Sladká vůně medu maskuje utrpení
Práce jí jde od ruky, jehla proniká látkou, srdce klidně buší, ale v tom to znenadání přijde. Jemné lupnutí a pocit, že právě teď, v tomto okamžiku, zešílela. Jako by se kosti její lebky samy od sebe pohnuly a zaskřípaly. Roztřesou se jí ruce, jehla zapadne do škvíry v podlaze. Anežce připadá, že není ničím jiným než zvířetem, není tu nic z toho, co ji tvořilo minulosti, rozum ji opustil a kyvadlo její mysli se zastavilo. (str. 108)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
V malebném sudetském městečku Úlice je včelaření víc než jen koníček. Všichni tu obdivují a obletují medonosnice a sladká vůně prýští z každého koutu. Během válečných let tu vyroste i koncentrační tábor. Rezidenti se raději pořád soustředí na včely, než aby přemýšleli o utrpení, které se za jeho zdmi odehrává.
Vyprávění sledujeme optikou tří hrdinek – Heleny, Anežky a Běly. Poznáváme je skrze matky přímo při početí. Němka Helena po náhlém propuštění z práce vezme místo v koncentračním táboře. Z počátku si vůbec neuvědomuje, jakých zvěrstev bude účastna. Úzkostné stavy odjakživa řeší běháním stejně jako Anežka, jež převezme rodinné řemeslo po otci, krejčovskou dílnu. Fádní dny jí naruší Němec Deyl, který si u ní nechá ušít oblek. Běla od dětství trávila spoustu času s babičkou, porodní bábou. Proto není divu, když se rozhodně pracovat pro místního gynekologa. Coby žena má pro tento citlivý moment více pochopení a pacientky stále častěji docházejí k ní domů. Tak se seznámí s Blankou, pětačtyřicetiletou prvorodičkou s absentujícím otcem.
Kniha je koncipována do tří částí dle časové chronologie válečného konfliktu. Tři dívky jsou z Úlic, znají se, ale úzké přátelství je nepojí. Každá symbolizuje jinaké morální dno. Podtitul Libesroman slibuje romantickou linku, které dostojí. Láska ve všech podobách je hnacím motorem i životní zkouškou aktérek. Důležitý je motiv včelích úlů, které zůstávají jako konstanta, pevné a neměnné. Ovšem osudy lidí podléhají dramatickým změnám.
Zvolená er-forma zcela prosta přímé řeči působí odosobněným tónem, který podtrhuje tísnivý podtón. Scény jako porod nebo úmrtí jsou znázorněny tvrdě a naturalisticky, stejně jako bytí samotné. Text se vyznačuje strohými větami, které jsou kompenzované poetickým, místy téměř lyrickým jazykem. Katalpě jsou vlastní temnou erotikou napěchované stránky a efektní básnické figury. Různě dlouhé kapitoly jsou uvedeny vždy jménem hrdinky, jelikož bez dialogů by se dala postava vyvodit až z děje. Tento fakt lze brát negativně a v první třetině ztěžuje orientaci.
Katalpa napsala historický román o druhé světové válce. Mnozí by mohli namítnout, že zmapování Sudet je teď na české literární scéně "in" a už není možné přijít s ojedinělým narativem. Opak je pravdou. Nejedná se o další počin z mnoha, válka je vyobrazena novým neotřelým stylem a tento příběh zůstane v hlavě dlouho po dočtení. Odhaluje nejtemnější zákoutí mysli a zákonitosti nutné pro přežití v kruté době.
Autorce se podařilo zakomponovat i aktuální témata, jako je homosexualita, užívání psychoaktivních látek či výchova dítěte jedním rodičem. Pokud si libujete v tématice holocaustu, ale hledáte něco neotřelého, určitě si Úlice pořiďte. Jedná o velmi depresivní čtení – nutno zdůraznit, že není vhodné pro slabší povahy. Náročnější čtenáři zaplesají nad poselstvími skrytými mezi řádky i dechberoucí stylistikou. Celkový dojem lehce kalí příliš otevřený, avšak hrůzostrašný konec.
Jakuba Katalpa neboli Tereza Jandová je spisovatelka a výtvarnice narozená v Plzni. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Debutovala v roce 2007 novelou Je hlína k snědku?, což jí vyneslo nominaci objevu roku v Magnesii Liteře. Následovalo Hořké moře (2009), Němci (2012), Doupě (2017) a v neposlední řadě Zuzanin dech, který jí zajistil oblíbenost napříč generacemi.
Jakožto věrná fanynka jsem Úlice netrpělivě očekávala a jsem nadšená. I když po Zuzanině dechu byla laťka nastavena velice vysoko. Je to jedna z knih, na kterou prostě nelze zapomenout – i týden po dočtení mě pořád mrazí. Z jednotlivých vět čiší rozervanost a drásavost. V tvorbě se posunula ještě dál a já se budu těšit na další kousky z její produkce.
Závěrečné hodnocení: 92 %
Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách česko-německého pohraničí. Místní obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě Němci vybudují muniční továrnu a koncentrační tábor…
Anežka, Běla a Helena se v Úlicích narodily a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi se změní také jejich charaktery.
Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Žánr: historický román
Počet stran: 319
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat