Když na horách svítá a v srdci padá soumrak
Tony si nemohla představit hmatatelnější potvrzení svých posledních slov. Takhle vypadá opravdová láska a radost z toho, že můžou být dva lidi spolu. Že našli toho, koho opravdu milují a kdo miluje je. (str. 124)
Helena, Marie, Eva a Adéla jsou nejlepší kamarádky, odlišné, přesto tvoří nerozlučnou partu. Prožívají společně dětství, dospívání, první lásky i křivdy. Přísahaly si, že je nikdy nemůže nic rozdělit, tak moc je přece pouto, co je spojuje, intenzivní. Do jejich životů se ale stejně dokáže vplížit zrada, která zaútočí velmi nečekaně a dokáže zbořit veškerou důvěru, co si dívky mezi sebou za celé roky vybudovaly.
Kniha je rozdělena na tři části. Každá z nich je označena číslicí, ta má symbolizovat věk, v němž se zrovna nacházejí. Konkrétně je to třináct, osmnáct a čtyřicet. První úsek je čistě jen seznamovací. Má pouze pár stránek a představuje ústřední aktérky ještě v podobě dětských naivních duší slibujících si doživotní věrnost a snících o tom, co je čeká a kam budoucí kroky povedou. V druhém oddílu čelí nově nabité dospělosti, taktéž dochází ke kolektivnímu rozkolu a čtyřlístek se rozpadá. Ve třetí pasáži jsou hrdinky vyspělé ženy, jež zažily osobní vzestupy i pády. Autorce se povedlo úspěšně vykreslit starosti přiměřené danému období. S pokročilejšími léty už staré křivdy nevnímají nepřekonatelně. Našly v sobě sílu odpouštět a fakt, že nejcennější komoditou, s níž mohou disponovat, je zdraví.
Styl psaní není příliš čtivý, je kostrbatý a s velkou mírou přívlastků působí značně křečovitě. Navíc přehlédnutá redakční poznámka hned na první stránce nedělá příliš dobrou vizitku zbylému textu. Doba těsně před rozbřeskem věštila pouze sjednocuji věštila, že bude velké vedro. (str. 11) Zlepšení nepřinášejí ani dialogy, ty jsou poněkud strojené a do autentičnosti mají daleko.
Děvčata ze čtveřice dostala do vínku naprosto různorodé charaktery. V povaze se kromě genetiky odráží i rodinné zázemí a chování blízkého okolí. Marie je nejméně průbojná. Trápí ji dlouhodobě nízké sebevědomí. Od oné chvíle, kdy je s matkou opustil otec, neustále poslouchá, jak jsou všichni muži špatní a proradní. Následkem matčina nevydařeného manželství není sama schopná navázat fungující partnerskou vazbu. Adéla s přítelem Frantou jsou prototypem šťastného páru, co spolu chodí od střední školy a láska jim vydrží až do dospělosti. Adéla je prakticky založená, chytrá a jako největší štěstí vnímá mít kolem sebe zdravou a šťastnou rodinu. Eva je hodně ctižádostivá a ambiciózní, vždy si jde za svým. Nehledá trvalý vztah, zajímá ji spíše zábava a chvilkové potěšení. Alespoň do chvíle, než potká Petra. Helena je z dívek nejcitlivější, věří na šťastné konce, ale osud jí uštědří tvrdou lekci. I přes nasbírané zkušenosti zůstávají postavy v hlavních rysech neměnné a neprochází téměř žádným psychologickým vývojem.
Jakub se snažil vší silou Helenu kontaktovat, aby jí vysvětlil nevysvětlitelné, obhájil neobhajitelné. Potřeboval ji, miloval ji. Nebrala mu telefony, dopisy od něj zůstaly zalepené. Neotvírala dveře a po rodičích vzkazovala, že s ním nechce mluvit, když přišel před jejich dům. Až Jakubovi došel dech. (str. 99)
Román má pouze dvě stě stran a velký časový rozptyl, takže se už od prvopočátku nabízelo, že spousta věcí dostane pouze hrubé obrysy a nezbyde prostor na detaily. Jednotlivé úseky jsou příliš krátké na to, aby rozebíraná témata jako přátelství, nevěra či odpuštění zachytily hloubku. Zápletka je z velké části předvídatelná. Tempo vyprávění není nikterak závratné, nejdynamičtější je poslední třetina, kdy se zvládne odehrát mnoho situací ovlivňující rozuzlení. Celkově až závěrečný úsek lehce pozvedává vypravování na vyšší úroveň.
Publikace bude vhodná jen pro nenáročné ženské publikum, které netrvá na spletitých vztazích a dramatických situacích. Náročnější čtenáři budou muset sáhnout po něčem jiném, neboť Když na horách svítá nenaplňuje atributy složitějšího literárního díla.
Klára Mandausová vystudovala vysokou školu ekonomickou v Praze. Mnoho let pracovala v MF DNES, kde psala o zdraví a rodinných financích, byla také redaktorkou magazínů Marianne a Forbes. Nyní je literární redaktorkou v nakladatelství a věnuje se psaní knížek. Na svém kontě má romány Odměna za nevěru, Proti srsti, Slunečnice nebo sbírky fejetonů Holky s voctem a My dokonalé.
Titulem jsem se dost protrápila, nejenže mi nevyhovoval výběr slovních spojení, ovšem časté střídání úhlů pohledu děj roztříštil na drobné kousky a znemožnil je znovu seskládat.
Závěrečné hodnocení: 55 %
Komentáře
Okomentovat