Na prknech Theatre Macabre se nehraje o potlesk. Hraje se o přežití
Nathaniel Darnsworn projížděl mezi poli za vesnicí a cítil se dobře. Ne. Dobře nebylo přesné. Cítil se správně. Dělal to, pro co se narodil. Predátor všech predátorů. Šelma, která loví jiné šelmy. (str. 22)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Mystery Press.
Chci zakoupit tento titul!
Lovec hlav Nathaniel Darnsworn má plné ruce práce. Nejenže sbírá lebky zločinců rychleji než smrtka duše na bitevním poli, ale zaplétá se i do krvavého představení Theatre Macabre – kočovného divadla pro dekadentní smetánku, kde krev teče doslova proudem a čisté svědomí je vzácnější než modrý diamant. Po jeho boku se objevuje Lucernářka Valerie Foxworth a řada dalších postav – od členů městské hlídky přes bývalé dobrodruhy až po nekromantského kněze. Všechny je čeká bezesporu grandiózní finále…
Divadlo mrtvých je přepracovanou prvotinou (dříve po názvem Theatre Macabre) Jakuba Hozy a představuje druhý díl série o Nathanielu Darnswornovi – lze jej však číst samostatně. Kniha napsaná v er-formě je rozdělená do devíti dějství namísto klasických kapitol, čímž decentně připomíná divadelní strukturu. Jednotliví vypravěči se střídají, nejčastěji Nathaniel a Valerie, nemalého prostoru se dostane i dalším aktérům. Obálka i celkové vizuální zpracování je na vysoké úrovni a odpovídá žánru dark fantasy.
Zpočátku se titul tváří jako temná detektivka, ale postupně odhazuje masku a přechází do akčně-hororové fantastiky, kde nechybí ani morbidní scény s explicitním a detailním zobrazením násilí a smrti. Jste-li slabší nátury a jen při pomyšlení na tělesné tekutiny či větší brutalitu se vám dělá mdlo, sáhněte raději po jiném čtivu – tady se totiž nešetří useknutými končetinami, vnitřnostmi ani barvitými popisy fyzického (i sexuálního) utrpení.
Popošla blíž, aby si blíže prohlédla mrtvé. Muž a žena, oba nazí. Břicho ženy bylo rozříznuté od hrudní hosti po podbřišek. Natolik zručně, že vnitřnosti zůstaly uvnitř rozchlíplé rány. Přesto bylo na ženině břiše něco špatně. Musela být velmi tlustá, nebo... (str. 53)
Divadlo mrtvých kombinuje detektivní pátrání, krvavé souboje a osobní tragédie. Zápletka sice není bůhvíjak překvapivá, ale drží pohromadě a žene čtenáře vpřed. Přímočarost děje je vyvážena dobře vystavěnou akcí a dynamikou.
Svět připomíná lehce přikrášlený středověk – téměř bez nadpřirozených příšer, zato s lidmi, již by leckteré monstrum strčili do kapsy. Atmosféra je drsná, místy brutální, ale občas prosvitne černý humor nebo ironická hláška, která funguje jako vítaný ventil. Theatre Macabre, jakožto potulné divadlo plné sadistických umělců a ohavných představení, je skvěle vymyšleným prvkem a dodává „tu správnou“ zlověstnou poetiku.
Nathaniel Darnsworn je drsný predátor lovící zločince se smyslem pro spravedlnost a vlastním morálním kodexem – vraždí jen ty, kteří jsou podle jeho měřítek horší než on. Lady Valerie Foxworth představuje schopnou šermířku a agentku organizace Lucernářů. Oba jsou poměrně uvěřitelní a svým způsobem zranitelní. Charakterový vývoj je patrný, i když místy by bylo vhodné jejich minulost zapojit do dění přirozeněji, možná i hlouběji.
Vedlejší hrdinové patří k silným stránkám vypravování – autor jim věnuje dostatečnou péči a každý má vlastní místo. O poznání slabší je pak práce se záporáky, kteří sice excelují v míře zvrhlostí, ale hloubky charakteru se jim příliš nedostalo. Jistě by si zasloužili více motivace než jen být „ti opravdu špatní“.
Hozův styl je čtivý, svižný, často surový a nekompromisní. Akční scény jsou podané s důrazem na detaily šermířských soubojů – což ocení znalci, zatímco laikům slova jako „riposta“ nebo „tercie“ nejspíš nebudou znít povědomě. Jazyk je bohatý, obrazný a velmi vhodný pro daný druh literatury.
Občas se však děj zpomaluje právě kvůli odbornému šermířskému názvosloví nebo zdlouhavějším pasážím, které narušují rytmus vyprávění. Milostná linka je sice vítaným zpestřením, bohužel však působí poněkud strojeně.
Stála nahá ve velké kleci na jevišti a oběma rukama svírala mříže před sebou. Hleděla tak přímo na masky přihlížejícího publika. Někde za ní se ozvalo skřípání odsouvané mříže. Křečovitě zavřela oči. Věděla, kdo přichází. Co přichází. Řekli jí to, když už nemohla utéct. (str. 237)
I navzdory tomu je Divadlo mrtvých nadprůměrným tuzemským debutem, jenž potěší především fanoušky temnějšího čtiva, šermířských soubojů a krvavých děl. Oslovit může čtenáře Miroslava Žambocha, příznivce drsného humoru i ty, co mají raději hrdinu-řezníka než filozofujícího kazatele. Citlivějším povahám však doporučuji sáhnout po něčem jemnějším – ti otrlí si ale rozhodně přijdou na své.
Jakub Hoza (1978, Benešov) je český spisovatel „deviantní“ fantasy a akční sci-fi s výrazným „splatterpunkovým“ rukopisem. Vystudoval obor Elektronické počítačové systémy a pracuje v IT sektoru. Na kontě má již několik publikací a přispívá i do časopisu Pevnost. Více než tři dekády se věnuje teoretickému i praktickému studiu boje zblízka – hlavně s chladnými zbraněmi. Kromě psaní a rodiny ho baví i opakované návraty ke knihám svých oblíbenců – Sapkowského, Kulhánka a Pratchetta.
Subjektivní hodnocení: Jakub Hoza vstoupil na scénu české fantastiky s razancí, která připomíná Nathanielovo řešení problémů – rychle, efektivně a s mečem v ruce. Sic Divadlo mrtvých není dokonalé, řadí se do čtení, které mě chytilo a nepustilo. Hrdinové krvácí, padouši se baví mučením… A protože nepatřím mezi obvyklé čtenáře brutalit (a že tady jich nebylo málo), musím uznat, že mi občas zatrnulo. Přesto – nebo možná právě proto – jsem se od knížky nedokázala odtrhnout.
Závěrečné hodnocení: 83 %
Ulice města Charogne znepokojeně hučí. Nález ženského těla v přístavišti všemi otřásl. Nejvíc vrásek nadělal kapitánovi městské hlídky Averimu, který se společně se svým přítelem Dáriem, knězem z místní katedrály, vydává po stopě odporného spiknutí.
Nejsou na to však sami. Lady Valerie Foxworth, Lucernářka ze sousední země, je odhodlaná udělat cokoliv, aby pomohla nastolit spravedlnost. Nebo si to aspoň myslí.
Nikdo z nich netuší, že se k městu blíží ještě někdo. Veze s sebou pamflet lákající na divadelní představení a pytel plný hlav. Je temnou legendou, kterou se straší lapkové a jiní lotři. Šílený kat. Lovec, jehož nic nezastaví. Větší stvůra než jeho oběti. Ztělesněná smrt.
Pro Nathaniela Darnsworna je vražda v Charogne jen další fuška. Alespoň dokud nezjistí, že se tam má potkat se svým osudem… a že se blíží představení, na které občané města dlouho nezapomenou. Pokud ho tedy vůbec přežijí.
Nakladatelství: Mystery Press
Série: Nathaniel Darnsworn (2.)
Autor obálky: Dominik Broniek
Rok 2. (přepracovaného) vydání: 2025
Žánr: fantasy
Počet stran: 368
Vazba: měkká s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat