Karma je zdarma
Rozhodla se jít domů pěšky. I když nastávající večer chladný a mohla si dovolit vzít drožku, dala přednost procházce přes město. Věděla, že riskuje nevoli rodičů, ale domů ji nic netáhlo. Jediné, na co se mohla těšit, byla teplá večeře a měkké lůžko, ale Julie nikdy nezažila nouzi, aby si musela takových vymožeností vážit. (str. 84)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Mystery Press.
Chci zakoupit tento titul!
Julie vyrůstá v Plzni na přelomu 19. a 20. století. Do bezstarostného dětství zasáhne první světová válka a město se spěšně proměňuje. Z rozkvétajícího prostředí, do něhož se za vidinou výnosného zaměstnání stěhují noví obyvatelé, se postupně stane důležité zbrojní centrum a nespokojenost místních vrcholí hladovými bouřemi a stávkami. Do toho všeho se v domě Šetnerových odehrává drama, které všechno změní.
Autorčin styl vyprávění skvěle zapadá do dobového konceptu. Je osobitý, archaismy a poetická přirovnání kontrastují s hrubými výrazy a vulgarismy. Dialogy jsou přímé bez patosu a působí opravdu realisticky.
Julii nejlépe vystihuje spojení „rozmazlený fracek“. Od malička byla zvyklá na veškerý komfort včetně služebnictva. Nikdy nic sama nemusela dělat, všechno oddřeli poddaní. Už v této fázi byla sobecká, namyšlená a dokázala být regulérně zákeřná, a to i k lidem blízkým. Ani v dospělosti se chování nezlepšilo. Po ukončení bojů zažila krušné časy, na první pohled ovšem zůstala tvrdá a nehodlala před nikým ukázat emoce, i když si často připadala osamělá a po večerech brečela do polštáře. Nesnášela slabost a netolerovala ji ani u sebe samé. Část povahy způsobilo chladné citové jednání ze strany rodičů – snažila se různými naschvály a průšvihy dát najevo, že je tu taky a že občas potřebuje vlídné slovo nebo pochvalu, málokdy se dočkala.
V přízemí se svítilo a Julii bylo jasné, že rodiče ještě nešli spát. Musí se tedy připravit na obvyklou scénu plnou hněvu, matčiných výčitek a exaltovaných výlevů. Když však vzala za kliku, zjistila, že hlavní vchod je zamčený. Zamračila se a zabušila. Jestli v tom má prsty Libuše, hodí jí do peřin chcíplou myš. (str. 88)
Matka, neboli Růžička, jak jí přezdíval drahý choť, byla hypochondrem až do morku kostí. Zdraví upřednostňovala dokonce i před dcerou, žila v takové bublině, kam pouštěla maximálně manžela a pak také lékaře. Její nitro trápilo, že nedokázala porodit další potomky. V hloubi duše tušila, že výchovu svého jediného dítěte absolutně nezvládla a nebála se Julii dát zklamání z výsledku najevo.
Klára Hudečková byla skutečně jedinou pravou Juliinou přítelkyní. Dokázala ustát výkyvy nálad i zákeřnosti vůči příbuzným. Když se ale ve vile Šetnerových stalo velké neštěstí, jež ovlivnilo mnoho lidských osudů, všechny vřelé pozdravy šly stranou a vystřídaly je roky ignorace a nenávistných pohledů.
Román nese značné množství dalších vedlejších aktérů. Mezi ně patří kuchařka Berta, drobná, ale rázná žena. Vždycky dokázala být upřímná a zároveň spravedlivá. V komorné Líbě se zase dokonale odrážel tehdejší nevalný přístup k osobní hygieně. Společností řádily epidemie nemocí, a přitom mnohdy stačilo dodržovat určitá opatření.
Postavy procházejí vývojem a na jejich psychické vyváženosti i na úsilí udržet si optimismus se projevuje nejen fyzická kondice, ale zejména osobní útrapy, jež ne vždy vlastní vinou prožívají.
Titul s povedenou obálkou a oku líbivou ořízkou představuje témata vztahující se zejména k poválečnému období. Všudypřítomný hlad, nedostatek finančních prostředků a práce, zmařené životy, rozervané duše, bolavá těla a neúplné rodiny. To vše dokázala spisovatelka autenticky vnést do příběhu. Skvěle si poradila s každodenností, všechny ty úkony a nenaplněné potřeby spadající do tehdejšího údobí jenom podtrhují tíživou atmosféru celého počinu. Tempo je již od počátečních kapitol nastaveno spíše na pomalejší frekvenci a děj je natolik silný bez hluchých míst, že by s proměnou kulis mohl fungovat víceméně v jakémkoliv časovém horizontu.
Publikace se bude líbit všem, kdo si libují v dramatických situacích a rádi se noří do zákoutí lidské podstaty. Více než na historické události se zaměřuje na vztahy nejen v kruhu pokrevního příbuzenstva, ale i v přátelských či mileneckých poměrech. Určitě se najdou tací, jimž bude Julie pít krev, není se čemu divit, některé její činy jsou vskutku alarmující, na druhou stranu je dobře zapamatovatelná a nelze ji tak snadno zaškatulkovat.
Prvotní paniku překonala díky vrozené tvrdohlavosti. Nesnesla by pomyšlení, že na ni její okolí hledí jako na neschopnou hospodyni. (str. 244)
Marie Rejfová pochází z Prahy, v Plzni studovala na Fakultě humanitních studií. V současnosti bydlí ve Varnsdorfu, kde pracuje v mateřské školce. Beletrii se věnuje od mládí. Po dvou fantasy románech pro mládež se zaměřila na sérii humorných detektivek se svéráznou učitelkou Josefínou Divíškovou. Vedle toho je autorkou souboru Povídky smíchovské, které jsou přiznanou poctou Janu Nerudovi a Jakubu Arbesovi, a nejnovějšího Holubího domu.
Neumím přesně vylíčit veškeré pocity, jež jsem při čtení zažívala, ale rozhodně to bylo něco neskutečného. Nedovedu si vybavit, jestli se mi dostala vůbec někdy do rukou kniha podobného způsobu vypravování. Otravná hrdinka a zároveň vnitřní nutkání to chování přehlížet a touha dozvědět se, jak to celé skončí. Velmi povedené.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Komentáře
Okomentovat