se do domu, který měl být zdemolován, nastěhuje neznámá osoba a odmítá odejít. Ke zděšení všech se jedná o Isabelle Mazetovou, vnučku neblaze proslulého kolaboranta a válečného zločince Jeana Mazeta. Co když ale odsouzení není tak průzračné, jak se na první pohled zdá?

Kniha je koncipována do sedmnácti pojmenovaných kapitol. Ve dvou časových rovinách sledujeme současnost, v níž Isabelle pátrá po důkazech, jimiž by mohla očistit dědečkovo jméno, a historii, chronologicky předkládající událost za událostí. Samotnou minulost bychom mohli rozdělit na deníkové zápisky Jeana Mazeta a ústní vyprávění pamětnice Anne Beauxové, přímé účastnice a přeživší. Isabelle s přítelem Michelem dnem i nocí pročítají zápisky, dělají si poznámky a objektivně se snaží pochopit, čím si musel Mazet projít a zda-li je jeho jednání tolik odsouzeníhodné, jak se traduje. Někomu ve městě se ale nelíbí, že se rozhodli hrabat v tom, co má zůstat spát, a systematicky škodí.

Styl vyprávění je přizpůsoben optice momentálního protagonisty. Přítomnost prezentuje heterodiegetický nezainteresovaný pozorovatel, věcně popisující okolní dění, oproti citově zabarveným vypravěčům v historické etapě. Převažuje spisovná čeština s občasnými projevy obecné. K rozlišení a pro větší přehlednost je použita kurzíva.

Prostředí nás zavádí do polské Varšavy, francouzských obcí i hlavního města, Paříže. Střídající se paměti židovské rodiny a četníka dávají do kontrastu dva světy. V jednom jste věční cizinci na pomezí hladu a chudoby, bojující na existenciální rovině, ve druhé máte být morální oporou vyžadující dodržování zákonu. Jenže Hitlerův vliv začíná být patrný, antisemitské nálady sílí a vy byste měl být součástí něčeho, s čím z podstaty nesouhlasíte. Zvítězí chuť přežít a obohatit se na utrpení jiných či svědomí?

Tempo se veze na detektivní a bádavé lince současnosti, přestože přesnou dobu zasazení můžeme jen odhadovat. Isabelle je vnučkou muže, který byl za druhé světové války dospělý, takže řekneme, že se hrubým odhadem bavíme o konci 80. let. Minulost předkládá milníky v podobě roku 1938 až po konec války, velký důraz dává masakru z 16. července 1942, známému jako Razie Zimního velodromu.

Odjížděli jsme pryč. Pryč z velodromu. Pryč z pekla. Tedy aspoň v tom autě jsem si myslel, že odjíždím někam, kde může být už jen lépe. Jak hloupé a naivní. To jsem ovšem tehdy ještě nemohl vědět. Až později jsem poznal, že peklo není hmatatelné a viditelné pouhým okem. Peklo je v pocitech, v duši každého z nás. A jen my jsme schopni svá osobní pekla ovládat a umět se svým peklem zacházet. nesmíme je bezmyšlenkovitě či snad samoúčelně vypouštět ven, aby ovládlo naši osobnost či osobnost někoho jiného. To je jednoduché a prosté řešení. Ale válka, chaos a sobectví tomu zjevně dopomáhají. A to jsem poznal na vlastní kůži. (str. 280)

Charaktery jsou předem nastavené a mají jen mírné mantinely k vybočení z vašeho očekávání
. Největší psychologický profil vykresluje Jeana Mazet a Anne Beauxová, s nimiž prožijete i nejvíce času. Milovaná Francie pod sílící nadvládou zdvižených pravicí. Zůstává prostor pro vlastenectví, či je lepší nevybočovat a snažit se ukořistit zdroje pro vlastní rodinu? Mísení drobných hrdinských činů s tendenčním profitem jasně vykresluje, že doba nebyla snadná…

Přestože by obálka mohla svádět k úsudku, že se jedná o romantické čtení zasazené do pohnutých událostí, není tomu tak. Láska jako taková hraje vedlejší roli. Podstatnější je rodinná pospolitost, oddání se profesi a psychologie lidí, kteří vědí, že jsou odsouzeni ke smrti, a přesto jako ovce jdou poslušně na porážku. Rezignaci lze chápat také jako druh rozhodnutí, avšak i v situaci bezvýchodného zoufalství je šance zachovat se čestně.

„Ano,“ vysoukal jsem ze sebe, opřel se o kliku okna a dodal, „taky bych byl rád, kdybychom mohli zůstat svobodní. Ale máte pravdu. Lhostejnost je mezi lidmi poslední dobou hodně.“ „No právě,“ potvrdil velitel, „nejhorší je ten nezájem. Ten v těch napadených zemích je. Lidi nechtějí mít problém, nechtějí nic řešit. A tady ve Francii? Tady je to stejné. Lhostejnost. Copak jste nezaregistroval, kolik francouzských Židů odjíždí pryč? Bojí se. A lidem okolo je to jedno. Mají je řadu let jako své blízké přátele, kolegy v zaměstnání… a najednou jedou pryč. A nikomu to nevadí. Ba právě naopak. Ještě si od nich kupují věci, prý z dobročinnosti, aby měli na cestu. Houby. Vědí, že na tom akorát vydělají.“ (str. 82)

I když ve své podstatě dílo nenabízí nic nového, zajímavě propojuje historii a detektivní pátrání. Náročnější čtenář by jistě ocenil větší hloubku a propracovanost, byť snaha o filozoficko-psychologické zamyšlení je zřejmá. Občasný překlep nenarušuje požitek tolik jako opakující se slovní spojení. Román je relativně méně rozsáhlý, než by se očekávalo vzhledem ke zpracovávanému úseku, což vede k pocitu, že některé pasáže prolétnete zbytečně rychle, aniž byste si naplno vychutnali atmosféru a více se sblížili s postavami. Velkou roli hraje náhoda, kdy dlouhodobě opuštěný, před demolicí a lidmi mnohokrát prolezlý dům odhalí tajemství deníků až vnučce a „naštěstí“ prakticky stejnou noc, co ho zabydlí. 

V tu chvíli jsem cítila uvnitř takový divný tlak. Do té doby jsem vlastně ani nevěděla, co je to strach. možná ani ne strach, jako spíše vnitřní nejistota z toho, co se stane. Spíše by se to dalo nazvat obava. To je to správné slovo. „Moje Varšava, moje město,“ šeptala jsem tiše, „to ne… to není možné!“ V té chvíli jsem chtěla být pod peřinou napořád, být v tom upoceném teple a cítit se tak bezpečně. Bála jsem se usnout, nechtěla jsem, aby bylo ráno. Nutila jsem svá víčka, aby se nezavírala. Pamatuji si to dodnes. Chtěla jsem být vzhůru a pomodlit se za Varšavu. To už ji nikdy neuvidím? A co náš dům? (str. 166)

Jestliže hledáte titul, jemuž se nedá upřít osobitá atmosféra a zároveň jednoduchá stylistika, u níž nemusíte nadměrně namáhat koncentraci, Ve stínu levandule poslouží jako příjemný společník pro horké letní dny. Říká se „kdo jsi bez viny, hoď kamenem“, někdo ale kameny hází často, cíleně a schválně. Odhalíte, kdo stojí za záškodnickými akcemi? Vyvstává otázka, zda pak nastanou ty pomyslné boží mlýny, či spravedlnost zůstane slepá. Konečné zhodnocení, zda zlo skutečně dostalo trest, zůstává na vás. Počin je inspirován skutečnými historickými událostmi z dějin válečné Francie. Ze zajímavosti se na konci dozvíte osudy vybraných postav, byť podobnost s těmi reálnými je čistě náhodná.

Jan Vavřík dlouhou dobu strávil v dětském domově na pozici zástupce ředitele. Z osobních zkušeností sepsal prvotinu Kolotoč strachu, následovalo volné pokračování Případ Kláry P. V literárním světě obdivuje J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka a Karla Maye.

Četba mě bavila, nicméně byla plochá a nijak zásadní, abych si ji dlouhodobě udržela v paměti. Přítomná linka oproti historické nedůvěryhodná a zbytečně zrychlená, s místy až zvláštními náhodami a vztahovými proměnami, jimž jsem úplně nevěřila. Jako celek je kompaktní s řadou zajímavých pasáží představujících pro nás méně známé okamžiky francouzských dějin. Doporučuji.

Závěrečné hodnocení: 85 %


Napínavý román s kriminálními prvky se odehrává ve francouzské vesnici, kterou opřádá stín minulosti v osobě Jeana Mazeta. Během druhé světové války sloužil v Paříži jako četník a musel se zúčastnit deportace židovského obyvatelstva v roce 1942. V obci jej všichni mají za válečného zločince a po jeho smrti dojde k rozhodnutí, že jeho dům půjde k zemi a ustoupí stavbě silnice. Do domu se ovšem nastěhuje Mazetova vnučka Isabelle se svým přítelem. Objeví dědečkovy deníky a rozhodne se očistit jeho jméno. Dozví se Isabelle celou pravdu? Zjistí, kdo se jí snaží pátrání překazit a proč? Podaří se jí dědečka rehabilitovat?

Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2025
Žánr: historie, detektivní
Počet stran: 384
Vazba: pevná

Komentáře