Život se prosadí. Vždycky
Dvě slova, jedno jméno, a několika lidem by se obrátil život vzhůru nohama. Nesnesitelná odpovědnost strážkyně tajemství by vzala spolehlivě za své. Moc dobře si však uvědomovala, že se jedná o zcela radikální zásah do života dvou rodin a že na takový skutek nemá nejmenší právo. (str. 153)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Pavlíně Čikovské.
Chci zakoupit tento titul!
Berta je nezletilá dívka, která si myslí, že před ní matka s otcem mají tajemství – nejspíš že je adoptovaná. Souhrou několika okolností zjistí, kde se nachází pravda. Její rodiče jsou skutečně biologičtí, jenomže na svět přišla díky anonymní dárkyni vajíčka z Prahy. Na základě toho zatouží poznat svoje kořeny a na vlastní pěst se rozhodne vydat do českého hlavního města a odhalit, kdo byla tajemná žena. Návštěva jí přinese i něco nesrovnatelně hlubšího než jen pátrání po původu...
Kromě prologu a epilogu je kniha rozdělena na další čtyři části. První z nich je značně útlá, čistě seznamovací. Identifikujeme postavy, osudy, noříme se do životních situací. Ve druhé a třetí je ve středobodu hledání a sbírání údajů, seznamování se s novým prostředím a nechybí ani romantická zápletka. Ve čtvrtém oddílu dochází ke smíru. Ohledně sebe sama, ale i co se týče širších rodinných vazeb.
Prolínání dějových linek postupně odhaluje odpovědi na otázky nejen ohledně Bertiny cesty. Dochází k časovým skokům, ty ovšem orientaci ve vyprávění nezhoršují, naopak jsou vítaným doplněním a dokreslují atmosféru.
Život je fascinující v jakékoliv podobě. Život se prosadí. Vždycky. (str. 175)
Jazyk je barvitý, plný různých metafor a slovní zásoba pestrá. Jenže místy je navzdory tomu větná stavba kostrbatá a je znát, že autorka není ještě úplně vypsaná a leckdy tlačí na pilu. Přitom jednoduchost by v jistých pasážích lingvistické sekci naopak ulevila. Používaná je spisovná čeština – mimo přímou řeč, tam lze nalézt i prvky z nespisovné roviny. Kapitoly jsou velmi krátké a dynamické, což udržuje napětí po celou dobu.
Román je plný vedlejších postav. Ty klíčové jsou alespoň částečně charakterově vykreslené a jejich působení nezůstává ploché. Mezi ně patří Emilia a Gerd, Bertiny rodiče. Dceru bezmezně milují, vzbuzují harmonický dojem a i po letech srší vzájemnou nákloností. Dále zdravotní sestra Kamila pracující na reprodukční klinice. Je to rázná žena, trojnásobná matka a sama neměla lehkou cestu za mateřstvím, o to více si této role váží. Nesmíme zapomenout na Přemka, brigádníka pražské kavárny, z něhož se během pár dní stane Bertin blízký člověk. Přemek má s rozvedenými rodiči komplikovaný vztah, přesto se pro svou novou německou kamarádku snaží vynaložit maximum, tráví s ní plno osobního volna a je jí zároveň průvodcem.
Bertě je pouhých patnáct let, myšlenky jí leč mnohdy ubíhají směrem, jako kdyby byla o dost starší – těžko uvěřit tomu, že není ani plnoletá. Na svůj věk je uvědomělá a rozumná. Sama absolvuje cestu z Göttingenu do Prahy, nebojí se cizích míst, dokáže si poradit v každé situaci, možná až příliš dobře. Přespává na hostelu v jednom pokoji s dalšími spolubydlícími. Rozhodování v důsledku výše zmíněných bodů vyvolává nejednou až absurdní zdání. Nabízí se tedy otázka, jestli to byl autorský záměr či je to odraz nesprávně vykreslené pubertální duše. Už jen to, že odjede do neznáma bez bližších informací a bez absolvování jakéhokoliv rozhovoru s mámou nebo tátou, kteří by jí mohli situaci objasnit, je jaksi nerealistické.
Berta polkla nasucho. Jistě, v rámci svých internetových rešerší před cestou dohledala hromady dokumentů i dílčích informací na téma dárcovství v Česku. Věděla, že příjemkyně darovaného vajíčka nesmí znát identitu dárkyně. Zároveň se však dočetla, že v některých zemích se dítě narozené z darovaného vajíčka může identitu dárkyně dozvědět v okamžiku své plnoletosti. České republiky se to zjevně netýkalo. (str. 55)
V románu je nakousnuto několik témat s velkým potenciálem, bohužel zpracování není provedeno zcela do hloubky. Prvotně je na místě zmínit dárcovství. Tuto možnost asistované reprodukce líčí spisovatelka hned z několika úhlů. Z pohledu Češky, jež se rozhodla z důvodu finanční kompenzace svoje vajíčka darovat. Na opačné straně stojí Němka nucena tuto formu využít, jelikož sama otěhotnět přirozeně nemůže. No a nakonec rovněž z hlediska dospívající slečny, která právě zjistila, jakým způsobem došlo k početí. Literátka nikde nemoralizuje, usiluje o nahlížení na problematiku objektivně. Chybí tu akorát výraznější propojení a také například psychologický dopad na ostatní protagonisty, zakončení je zbytečně urychlené.
Dalším motivem, s nímž se můžeme setkat, je otázka identity u samotné hlavní hrdinky, jež je vystavena tomu projít si jistým osobním vývojem, aby si začala vážit svého domova a láskyplných rodičů. Ani Kamila či Emilia neuniknou bez vnitřního prozření a stanou se vyrovnanějšími. Z textu vyplývá poučení, že opravdu častokrát není zásadní genetika a to, kdo dítě zplodil, ale kdo ho s láskou vychovává a dává mu pocit bezpečí.
Kniha je určená zejména mladším ročníkům, a to vzhledem k věku ústřední představitelky, ale taky jelikož styl vypravování je spíše pro nenáročné čtenářky. I tak se jedná o debut, jenž je ve výsledku celkem zdařilý, a pokud se autorka rozhodne v literatuře pokračovat, dají se od ní očekávat zajímavé počiny.
Pavlína Čikovská pracuje jako koordinátorka a zároveň lektorka němčiny v jazykové škole. Ve volných chvílích se věnuje psaní, titul Kde jsem se tu vzala je její prvotinou.
Osobně mám z díla spíše pozitivní pocity, líbilo se mi otevírání důležitých námětů, které vedou k zamyšlení, podrobnější rozpracování by mě určitě bavilo více a nutilo by k většímu rozjímání. Romantická zápletka mi přišla trochu navíc, vzhledem k tomu, co se příběh snažil sdělit.
Závěrečné hodnocení: 67 %
Příběh německé dospívající dívky, která se tajně vydá do Prahy pátrat po svých kořenech. V neznámém městě se pokouší hledat pravdu. Berta je patnáctiletá německá dívka, která už delší dobu tuší, že před ní její rodiče cosi tají. Když se její obavy potvrdí a ona zjistí, že na svět přišla díky vajíčku anonymní české dárkyně, rozhodne se pro riskantní cestu do Prahy. V neznámém městě se pokouší hledat odpovědi na otázky, které s nástupem puberty nabývají na důležitosti.
Rok vydání: 2022
Počet stran: 184
Komentáře
Okomentovat