Čtyři (krve)žízniví sourozenci, jeden šílený svět
„Komu nebe, komu zem,“ prohlásil. „Proč se mícháš do něčeho, po čem ti nic není? Jdi, jdi strážit hory.“„Komu nebe, komu zem,“ zopakoval mužík a uklonil se. „Ale co když té zemi není rady, není pomoci?“ (str. 173)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Chci zakoupit tento titul!
Cesty čtyř sourozenců – Frozíny, Malakaie, Riona a Miji – se rozešly. Každý z nich se vydal vlastním směrem, aby čelil zcela odlišným výzvám v rozmanitých zákoutích světa, kde se kouzla a technologie proplétají stejně samozřejmě jako kořeny starého stromu. Nejsou sice spřízněni pokrevně, spojuje je však adopce, dhampírská krev a touha najít své místo – ať už v divokém lese, uprostřed nelítostného boje, na kolejích mezi životem a smrtí, nebo ve víře v bohyně…
Debutový titul Tři čtvrtě na šílenství od Jely Abasové se prezentuje jako arcanepunkový román – tedy dílo spojující prvky steampunku s magií a nadpřirozenem –, avšak spíše než tradiční celistvé vyprávění nabízí čtyři volně propojené novely, které dohromady skládají mozaiku příhod jedné adoptivní rodiny. Každá část je vyprávěná jiným hlasem a nese odlišné žánrové i tematické ladění, což z knihy činí mimořádně pestrý a experimentálně laděný čtenářský zážitek.
Atmosférickou, oku lahodící ilustraci na obálce má na svědomí umělkyně Adéla Stopka.
Nedostatek krve je mocná droga, kterou ještě umocní námaha, stres nebo nečekané vystavení masivně krvácejícímu tělu. Žízeň a únavu provází prudký pokles magie, který dhampírům proudí v cévách a váže kyslík. Ta se zahušťuje, kapalní. Pseudokrev spouští hormony, ty pošťuchují agresivitu, kreativitu velice nebezpečného směru, rozešlou halucinace. Červené. Horké. (str. 61)
Frozína
Jako první na scénu vstupuje Frozína – inteligentní, charismatická, leč poněkud sebestředná studentka, která se po lehkovážném pronásledování svého profesora dostává na vědeckou výpravu do záludného lesa plného dávných kouzel a čarovných entit.
Frozínina epizoda balancuje mezi vědeckým bádáním, magickým surreálnem a sarkastickým humorem. Její bystrý rozum a schopnost manipulovat jí pomáhají přežít i tam, kde zdravý úsudek selhává. A přestože Frozíniny motivace nejsou vždy nezištné, její dobrodružství má tah, napětí a špetku jedovatého vtipu.
Malakai
Malakai, přezdívaný Kai, se touží stát rytířem. Bohužel jeho dhampíří původ tento sen poněkud komplikuje a nakonec skončí jako panoš u krutého a nelítostného pána. Během služby se zaplete do nebezpečného lovu na monstrum, kde jde nejen o život, ale i o iluze, které si hýčkal snad od dětství. Kai se totiž střetává s realitou, v níž jsou jeho morální ideály spíše slabostí než výhodou…
Tento kousek je o něco melancholičtější než předchozí a nabízí syrový pohled na společnost zespodu – skrze zkaženost šlechty, těžce vydřenou loajalitu i pomíjivost hrdinství. Silně evokuje temné balady o cti, zradě a deziluzi.
Rion
V další novele poznáváme Riona, kdysi lidského chlapce vychovávaného mezi třemi nadpřirozenými sourozenci. Rion se snad po celé své bytí snaží někam patřit – k rodině, ke společnosti, k sobě samému... Jeho vypravování, odehrávající se v kulisách magického vlaku a pokusu o atentát, je tak ze všech nejchaotičtější, zároveň však nejvíc psychologicky rozvrstvené.
Rionova linka se dotýká témat osamělosti, sebedestrukce a zoufalé potřeby být přijímán. Styl vyprávění věrně odráží Rionovo roztříštěné nitro – výsledkem je text, který zaujme především atmosférou, jež dýchá steampunkem a prvky existenciálního a politického dramatu.
Mija
Jako poslední se ke slovu dostane Mija, tichá a pokorná novicka s hlubokým smyslem pro víru a soucit, jež slouží v klášteře. Její dosavadní každodennost se však změní – v klášterním podzemí začnou umírat a mizet zombie. Dívka se tak náhle ocitá ve středu vyšetřování s hororovým nádechem.
Mijin oddíl se překvapivě stává napínavou detektivkou s bohatým morálním podtextem. I v temnotě a strachu si uchovává lidskost, což z ní činí sympatickou hrdinku. Její dějová linie, ač na první pohled nenápadná, odhaluje temná zákoutí církve a patří k nejsilnějším částem knihy.
Většina dívek upřímně nenáviděla zombie i všechno, co představovaly. Spousta jich při pohledu na to, jak se jim svěřenci den po dni před očima rozpadají, naprosto ztratila víru. Jiné vydržely – jsou věci, které se dají jenom vydržet. Byla tady před časem taková novicka, Nola, která věřila, že zombie je možno zachránit. Přicházela do podzemí každý den, zpívala jim. Prý při jejím zpěvu tančily. Ochočila si je, otevírala dveře cel, žraly jí z ruky... Dneska tady Nola bydlí taky, má celu o poschodí níž, hlasivky jí vyhnily a v chrčení už vůbec nerozeznáte melodii. (str. 334)
Ačkoliv se jednotlivé příběhy téměř nepropojují a prolínají se minimálně, dohromady tvoří vrstevnatý obraz světa, který je stejně rozervaný, nevyzpytatelný a fascinující jako jeho hrdinové. Každá z epizod má vlastní tempo, náladu i barvu – od sarkastického arcanepunku přes ponurou baladu či existenciální drama až po duchovní detektivku.
Universum Jely Abasové popisované po paromagické revoluci srší kreativitou a nápaditostí. Věda se tu mísí s magičnem, dhampíři s lidmi, technologie s duchovnem. Narazíte tu na krvežíznivé šelmy, vlakové zázemí i zkorumpované šlechtice – a jazyk samotné autorky se tomu přizpůsobuje. Je bohatý na neologismy, vtipný i expresivní zároveň (největším nešvarem je používání tvaru „přeci“, který patří do obecné češtiny, namísto spisovného „přece“). Styl se mění podle vypravěče: někdy je lehký a hravý, jindy stinný a niterný.
To vše přináší jak jedinečnost, tak určitou roztříštěnost. Ne každý text je stejně silný, některé oblasti působí nedotaženě. Zejména vstup může čtenáře zaskočit množstvím neznámých pojmů a náhlým ponořením do prostředí, jehož pravidla si musí domýšlet sám.
Tři čtvrtě na šílenství je zkrátka jako kaleidoskop – fascinující, mnohotvárný, místy chaotický, ale rozhodně nezaměnitelný. Označení „román“ může být zavádějící, pokud očekáváte souvislý děj, přistoupíte-li však na pravidla hry, čeká vás originální a bláznivé dobrodružství.
Navzdory několika výhradám se jedná o pozoruhodný debut s velkým potenciálem – je vidět, že tvůrkyně má bohatou fantazii i přehled. Doporučuji každému, kdo hledá něco nového a neotřelého, kdo se rád nechá vtáhnout do knížky plné čar a technologie. Především fanoušci steampunku, tajemna a upíří fikce si zde přijdou na své.
Jela Abasová (*1993) je slovenská autorka píšící česky i slovensky. Věnuje se především fantasy žánru, zejména arcanepunku a umělé mytologii, a také haiku poezii. Debutovala recenzovaným počinem, který navazuje na několik povídek vydaných v tištěných i elektronických antologiích. Pracuje jako datová analytička a ve volném čase se věnuje japonské kultuře, starému Egyptu a Skotské vysočině.
Subjektivní hodnocení: Tři čtvrtě na šílenství mě mile překvapilo žánrovou pestrostí, inteligencí a doslova studnicí plnou nápadů. Ne všechno do sebe dokonale zapadalo a osobně bych uvítala bližší přiblížení světa, na druhou stranu právě ta syrovost a odvaha experimentovat dává knize osobité kouzlo. Jela Abasová je rozhodně tvůrkyně, kterou se vyplatí sledovat – nezbývá než doufat, že nás mezi dhampíří sourozence přivede znova.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Dobrodružný arcanepunkový román o čtyřech dhampírských sourozencích
Paromagická revoluce všechno změnila. Vědci nalezli způsob, jak propojit kouzla a techniku. Pohnula se první lokomotiva živená energií nadaných dětí. Staré způsoby byly zamítnuty, jejich zbytky použity k upevnění nových pořádků. A čtyřem dhampírským sourozencům se otevřel svět. Najednou měli budoucnost.
Ač si každý z nich zvolil jinou životní cestu, jejich příběhy se dál proplétají. Frozína studuje na Královské paromagické univerzitě. Až na občasné kolize s pedagogy, způsobené její přidrzlou povahou, se jí vede dobře. Dokud se jednoho dne nezjeví její smolařský bratr Rion s velice podivným požadavkem. Frozína mu bez otázek pomůže. Rodina je přece rodina. Třebaže se možná ptát měla…
Nakladatelství: Host
Autorka obálky: Adéla Stopka (Miklíková)
Rok vydání: 2025
Žánr: arcanepunk, fantasy, novela
Počet stran: 464
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat