Recenze: I STÁŘÍ PŘINÁŠÍ REKORDY – NA LYŽÍCH NA OBA PÓLY (Zdeněk Chvoj)

 Póly lze dobýt v každém věku

Pobyt v Antarktidě na naší skromné stanici byl v principu nebezpečný tím, že se snadno můžeme ocitnout kdesi s porouchanou lodí a nikdo o nás vlastně nebude vědět. Vzhledem k tomu se udržují na možných místech přistání na našem a okolních ostrůvcích balíčky první záchrany, které by trosečníkovi umožnili nějaký čas přežít. (str. 21)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!

Oslavit sedmdesáté narozeniny na severním pólu? Pro někoho nemyslitelná představa, pro Zdeňka Chvoje splněné přání. Dva roky nato navštívil i jižní pól a ocitl se tak v Guinnessově knize rekordů jako nejstarší muž planety, jenž pokořil nejjižnější i nejsevernější bod na zeměkouli.

Možná už v dětství se v autorově mysli pomalu započala rodit touha seznámit se s okolnostmi, které museli překonávat objevitelé nových světů nebo horolezci v Himalájích. Později vystudoval úspěšně fyziku, ale chlapecké vášně ho neopouštěly. Poprvé polární kruh překročil v roce 1979, kdy se s manželkou Blankou vydali na „líbánky“ do Norska. Vždycky se toužil vrátit a vidět víc a zažívat oné pocity opakovaně.

Zdroj: archiv recenzentky

Publikace je rozdělena na tři oddíly. První z nich je víceméně seznamovací. Dozvídáme se o autorově fascinaci zimní přírodou. Popisuje v ní chvíle, kdy se prvně podíval na Antarktidu a jak si to tam zamiloval. Psal se rok 1999 a mimo jiné i se ženou začali trénovat na nehostinné podmínky v rakouských Alpách. Spaní ve stanu, zvykání si na chlad a zátěžové testy, jestli jsou vůbec schopni náročnou trasu absolvovat. Cílovým působištěm byla stanice na ostrově Nelson, který má v průměru asi 10 km a z celých 90 % ho tvoří ledovec. V částech, kde ustoupil, se objevila holá místa a na jednom takovém právě byla zřízena chatka, kam měla výprava namířeno. 

Druhá pasáž líčí cestu na lyžích na severní pól (2018). Jelikož byl v té době v již pokročilejším věku, trénoval na zahradě způsobem, že za sebou tahal boby se zátěží až 26 kg, aby zůstal v kondici a stačil výkonově mladším spoluúčastníkům. Mohl zvolit sice jiný způsob dopravy, možností bylo hned několik, ale sám sobě chtěl dokázat, že to zvládne.

Ve třetí, v roce 2020, se vydává na jižní pól a s ním i syn Martin. Během akce přiznal, že mnohdy pro něj byla horší psychická zátěž a že ho některé situace mentálně vysilovaly více než kilometry v nohou a obrovský mráz.

Antarktida je nádherný kontinent, jeho přímořské oblasti jsou plné zajímavých a i zábavných zvířat. Jsou zde hory, ledovce, průzračný vzduch, mráz i majestátní ticho. Každého, kdo měl to štěstí ji navštívit, musí Antarktida navždy uchvátit. (str. 87)

Jazyk je velmi strohý a bez zbytečného patosu. Převážně jednoduché věty mají prostý sdělovací účel bez skrytého významu. Autor používá výhradně spisovnou češtinu. Konečnou podobu vydání kazí drobné nedostatky v typografii. Nejedná se o žádné velkolepé literární dílo, ale čtenáře dostane osobitým příběhem, z něhož je na každé stránce cítit odhodlání překonávat překážky. Podmanivou atmosféru doplňují a zvýrazňují barevné fotografie.

Zdroj: archiv recenzentky

Jedná se o deníkové zápisky opatřené datem. Nejčastěji obsahují sdělení, kdo co konzumoval, předpověď počasí, pod jakou úroveň bodu mrazu klesla teplota a kolik se za den podařilo ujít kilometrů a prozkoumat terén. Všechny údaje jsou chronologicky seřazeny od rána do večera, den za dnem. Nechybí ani zajímavosti z běžného chodu a úsměvné historky, které se jim přihodily. Některé poznatky byly opravdu poutavé. Třebaže se stolovalo jen dvakrát denně, první přišla na řadu vydatná snídaně a pak až večeře, přes den se s jídlem nezdržovali. Faktografická data o navštívených místech až na výjimky chybí a čtenář si je musí dohledávat sám ve svém zájmu. Stejně tak nebylo moc prostoru věnováno tamnímu zvířectvu.

Titul se bude líbit všem cestovatelským maniakům, co nevyhledávají pětihvězdičkové hotely u moře s all inclusive. Protože to tady nenajdou. Objeví ale hodně odvahy, lokalit, kam se většina lidí ještě pořád běžně nedostane, neposkvrněnou krajinu a hlavně jedno velké osobní dobrodružství.

Když zima a únava útočily na moji psychickou odolnost, vzpomínal jsem na svého dědečka. Jako železničář byl za války v odboji. Jejich skupina byla gestapem odhalena, dědeček zatčen a umučen v koncentračním táboře. Myslel jsem na to, co vše asi musel prožít, a to mi dodávalo energii k dalšímu pochodu. (str. 79)

Zdeněk Chvoj je aktuálně důchodce, jenž profesní dráhu spojil s teoretickou fyzikou. Působil coby vědecký pracovník ve Fyzikálním ústavu AV ČR. Vedle vědecké práce sedm let zastával pozici šéfredaktora populárně-naučného periodika Československý časopis pro fyziku. S výsledky práce měl možnost hodně cestovat. Byl zván na přednášky na univerzity a konference po celém světě. Celkem navštívil přes 70 zemí.

Způsob vyprávění mě příliš nezaujal, na můj vkus byl příliš strohý a neosobní, ale o to víc jsem se nechala nalákat obsahem. Přiznávám, že jsem nemohla jinak než Zdeňka obdivovat a díky němu a této knize jsem chtěla začít si plnit i vlastní cestovatelské vysněné destinace.

Závěrečné hodnocení: 63 %

Anotace:
Cestopisný příběh fyzika, který po sedmdesátce dosáhl na lyžích obou pólů. Osobní zážitky a také fakta a podrobnosti z polárních expedic vedoucích k zápisu v Guinnessově knize světových rekordů. Když se autorovi blížily sedmdesáté narozeniny, rozhodl se je oslavit na severním pólu v rámci lyžařské expedice. Za dva roky přidal i pól jižní a ocitl se v Guinnessově knize světových rekordů. Autor předkládá své zkušenosti s přípravou na expedice, popis jejich průběhu a řešení dramatických situací, se kterými se cestou setkával. Vyprávění doplnil i o zážitky z měsíčního pobytu na prosté polární stanici ECO-Nelson v Antarktidě.

Nakladatelství: Pointa

Rok vydání: 2025

Žánr: cestopis

Počet stran: 96

Vazba: pevná