Kde končí dobro a začíná zlo
Jedna stará báje praví, že existuje kraj, do něhož vstoupíte a ani nevíte jak. Najdete ho, aniž chcete, a když z něj hodláte nalézt cestu zpět, nemusí se vám to podařit. Přinejmenším ne hned. (Str. 7)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Dobro a zlo jsou tradičně vnímány jako protiklady. Dvě odlišné strany jedné mince, které se navzájem vylučují. Na první pohled nemají nic společného. Ale co když to není pravda? Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, kde přesně začíná jedno a končí druhé? Jsou jejich hranice skutečně tak jasné, jak se nám někdy zdá?
Divotvorci, rozmanitá družina nadaných jednotlivců, sídlí na hradě zvaném Kovadlina uprostřed Osmihorého království. Dohromady se snaží ochraňovat klíčové milníky světa a vyšlapávat stezky tam, kam se jiní neodváží ani pohlédnout. Nevyřčená však zůstává otázka motivace. Co je vlastně žene vpřed? Mohly by být kolektivní cíle jen zástěrkou pro něco osobního?
My vstupujeme do příběhu hned dvěma prology, kterým se zdárně daří navnadit na čtení a zasít touhu po bližších informacích. Vše potřebné se postupně dozvídáme v následujících kapitolách, jež nás společně s nimi berou na cestu Osmihorým královstvím.
„Prozraďte mi tedy, kdo jste vy, Diabol i ostatní.“ Clar se záhadně pousmál a podíval se do skromného ohně. Jako by v doutnajících uhlících hledal vhodná slova. „Kdybych vám pověděl třeba jen polovinu toho, kdo já, Diabol nebo tady Drung jsme, stejně byste neuvěřil. Navíc mi to ani nepřísluší, a možná na to ani sám neznám úplnou a správnou odpověď. Věřte mi,“ uzavřel rozhovor. (str. 28)
Titul je rozdělen do devíti částí tvořených krátkými podkapitolami zachycujícími osudy jednotlivých postav. Každá má svůj úděl a určitý problém, jejž byla povolána vyřešit. Napětí autor buduje tím, že příběhové linie přerušuje v klíčových momentech a po krátké pauze je znovu rozvíjí. Můžete tak nabít dojmu, že se jedná o soubor povídek na pokračování, ale opak je pravdou. Spolu formují celek, jenž ve správný moment začne dávat smysl.
Zdroj: archiv recenzentky
V knize se objevuje velké množství charakterů. Někteří sehrávají podstatnou roli, jiní vystupují účelově. Osobně nedokážu říct, kdo mi přirostl nejvíce k srdci, ale vždy jsem se těšila, až se na scéně objeví Atre s jejím uměním prohlédnout nejhlubší lidská zákoutí. V této souvislosti čtenáře nejvíce zaujme, jak silně vystupuje do popředí odpovědnost za činy. Všichni se dříve či později musí postavit tváří v tvář svým rozhodnutím, ať už jejich dopad zasáhne jen vlastní svědomí, nebo širší společnost.
Značný problém ovšem představuje orientace, a to jak v samotném ději, tak mezi protagonisty, jejichž počet se postupně výrazně rozrůstá. Sice se k nim průběžně vracíme, ale neustálé přidávání nových aktérů ztěžuje rozpoznávání dějových linek. Doporučuji si proto k sobě vzít papír s tužkou a dělat si poznámky, neboť se budou při finálním rozuzlení hodit.
„Přistupuji k tomu tak, že ačkoliv se nám může něco jevit nejdříve jako zlé, v budoucnu to třeba oceníme. A když ne nutně my, tak všichni ti, co přijdou po nás,“ vysvětlovala Antre.„Zlo bude přece vždycky zlem,“ namítla Lao. „Jen zlým bytostem se může jejich počínání zdát dobrým. Dobrým pro jejich vlastní prospěch.“ (str. 285)
Svět připomíná lehce přikreslený středověk s nadpřirozeným nádechem. Za zmínku stojí fakt, že se kromě figur z moderní fantastiky (např. orkové) vyskytují i bytosti ze slovanského folklóru, například hejkal. Díky tomu dění nepůsobí jako ledajaká generická fantasy, ale živoucí mozaika, v níž se mísí magický realismus se zapomenutými kořeny naší vlastní kultury. A právě to dokáže překvapit i vtáhnout.
Divotvorci skvěle kombinují souboje, detektivní zápletky a osobní tragédie. Koncept je nevšední a pokud znáte hru Dangeons & Dragons (Dračí doupě), je velmi pravděpodobné, že vám padnou do noty. Vyzdvihnout mohu i grafickou stránku. Velmi propracované mapy, ilustrace a verše v úvodech kapitol dodávají čtení tu pravou atmosféru. Nebýt přemrštěných zápletek, nebylo by moc co vytknout a lze konstatovat, že se můžeme těšit na zajímavě rozvrstvenou sérii.
Abych to shrnula, nejedná se o počin, který sfouknete za odpoledne na lehátku u vody. Chce čas, klid a chuť ponořit se do nových postav, politických intrik a ne úplně jednoduchého děje. Pokud vám vyhovuje fantasy ve stylu Zaklínače a baví vás, když si při čtení musíte spojovat souvislosti, budete nadšení. Jestli ale raději sáhnete po něčem odpočinkovém a přehledném, tohle asi nebude ta pravá volba.
Karel Hradil pracuje ve stavebnictví a silné základy potřebuje mít taktéž ve svých příbězích. Baví jej na budovách nacházet detaily, které třeba nejsou ihned zřejmé a dávají smysl teprve v širších souvislostech, což je něco, co by chtěl aplikovat i v knížkách. Kargava je jeho prvotinou.
Subjektivní názor: Publikace mě velmi překvapila. Nečekala jsem, že v českém literárním rybníčku objevím takto slibné dílo, avšak je škoda, že nebylo ubráno na souběžně rozvíjejících se prvcích rušících hladký průběh dění.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Divotvorci, společenství hrdinů s různým nadáním, Osudem povinovaných k ochraně slabších a bezbranných, střeží hranice Osmirohého království. Odhodlaně potírají bezpráví, které jinak zůstává bez povšimnutí, a prošlapávají zpustlé cesty, kudy se mnozí jiní bojí vydat. Jsou však jejich úmysly čisté, nebo někteří sledují vlastní cíle? A jaké škody by byly napáchány, kdyby jich nakonec opravdu dosáhli?
Nakladatelství: Pointa
Série: Divotvorci (1.)
Rok vydání: 2024
Žánr: fantasy
Počet stran: 368
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat