Výlet do duše stárnoucího metalisty
Bill Clinton byl ochotnej za kuřbu od stážistky riskovat celou svou kariéru, ztrapnit prezidentskej úřad, manželku, dceru, ztrapnit celou Ameriku. Musel moc dobře vědět, jak kurevsky si zahrává. A přesto do toho šel. Nekoukal nalevo ani napravo. A kdoví? Třeba pak litoval jen naoko. Třeba to byl ten nejintenzivnější zážitek jeho života – dřepět v Oválný pracovně pod zbožňovanou vlajkou a přitom pozorovat tu snaživou, tmavovlasou Moničinu hlavu, jak se pomalu a pohybuje dopředu a zase dozadu. Tak mladou, ambiciózní, dychtivou. Možná to bude poslední věc, na kterou si Bill vzpomene těsně předtím, než vypustí duši. (str. 217)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Padesátník Jan Šoupa zvaný Johanes miluje metal a jeho celoživotní přátelé Bruty, Fakáč a Pípa mu v této lásce zdatně sekundují. Ve svém věku už pomalu, ale jistě ztrácejí iluze a snaží se hledat aspoň kousek štěstí. Johanesovo živobytí spočívá ve vyklízení cizích zaneřáděných nemovitostí, což se dá brát jako alegorie nutnosti uklidit si v životě. Rozvod s Helenou s ním kdysi slušně zamával. Dospívající dcera Žofie, kterou mají ve střídavé péči, mu ukazuje perspektivy lidského bytí nezkaženým pohledem generace Z. Dokáže se boomer vymanit ze škatulky sexuálního devianta, do níž ho uvedlo jedno nerozvážné rozhodnutí, nebo se bude bičovat navždy?
Kniha je koncipovaná do devíti kapitol dle měsíců, kdy se události odehrávají. Jednotlivé podnadpisy vystihují přesnější děj. Johanes promlouvá trefně zvolenou ich-formou, vidíme až do nejniternějších zákoutí jeho mysli. Textu dominuje obecná čeština s notnou dávkou vulgarismů, díky nimž působí opravdově, jako by k vám opravdu promlouval stárnoucí metalista. Součástí vyprávění jsou tematicky vložené písňové texty kapel daného žánru většinou v angličtině. Bohužel chybí překlad pod čarou, takže ten, kdo jazykem nevládne, přijde o spojitost hudební lyriky s dějstvím.
Důraz není převážně kladen na obsah, ale spíše na pocity protagonisty, kvůli tomu může první polovina na někoho působit rozvlekle. Čtenář se seznamuje s postavami a jejich pohnutkami. Velkým kladem je schopnost Moussy glosovat aktuální společenské problémy, jako je mezigenerační propast, klimatická krize nebo obtěžování. I z takto vážných témat je schopna udělat si vkusnou legraci.
To už dnešní holky nesnesou trochu nevinný legrace, tak strašně pitomý, že ji nikdo nemůže brát vážně? Dobře, možná jsem občas blbě žvanil, ale jen proto, abych je pobavil. Za volantem bývají mladý holky v křeči. Co si tak vzpomínám, dělal jsem si srandu z japonských jmen, jako je třeba Fuči Mina Kule nebo Fučimi Napiču, až podobných věcí. Ale normální člověk se tomu přece zasměje, nebo ne? (str. 65)
Johanes s dcerou Žofií mají mezi sebou neuvěřitelně silné pouto, jejich sarkastické špičkování budí úsměvy a Johanes získává plusové body za zájem o vnitřní svět potomka. Každý z nich stojí na jiné straně generační barikády, ale dokážou najít společnou řeč. Autorka tak poukazuje na bezbřehou důležitost komunikace ve vztazích. I když jsme rozdílní, je důležité otevřít se a sdílet emoce. Johanesovo filozofování o smyslu lidské existence a stěžejní otázky, které si pokládá, nutí k bilanci vlastního životního údělu.
Hlavní hrdina se po letech rozhodne oživit metalovou kapelu Heavy gods, se kterou s kamarády brázdil české tancovačky, když jim bylo dvacet. Nový název Heavy souls – tedy těžké duše – vystihuje rozpoložení mužů zmítaných existenční krizí. Bruty se rozhodl s věkem bojovat pomocí dnes tolik moderních estetických úprav. Jediný z party je ženatý a má vyšší funkci v korporátu, ale s hledáním rovnováhy rovněž tápe. Postavy Pípa a Fakáč se mohou při čtení lehce zaměnit. Oba jsou vyobrazeni jako ztroskotanci. Zatímco Fakáč nezřízeně pil a na nějaký čas skončil na ulici, Pípa alkoholu holduje dál, stejně jako zbytek formace, a nadává na média, politiku a vlastně úplně na všechno. Ostatně příliš kladný vztah k pití vytýká i Žofie Johanesovi. Moussa reflektuje normalizaci pití v naší společnosti, málokdo umí slavit nebo trpět bez sklenky něčeho ostřejšího.
Tragikomický příběh doporučuji především fanouškům tvrdé muziky a všem, kteří se chtějí usmívat navzdory zimnímu počasí a mediální masáži. V dnešní hyperkorektní době jsou Těžké duše svěžím vánkem, a leč podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži vybízí k opaku, počin je prošpikován ironickými poznámkami na společenskou situaci, hnutí Me Too či ekologické aktivisty. Některé vrstvy by se tedy mohly urazit a je nutno nahlížet na text s nadsázkou.
Rodačka z Písku Iva Hadj Moussa vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, kde i spoustu let žila. V současnosti se věnuje reklamní textařině a žije v Praze. Debutovala prozaickou prvotinou Šalina do stanice touha (2020).
Přestože jsou aktéři o generaci starší než já, našla jsem k jejich uvažování velkou dávku pochopení. Všudypřítomný sarkasmus, citlivá duše letitého rockera a kousavé poznámky činí z Johanese jednoho z nejsympatičtějších protagonistů, se kterými jsem měla za poslední dobu tu čest.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací. Johanesovi táhne na padesát, živí se jako vyklízeč bytů a domů. Má dospívající dceru ve střídavé péči. Taky má za sebou rozvod a na krku jeden sexuální skandál. A především tři kamarády, s nimiž ho spojuje láska k heavy metalu i frustrace ze současného světa, kterému z různých důvodů přestávají rozumět.
Johanesův životní stereotyp, tvořený tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním u piva, pravidelně narušuje jen dcera Žofie. Oč víc je nezkušená, o to progresivnější názory na otce a život jeho generace zastává. Zvlášť když Johanes nemá problém s konzumací masa a na ženy se dívá pořád tak nějak nekorektně. Horší je, že sám Johanes se v sobě nevyzná, je jen obyčejný chlap, který souhrou nešťastných okolností tak trochu selhal, nebo zavrženíhodný sexuální predátor? A záleží víc na tom, jak se ke svému prohřešku postaví on sám, jeho dcera, nebo snad celá společnost? A jak mu v tom všem pomáhá humor, nadhled a taky znovuobjevená elektrická kytara?
Po úspěšném románu Havířovina autorka ve své nové knize Těžké duše opět otevírá palčivá témata současnosti a to s vtipem sobě vlastním.
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2024
Žánr: společensko-humoristický román
Počet stran: 359
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat