Existuje z pekla cesta ven?
Pro lidi zvenčí představovala vodolská epizoda nadrozměrnou bizarnost, při níž se spíš odtažitě děsili či posmívali, ale citově se většinou neangažovali. Nedalo se v tom vyznat, to byl ten problém. Příliš mnoho nesourodých událostí. Původce přezdívky zahladila tsunami pažravého internetového sdílení, ale kdosi tituloval Odolenu Vodu coby Cabot Cove, vísku z To je vražda napsala, kde se vyskytovalo víc vrahů a obětí než obyvatel. Mladší ročníky si to přeložily do svého století jako Hawkins podle sužovaného zapadákova ze Stranger Things. (str. 182)
Recenzní výtisk mi byl poskytnut v rámci spolupráce
s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
V městečku Odolena Voda se všichni znají, a když se začnou dít děsivé nehody a mizet přátelé i sousedi, nikoho to nenechá chladným. Najednou se objevují přízraky kuriózních nohatých stvůr nebo tetiček z dob minulých. Tyto bytosti jdou proti všem fyziologickým zákonitostem. Lidé začínají být agresivní bez zjevné příčiny. Starostka Anežka se k podivným událostem staví vlažně a občané dorážejí na kapitánku policejního sboru Mirku, aby sjednala pořádek. Jelikož jí však Anežka hází klacky pod nohy, spojí síly s místostarostou Františkem a chce přijít záhadám na kloub. Napadla městečko podivná bakterie, nebo se snad jedná o vládní pokus? Parta kolem Mirky se rozrůstá jako zlo, jež obec pohlcuje...
Surmanová se po volné trilogii vydává na novou cestu, která přes velký potenciál zůstala nakonec opravdu slepá. Vyprávění v er-formě má v prvních dvou třetinách spád, postupně poznáváme jednotlivé obyvatele a jejich životy. Psychologie je vykreslena skvěle, obzvláště na temných tajemstvích zúčastněných se Surmanová vyřádila. Problémem je nejednotnost v označení, někde je užito příjmení, jindy křestní jméno, což činí zmatek. Aktérů obsahuje počin přehršel a je těžké se v nich zorientovat. Dlouhé kapitoly, kde se střídají scenérie, je nutné číst pozorně.
Květnatý jazyk, efektní metafory a vybroušená stylistika jsou spisovatelčinou devízou. Ve Slepých cestách jsou doplněny velmi bohatou slovní zásobou, kde se vyskytuje spousta archaismů. Morfologové užasnou, ale pro oko běžného čtenáře se dlouhá souvětí a nezvyklé výrazy stávají pastí. Přinášejí edukativní příležitost, troufnu si tvrdit, že slovo „demiurg“ bude pro vás stejnou neznámou jako pro mě.
V textu najdeme odkazy na tvorbu Stephena Kinga. Odolena Voda se tak trochu stává místem podobným Derry. Surmanová je milovníci tvorby Davida Lynche a pitoresknost některých charakterů připomíná výlet do městečka Twin Peaks. Přestože by někdo mohl namítnout, že jde o vykradení zmíněných, opak je pravdou, sama autorka inspiraci zmiňuje, dokonce i Odoleňané přirovnávají svoji situaci k seriálu Strangers Things.
Žánrově titul balancuje na pomezí akčního thrilleru, detektivky a hororu. Za vypíchnutí stojí explicitně vyobrazené násilí ve všech podobách. Od vražd po rozličná neštěstí. Ústředním tématem je moc, která když se ocitne ve špatných rukou, stane se čirým zlem.
Postavy jsou převážně černobílé, což spolu s překombinovaným koncem kalí výsledný dojem. Dalo by se říci, že Slepé cesty se ztratily v kombinaci námětů. Obsahují spoustu zajímavých linek, ale hodně z nich zůstává nedovysvětlených.
V centru jsou hrdinky, které nemohou být odlišnější. Kariérou posedlá Anežka – bezdětná, ambiciózní, vdala se pouze z rozumu, touží být na ve veřejném prostoru tou nejdůležitější. Naproti tomu Mirka – manželství jí nevyšlo a existenci rovněž zaměřila na zaměstnání, ovšem pomáhá a chrání, což bere za poslání. Místostarosta František s duší naivního idealisty se snaží v lidech vidět hlavně to dobré a být nápomocný. Ztratil pouto ke své ženě, kterou pohltily strasti mateřství. Spory řeší útěkem a ani jeden z nich netuší, jak ven z kolotoče hádek. Tichý student Zdeněk nemá mnoho přátel, náplní jeho dní jsou fikční světy fantasy knih a gamebooků. Nikam nezapadá, to se však brzy změní. Stydlivá učitelka Šárka splíny zajídá a na jejím vzhledu je to znát. Definuje se jako tlustá a nezajímavá, laskavé srdce je ovšem důležitější než fyzická schránka.
Komplexně vzato Slepé cesty potěší milovníky žánrů a fanoušky Stephena Kinga. Náročnější čtenáři zaplesají nad vytříbenou jazykovou průpravou. Nutno zdůraznit, že se nejedná o typický horor. Jako u předchozích počinů Surmanové nepřijdete o její pověstný sarkasmus a narážky na aktuální dění.
Novinářka, redaktorka, dramaturgyně a scénáristka Kateřina Surmanová působila ve vedení různých divadelních a filmových festivalů. Řadu let psala pro Lidové noviny jakožto vedoucí domácí rubriky. Debutovala Šepotem z lesa (2022). Na projektu již vyšly recenze na Zvedá se vítr (2023) a Tři sekery (2024).
Slepé cesty jsem očekávala s nadšením, které posupně při čtení opadávalo, Surmanová zakomponovala tolik látky, jež by vydalo na několik publikací. Líbily se mi především detailní popisy bizarních smrtí. Její další produkci si ovšem určitě nenechám ujít, protože psát rozhodně umí.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Do malých městeček se lidé stěhují, aby vychovávali děti v bezpečném, zdravém prostředí. V malých městečkách se přece nedějí zlé věci, všichni se znají a sousedům se dá věřit. Tak plyne čas a život i v Odoleně Vodě kousek za Prahou, dokud se nezačne všechno kazit. Osoby záhadně mizí, obec sužují tragické události, komunitu rozkládá strach a nervozita. Stojí za stěží vysvětlitelnými jevy vláda, armáda či mimozemské civilizace? Seslal snad Bůh na Zemi apokalypsu? Anebo za nitky v pozadí tahá někdo úplně jiný? Ve chvílích krize se vyjevují pravé charaktery. Každý musí ukázat, za co doopravdy stojí. Kdekdo by vyděšené skupinky rád scelil, jenže moc je tak sladká. I smrt s ní chutná lépe. Parta kolem policistky a místostarosty bojuje s neznámým, cizorodým zlem, ale i s hrůzami, které páchají sousedé. A čas se krátí.
Nakladatelství: Kalibr
Rok vydání: 2025
Žánr: horor s prvky thrilleru
Počet stran: 400
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat