Tyfová epidemie jako poslední německý úder
„Jaký asi bude svět po válce? Lepší? Nebo horší?“ „Jiný,“ odpoví doktor Vlach a augursky se usměje. Na zahradě roudnické nemocnice voní šeříky. Marie si přitáhne jeden bohatý hrozen květů až k tváři a zhluboka se té kořenné líbezné vůně nadechne. Pak přivře oči, pohodlně si poposedne na lavičce a opaluje se. Polední slunce už docela příjemně hřeje. Kdyby tak nacisti mohli zkonfiskovat jarní slunce ve prospěch říše. Ale nemohou. Já vím, že je to štve. „Pro nás lepší, pro Němce horší,“ přemýšlí nahlas. (z 13 % knihy)
Za recenzní e-knihu děkuji autorově dceři Heleně Slachové
a in memoriam Miroslavu Slachovi.
Chci zakoupit tento titul!
Válka se pomalu chýlí ke konci, ale Němci i přesto chtějí naposledy zaškodit. Když se jim nedaří na bitevním poli, rozhodnou se zasít zhoubu do civilního obyvatelstva. Cíleně propouští vězně z Terezína, nakažené břišním a skvrnitým tyfem. Vysoce infekční onemocnění může napáchat nevyčíslitelné škody. Podaří se československé domobraně ve spolupráci s Červeným křížem zabránit nejhoršímu?
Vlak číslo 503 se šine krajinou. Dozorci SS sem tam někoho vyhodí, jiné nechají vystoupit napříč tratí do Prahy i přímo v hlavním městě. Chtějí neposlušné Čechy srazit na kolena, dokud alespoň částečně drží opratě v rukou. Je pochopitelné, že pokud jste byli v Terezíně či jiných koncentračních táborech, vaše první kroky povedou domů, k vašim blízkým. S tím nacistická garnitura počítá. Jenže štěstí se záhy může změnit v neštěstí…
Zdroj: archiv recenzentky
Kniha je rozdělena do pěti pojmenovaných kapitol s řadou menších očíslovaných částí. Příběhem nás provází nezainteresovaný vypravěč, jenž je pouhým pozorovatelem a nepouští se do podrobnější psychologie, poněvadž ani hlubší pocity protagonistů nezná. V závěru se dozvíte perličky o rodinné zainteresovanosti autora i reálných osob, jež se staly předlohou pro některé hrdiny. Součástí jsou i novinové články a fotografie, nicméně můj model čtečky mi neumožnil přijatelné zvětšení příloh na pohodlnou velikost pro čtení.
Spisovatel využívá spisovnou češtinu s prvky obecné. Text je silně prošpikován německými výrazy i větami, což může pro neznalé být obtížnější pro pochopení. Jednoduchá stylistika nepracuje v konceptu rozpracování jednoho motivu, spíš existuje několik skupin, s jejichž problémy se na chvíli seznámíte. Přestože je ústřední námět zřejmý, tedy zvládnutí propukající epidemie, je rozmělněn do mnohých stran, které se zdají být na první pohled zbytečné. Trochu rozbíhavý způsob, nemající zásadní vliv pro základní obsah.
„Příteli, dávej pozor,“ napomene mírně jednoho roztřeseného heftlinka, který do něho pozpátku vrazil, jak ustupoval s frontou ostatních, kteří se tísní před odvšivovací stanicí. Muž se omlouvavě přikrčí a skloní hlavu, jako by čekal úder… Co jsme to udělali z lidí, my Němci? A proč? Ještě předevčírem, kdybys byl vrazil do některého z SS, asi by tě kopnul do břicha, nebo na místě zastřelil. Dneska už mluvíme mírně, už jen napomínáme. Proč se z nás staly v průběhu deseti let nacistické vlády takové bestie? Za to nemůže jen pocit nadřazenosti, vypěstovaný německou národní výchovou. Ja, ja – Übermensch! Ale ani übermensch se nemusí chovat jako bestie. (z 63 % knihy)
Střídání rozsáhlých popisných částí s dialogy má udržet čtenářovu pozornost, což se ne vždy úspěšně daří, jelikož neexistuje centrální postava, jejíž kontinuitu bychom sledovali. Paradoxně se tak dostáváme k situacím, které se zbytečně opakují nebo jsou tak trochu vytržené z kontextu.
Dominantním prostředím je Terezín s okolím, dále i pražské ministerstvo, fronta v čele s velitelem Pattonem či železniční tratě a labské zdymadlo. Obohacující informace získáte z medicínského a ošetřovatelského hlediska, stejně tak z protinacistického odboje s přesnými postupy na zajištění anonymity a bezpečí.
Tempo má značně kolísavou dynamiku, související s přemírou kombinace faktografického a beletristického pojetí. Koncentrační tábor s sebou nesl špatnou hygienu a stravu, zvýšenou fyzickou aktivitu s nedostatečným odpočinkem a také řadu parazitů. Právě rickettsie se přes přenašeče (blechu nebo veš) snadno dostanou k lidskému zdroji. Příznaky bývají nejdříve povšechnělé: horečka, zimnice a třesavka, což není nic neobvyklého, když se ale objeví typická vyrážka, je to jasné. Válečná doba nezajišťovala velké dávky antibiotik, obzvlášť ne pro vězně, a úmrtnost se zdála nezastavitelná. Miroslav Slach však nevyužil velký potenciál dramatického boje s nemocí a i tyto zážitky zpracoval vlažně.
Teď šlo jen o to slib dodržet. Ach, to prožluklé slůvko „jen“! Na kolika lidech, na jejich dobré nebo zlé vůli, na jejich inteligenci nebo zabedněnosti, na jejich zdravém rozumu, na jejich únavě, energii, nebo lhostejnosti, kterou živila nekonečná válka a kterou ne a ne vyhodit ze sedla ani blížící se, vytoužený mír. Ta strašlivá tupá beznaděj, která sedala na srdce, na mozek a na nervy jako zákeřný mlhavý přízrak, byla pořád ještě tady, stála po boku nacistů, bojovala za ně… Jak těžko se proti ní zápasilo. (z 5 % knihy)
Ústřední pohled je roztříštěný, nicméně velké místo zaujímá praporčík Jiří Hantych. Při silniční kontrole osobních průkazů legitimuje monsieura Duranda, člena Červeného kříže, gestapáka Waltra a tajemnou blondýnku Ingrid Müllerovou. Z té nemůže spustit oči, poněvadž v ní vidí svou gymnaziální lásku Janu Kučerovou, jež v Malé pevnosti zemřela na zápal plic. Charaktery mají ryze informační rys, neumožňující vytvořit si k nim větší pouto, a i když vás osudy zaujmou, opravdu důkladně je neprozkoumáte.
Zdroj: archiv recenzentky
Titul obsahuje řadu vypadlých písmen, slov, uvozovek a překlepů, taktéž nadbytek zájmen. Navzdory střednímu rozsahu některé pasáže šustí papírem a silně by prospěla korektorská a redaktorská ruka. Přepracování struktury a obsahu by velmi pozvedlo celkovou čtivost. Nadbytek němčiny i méně obvyklých výrazů nezvyšuje autenticitu, čtenáři jen zhoršuje koncentraci.
Dílo předkládá silnou atmosféru jara 1945, kdy konec je nadosah, ale nebezpečí stále trvá. Na jedné straně poznáte tým odbojářů, vědců a lékařů, na druhé reálné historické postavy (Goebbels, Jöckel aj.) Přiblíží vám souboj s infekční nemocí, zjistíte, co je Weil-Felixova reakce i jak se nastupující vláda vypořádávala se zločinci. Jednotlivci a jejich životní mikrosouboje a odhodlání zachránit co nejvíce lidí.
„Tolik jsem se bála, že se nevrátíš,“ zašeptá dívka a bezděky ustoupí do pokoje. „Věděl jsi to?“ Karel jde pomalu za ní, zavře dveře a usedne do křesla u malého čajového stolku. Na elektrickém vařiči už dávno vře voda, ale Karel pořád ještě neodpovídá. „Je to tak neuvěřitelné,“ zavrtí z čista jasna hlavou. „Co?“ „Když se ve světě, kde lidský život přestal mít cenu, ještě bojí člověk o člověka.“ (z 42 % knihy)
Miroslav Slach zemřel v roce 2001. Psal životopisné prózy, literaturu pro děti a mládež, podílel se na rozhlasových a divadelních hrách. Po absolvování reálného gymnázia studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, nicméně po uzavření vysokých škol nacisty byl totálně nasazen na zemědělské a stavební práce. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a vyučoval na měšťanských školách.
Líbilo se mi zamyšlení nad budoucností, chováním člověka při vyhrocených situacích i medicínské informatorium. Bohužel, zpracování románu silně ubíralo dech a snaha o zmatení v rámci postav byla velmi průhledná. Ostatně aktérů bylo zbytečně mnoho na to, že všichni hráli druhé housle. Chyba není ani tak na straně autora jako na vydavatelství, které spoustě závadám mohlo zabránit. Silný a zajímavý námět opírající se o skutečné historické události rozmělněn do ztracena, zanechávající slabý odvar potenciálně silného příběhu. Škoda.
Závěrečné hodnocení: 56 %
„Tam, kde historie dokonale tvoří, nepotřebuje nikde opravné ruky. Kde panuje jako básnířka a autorka dramat, tam se žádný básník nesmí pokoušet ji překonat.“
/Stefan Zweig/ Miroslav Slach se ve svém románu zabývá událostmi dramatického jara 1945 - akcí českých lékařů a vědeckých pracovníků, kteří jako členové protinacistického odboje pronikli do koncentračního tábora v terezínské Malé pevnosti, aby předešli hrozící epidemii skvrnitého tyfu. Neustálé dohadování s misí Mezinárodního červeného kříže, jejíž vedoucí, nepravý monsieur Durand, byl členem americké výzvědné služby a snažil se nikoli pomáhat, ale získávat spolupracovníky z řad nacistů i českých kolaborantů. A kdo je Češka cestující po boku monsieura Duranda? Co vůbec dělá v takové společnosti? Tomu aby čert rozuměl!
Nakladatelství: Martin Koláček – E-knihy jedou
Rok vydání: 2024
Žánr: historický román
Počet stran: 391
Formát: epub, mobi, PDF
Komentáře
Okomentovat