Hnus a bída v Thyfu
Myslím na Alici, na tu nejpodivnější holku, jakou jsem kdy poznal. Vzájemné rozpory důmyslně poskládané do bezchybně fungujícího mechanismu, kde jeden nepřichází do kontaktu s druhým. Mít Alici rád znamená ubližovat si. A milovat ji? To je v podstatě masochismus. Jenže i masochismus je svým způsobem něco krásného, něco tělesného a upřímného. (str. 56)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Renému Vaňkovi.
Chci zakoupit tento titul!
Theo je součástí korporace SVS. Prošel si bolestivým procesem biotechnologického vylepšení a řadí se do tzv. skupiny nadčlověk. Náplň práce je veskrze prostá: poslouchat rozkazy nadřízené Kristýny Stainové. Podílí se na infiltraci, zatýkání i likvidaci. Těžkou hlavu jim začne dělat muž připomínající skauta, podle něhož si ho i interně pojmenují. Jako kdyby se vynořil z jiné dimenze. Jaký je vlastně jeho původ a úmysly? Má se osazenstvo SVS bát, nebo jsou její základy natolik pevné, že nemusí?
Kniha obsahuje čtrnáct pojmenovaných částí, v nichž jdeme po linii neznámého pana Zázračného. Jsme svědky vystupňované společenské absurdnosti, např. v reality show a zpravodajství. Oproti tomu dalších šestnáct očíslovaných kapitol přibližuje Thea a svět Tyfu plný všemožných vychytávek. Dle typu roviny čteme pomocí er-formového věcně vševědoucího vypravěče, u protagonisty se pracuje s ich-formou plnou profesních a vztahových otázek.
Jazyková stránka využívá spisovnou, nýbrž převážně obecnou češtinu. Hovorové výrazy i vulgarismy skvěle korelují s principem dané lokality. Valí se na vás hnus, špína a bizár. Bujná fantazie se prolíná jak do standardních funkčních mechanismů, tak do explicitního znázornění násilí a nechutností. S tím souvisí i skladba vět, která je hutná a informačně nabitá. Z každého slova máte pocit, že je omotáno velkou vrstvou rozteklého hermelínu, který vám místy uvízne v krku, avšak po snězení budete nejen syti, ale hlavně spokojeni.
Obrovským benefitem dávající knize silné základy je atraktivní universum. Dalo by se říct, že jde o dystopii připomínající současnost s varovnými signály zaznamenanými i v naší realitě. Současně obsahuje i prvky post-apo žánru, kdy jsou intenzivně rozevřené sociální nůžky a eliminace asociálních živlů je silně nehumánní a neetická. Jestli jste chtěli zavítat do prostředí, u něhož nebude těžké ve vás vzbudit dávivý reflex, právě jste ho našli.
Rozezní se třeskutá hudební kakofonie. Stroboskopy začnou řezat a dávkovat sítnicím publika oslepující bílou záři. Několik lidí v kotli se okamžitě zhroutí v křečích epileptického záchvatu. Nikdo si jich nevšímá. Lotos začíná tančit. Pot stříká, tukové záhyby se vlní, otevírají a zavírají jako vulkány, pod vrstvami sádla se stahují svaly. Není mi dost dobře jasné, jak se může něco takového vůbec udržet na nohou. Žena hroch, žena prasnice. Bůh vulgárnosti a obezity. Všechno se třese, lidi řvou, ale je to jenom vidět, slyšet to nejde, obrovské reproduktory to prostě nedovolí. Ohromné vějíře se míhají vzduchem, jejich zvuk připomíná svištění katan v archaických filmech, výkřiky mučených duší v očistci. (str. 25)
Po charakterové stránce se primárně orientujeme na hlavního hrdinu, postava pana Zázračného zůstává spíš v mlze, kdy se nám sem tam rafinovaně poodhrne závoj. Theo je takový vytuněný nerd. Rád hraje počítačové hry, sleduje zvrhlé televizní show, oddává se sexuálním radovánkám, byť touží po jinačí sukni… Technologicky vyspělé, avšak morálně pokleslé město mu předkládá všechny možnosti. Přesto dokáže hodiny věnovat péči o orchideje, jež pak v rámci estetického obohacení konzumuje, či komunikaci s kovovou Včeličkou. Vystupujících není mnoho, takže zbyde dostatek prostoru pro vykreslení jejich profilů natolik, abyste si je snadno zapamatovali. Byť počítejte s tím, že větší důraz je kladen na pochopení fungování a principů daných prostor než na psychologickou či milostnou linku, sic hraje také roli.
Tempo se veze jako na houpačce. Střídají se přehuštěné pasáže, v nichž si říkáte, že to váš mozek nedokáže vstřebat, pak naopak dynamika, kde se vše propojí. Rozhodně jde o pomalejší čtení pro náročnější, přemýšlivé a pozorné čitatele. Zadarmo nic nedostanete. Zato sladší pak bude odměna.
Nitrolebeční kapsle se podlidem začaly vpravovat do hlav hned od první generace, aby nikdo nemohl revoluční pracovní sílu označit za nebezpečnou. Je to geniálně jednoduché. Podčlověk si postaví hlavu, majitel na něj namíří detonátorem a ustřelí mu ji. Prásk. Ve skutečnosti je ale podčlověk naprosto spolehlivé stvoření. Nebo výtvor. Výrobek. Nezáleží na tom, za co kdo podlidi považuje. Jsou něco, co produkuje Podsvětí, to znamená, že nesou punc bezchybnosti. Poslouchají na slovo, nikdy si nedovolí odseknout, neznají drzost. Takový podčlověk by si raději rozkousal jazyk a zadusil se vlastní krví, než aby vztáhl ruku na svého pána. Detonátor je funkce navíc. Prostředek, pomocí kterého marnivé továrnické paničky odstraní nepotřebného domácího otroka, když už je příliš zjizvený a hyzdí svou přítomností jinak naprosto bezvadný interiér supergotické vily. (str. 16-17)
Dílo obsahuje několik chyb při užití zájmen ji/jí či ni/ní, což se dá považovat za malichernost nenarušující prožitek. Alfou a omegou pro to, aby vás Kovové nebe zaujalo, je stylistika, jež pro někoho může být příliš hutná, vedoucí k zalykání a pocitu, že se zbytečně táhne. Důležité je taktéž zmínit, že se jedná o počátek série, a tento úvodní díl je spíš prvotním nástřelem než příběhem, kde se daný problém vyřeší od A do Z.
Jestliže hledáte komplexní svět spadající do subžánru biopunku, nevadí vám explicitně ukázaná krutost a živelnost ulice, stejně tak jako degradace a úpadek lidstva, věřím, že budete nadšeni. Znázorněné motivy jsou s originálním puncem, přesto věřím, že mírné inspirace klasikami zaznamenáte. Ostatně samotná líheň v podzemí s Matkou mi okamžitě evokovala matku vetřelčí. Milovníci Running mana, Blade runnera potažmo i Zresetuj mě zažijí podobné pocity jako u svých oblíbenců. Možná se román profiluje pro úzké spektrum čtenářstva, nicméně kdo okusí, neprohloubí.
„Kdyby mě Týna nechala napospas krysám a svrabu, všechno by dnes vypadalo úplně jinak. Celej Tyfus by vypadal úplně jinak.“ otočí se čelem ke mně. Její tvář se ztrácí v protisvětle dohasínajícího Kovového nebe. „Chceš vědět, za co se v životě nejvíc stydím?“ „Povídej…“ „Že mě svinstva, který dělám pro SVS, občas i docela baví.“ „Nechápu, Ali.“ „Třeba na to jednou přijdeš,“ řekne Alice. Nevím proč, ale mám dojem, že kdybych jí teď viděl do tváře, v očích by se jí leskly slzy. (str. 188)
René Vaněk po absolvování gymnázia Ivana Olbrachta v Semilech pokračoval ve studiu na České zemědělské univerzitě, obor Agrobiologie. V roce 2008 debutoval povídkovou sbírkou Nezahrada, o tři roky později následovala kniha Soma Secundarium, jež se dočkala nominace na Cenu Josefa Škvoreckého. V okruhu přátel je proslulý morbidním humorem a posedlostí pavouky, což projektoval i do tohoto titulu.
Za sebe mohu jen konstatovat: chuťovka pro fajnšmekry. Snažila jsem se přiblížit, co vás čeká, abyste byli připraveni, a zároveň nevyzradit mnoho, abyste byli překvapeni. Originální pojetí prakticky veškerých komponent. Perfektní kulisy i detaily z hlediska biologie či fyziky v kombinaci s osobitým sarkasmem předkládají zajímavý a současné produkci vymykající se počin. Už jen pro popis výroby lidí a následné rozdělování do kategorií, přes druhy zábavy, které byly obzvlášť chutné, až po detailnost a hmatatelnost prostředí. Skvělá práce.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Když zrovna neřeší banální kriminální kauzy, zabíjí čas hraním počítačových her, sledováním zvrhlých televizních show a požíráním hořkosladkých orchidejí. Bydlí pod Kovovým nebem, ostatně jako všichni v technologicky vyspělém a morálně pokleslém městském státě Tyfu.
Zatímco si však Theo užívá radovánky s nekomplikovanou přítelkyní a prokládá je marným sněním o sofistikované kolegyni, dělá si jeho šéfka, ředitelka SVS, stále větší vrásky. Kdo za to může? Přece pan Zázračný. Zjevuje se zcela nečekaně a prochází zdmi, ale na obyčejný přízrak je až příliš hmatatelný. Bere si, co potřebuje, občas někomu vycucne mozek a zase stejně nevysvětlitelně zmizí. A především: správně by vůbec neměl existovat. Odkud se vzal, jaké informace sbírá a na čí příkaz pracuje?
Ředitelka SVS. vkládá naděje právě do Thea a jeho malé geniální kamarádky, kovové stonožky. Otázkou je, zda má vůbec někdo šanci uspět proti panu Zázračnému, přeludu ve skautské uniformě, od kterého se kulky odrážejí jako gumové míčky.
Vkročte s námi do ponurého světa Tyfu, kde ovzduším poletují hymenoptéry, po ulicích se prohánějí živoucí bio-auta, mobilní telefony mají vlastní vědomí a ekonomika leží na bedrech geneticky upravených hybridů. Ovšem nezapomeňte se každou chvíli ohlédnout, jestli nemáte za zády krvelačného Skautíka. Lov na nepolapitelný přízrak právě začíná.
Nakladatelství: Fantom Print
Série: Bodyportal (1.díl)
Rok vydání: 2024
Žánr: sci-fi
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat