Recenze: NA PŮLI CESTY (Pavel Buráň)

 Když tě osud varuje, vyslyšíš ho?

V případě náhlých tragédií mají lidé ve zvyku nejvíc litovat ty, kdo se stali jejich obětmi. Je to ale na místě? Jsou oni těmi, kdo si zaslouží největší lítost? Lukášovi vždy připadalo, že mnohem větší utrpení a smutek zažívají všichni nejbližší pozůstalí, kteří musí nadále žít s pocitem prázdnoty a zoufalství. (str. 144)


Za recenzní výtisk děkuji autorovi
 Pavlu Buráňovi.
Chci zakoupit tento titul!


Lukáš Holan je šťastný muž. Má milující ženu Bára, dvě děti a společnost, jež mu vzkvétá pod rukama. Sice se stala součástí větší Firmy, což přináší i negativa, ale prozatím převažují jen pozitiva, kór když dostal nabídku, která se prakticky nedá odmítnout. Na jihu Francie je v plánu založit nové technologické centrum a právě on by mohl být vedoucím jednoho z vývojových týmů. Projekty s vyšším či vysokým stupněm utajení zaměřené na armádu a další bezpečnostní složky. Po odborné stránce ráj, ale co po etické? 

Osmnáct pojmenovaných kapitol nás zavádí do bezstarostného období, kdy děti jsou na táboře, manželé splní jen pracovní povinnosti a pak si mohou užívat jeden druhého. Při jedné cestě za zakázkou objeví na kraji silnice stopařku. V podnebí hor, kde frekvence aut není příliš vysoká, se snižuje možnost, že by jí zastavil někdo jiný a přestože to Lukáš nedělá často, rozhodne se ji vzít. Žena má zvláštní vzezření, jako kdyby se jednalo o vílu. Bílá volná košile, bledě modrá dlouhá sukně a rozpuštěné vlasy. Představí se mu jménem Marie Sýkorová. Vedou běžný rozhovor, který má zvláštní zakončení – poprosí ho, aby příští týden touto trasou nejezdil, protože ho čeká nebezpečí. Když se o zkušenost podělí s Hermanem Mikuláškem, majitelem malé textilní továrny, divný pocit se umocní. Ona žena totiž před více než třiceti lety zemřela. Přelud, nebo reálné varování?

Zdroj: archiv recenzentky

Styl vyprávění je veden ve třetí osobě nezaujatého pozorovatele, jehož optika cíleně míří na protagonistu. Sledujeme běžný život plný myšlenek a emocí – i rozhodnutí, před něž se bude muset postavit. Poslechne, nebo s ubývajícími dny do osudného momentu zapomene být obezřetný? Příběhový proud je rozmělněn na přítomnost, Holanovy záblesky z dětství, i situace, díky nimž pochopíme, jaké pouto pojí Marii Sýkorovou s jeho ženou, za svobodna Barborou Němečkovou. Místy až ezoterický nádech otevírající otázky související se smrtí.

Lukáš po tom návalu argumentů a otázek jen rozhodil rukama v obraném gestu. Sám si ničím z toho nebyl vůbec jistý, natož aby znal odpovědi nebo dokonce řešení. A tak jen poznamenal: „Ano, nebude to úplně jednoduché. Ale kdo chce něco zažít, musí to nejdříve zkusit, ne? Každopádně nemusím odpovědět okamžitě. Dostal jsem měsíc na rozmyšlenou.“ (str. 21)

Autor využívá převážně kratších vět spisovné češtiny, což je někdy trochu na škodu a vzniká dojem zbytečné úspornosti. Realita se střídá s retrospektivou a více než samotný děj je důležitá atmosféra a s ní pojené vyvstávající otázky. Kdybyste věděli, že máte jasně vymezený čas, jaká by byla vaše náplň? Rodina? Práce? Cestování? Do jaké míry bystě dělali kompromisy? Pouštíme se do vod prožívání tady a teď. Jednoduchá stylistika se silným psychologickým podtónem a krásnými popisy okolí.

Prostředí nehraje zásadní roli, spíše má funkci dokreslovací. Domov, zaměstnání, hory, nemocnice i nahlédnutí „na druhou stranu“ ukazují, důležitost vhodně naplnit své bytí aneb kolik radosti rozdáš, tolik se ti jí vrátí. Ačkoliv by kniha mohla sklouznout k přemíře patosu a smutku, zachovává si pozitivní naladění. Obklopit se dobrými lidmi a sám prožívat naplno. Obzvlášť povedené jsou výlety do minulosti, z nichž dýchne ta správná nostalgie dětství.

Tajemná historie mlýna spolu s jeho malebnou polohou v mělkém údolí uprostřed lesů z toho místa časem udělala vyhledávaný cíl pro výlety a procházky. Mladé páry sem často chodily na romantické schůzky. Děti sem zase lákaly zmíněné tajemné příběhy. Marie s Ludvíkem se pomalu blížili k okraji lesa. (str. 129)

Tempo je konstantní a i překvapivé momenty jsou svým způsobem očekávatelné. Relativně velké množství dialogů přirozeně posouvá děj, krátké kapitoly přidávají tu správnou čtivost

Vyjma protagonisty mají ostatní postavy epizodickou roli, takže se nedozvíte podrobnější zmínky o jejich charakteru. Zajímavostí je, že nikdo není negativní, obecně je pro dílo typická dobrá nálada a pozitivní duch. Získá Lukáš zkušeností větší pokoru k životu?

Zdroj: archiv recenzentky

Po obsahové stránce čtení, jež má šanci vybrané lidi oslovit, trochu škoda nevýrazné obálky, která na první pohled neupoutá. Literární pohled je slabší, troufám si tvrdit, že by bylo potřeba lepší korektorské ruky, pokud tedy vůbec nějaká proběhla. Přes nadbytek zájmen, vypadlá písmena, špatné skloňování po nepřesnosti. Na str. 44 je přepis dopisu dítěte z tábora, načež se otec s humorem pozastavuje nad tím, jakou má vytříbenou gramatiku. Nicméně se jedná o pravopisné chyby, ne gramatické. Následují věty, jež by si zasloužily lepší přeformulování či vyškrtání nadbytku slov se stejným kořenem uvedených za sebou. Na str. 47 je špatně uvedený tvar slovesa být – „že jsi se jí díval na oči“ apod. Zároveň chyběl konkrétnější časový rámec, což vyniklo obzvlášť u konce, který byl v kontextu zbytku dost překotný.

Dojem z prostoru, ve kterém se Lukáš ocitl, byl zvláštní. Nikdy nic podobného neviděl ani nezažil. Všechno, co kolem sebe viděl, bylo mírně zamlžené a zobrazené tlumenými barvami. Jako když malíř, pro vyjádření vzdálenějšího prostoru, přimíchá ke každé barvě trochu běloby. (str. 112)

Součástí díla jsou ilustrace
z pera samotného autora. Není jich mnoho, ale příjemně dokreslují vyprávění. Černobílé provedení evokuje tahy uhlem. Jednoduché a funkční.

Pokud hledáte komorní četbu, u níž je prostor k zamyšlení a zároveň vám nevadí výše zmíněné chyby, Na půli cesty je psychologický a citlivý počin podtržený esencí ezoteriky a spirituality. Novela ukazuje krátkou, leč silnou výseč, jež může být pomyslnou jiskrou pro větší prožívání.

Pavel Buráň vystudoval všeobecné gymnázium a robotiku na ČVUT, pokračoval v postgraduálním studiu oboru Technická kybernetika. V současnosti pracuje jako databázový specialista. Se ženou ve volných chvílích chodí po horách, věnuje se sportu, fotografování a olejomalbě. Doposud psal pouze práce odborného rázu.

Námět dobrý, literární zpracování padá na syndromu prvotiny, přitom se tolik drobností mohlo vychytat pozorným čtením a dostatečnou opravou. Osobně se domnívám, že spíš než novela by titulu slušel povídkový rozsah v tematickém sborníku. Přesto s výhradami doporučuji.

Závěrečné hodnocení: 70 %


Patříte mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že mají svůj život pevně v rukou a nemůže je nic překvapit? Pak je tato knížka určena právě Vám.

Lukáš Holan je inteligentní mladý muž. Má harmonické manželství a dvě děti. Založil vlastní firmu, kterou se mu podařilo prodat velké nadnárodní společnosti. Tvůrčí práce ho naplňuje. Nedokáže si představit, že by něco mohlo vychýlit každodenní běh jeho pečlivě naplánovaného života.

Vše se začne pomalu měnit díky zdánlivě banálnímu setkání s osamocenou ženou na horské silnici. Nevyhnutelný sled dalších událostí ho provede jeho dosavadním životem a odhalí mu překvapivé možnosti vlastního já.

Díky dávno zapomenutým událostem zjistí, jak nesnadné a relativní je poznání okolního světa, pokud se o něj snažíme omezenou optikou našeho pohledu.

Nakladatelství: Nová forma
Ilustrace: Pavel Buráň
Rok vydání: 2023
Žánr: psychologická novela
Počet stran: 171
Vazba: brožovaná

Komentáře