… od těch dob žízeň mám
Je evidentní, že Jedová chýše dál nezadržitelně chřadla. Příslušníků galérky sem chodilo čím dál víc a rvačky i s pobodáním byly na denním pořádku. Jak píšou dobové listy: „…v Jedové chýši, kde schází se míchaná společnost lidí štítících se denního světla!“ (str. 30)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Hospoda, dříve místo, kde se lidé sdružovali, rokovali, domlouvali svatby i obchody. Valící se cigaretový dým, řinkot skla a čiré veselí. Jakým způsobem se transformovaly a k čemu slouží v současnosti? Zavítáme do vybraných pražských putyk, z nichž některé zanikly a jiné přežily dodnes.
Padesátka kapitol pojmenovaných dle konkrétní pivnice pracuje prakticky pokaždé s podobným schématem. Představení daného lokálu je zevrubné: v jaké ulici stával, nynější název, kdo z významných osobností ho navštěvoval, pestré pověsti i realita. Velkou část zaujímají dobové mikropříběhy, díky nimž nasajete tu správnou atmosféru i přímé citace štamgastů.
„Ty výpary lihovin tam byly prý opravdu velmi husté, vzduch se dal krájet. Samozřejmě se tam navíc kouřilo, takže jste prý mohl jít jen okolo, nemusel jste ani vstupovat, a už jste se otevřenými dveřmi přiotrávil,“ doplňuje historička Marcela Starcová. (str. 26)
Styl vyprávění je veden prostou faktografickou formou, kdy je stránka rozdělená do dvou sloupců. Text je tak vizuálně kratší a pro oko na první pohled přehlednější. Dominantou je bohatý doprovodný materiál: fotografie interiérů, exteriérů, hostů i majitelů. Proč byla hokejovým mistrům osudná návštěva hospody U Herclíků? Který český spisovatel byl vyhlášeným "inventářem" a svou žízeň hasil prakticky denně, byť měl hluboko do kapsy?
Autor při běžném popisu užívá spisovnou češtinu, pokud se však jedná o dialogy, sklouzává k obecné češtině či k přímé citaci, kdy věty nepůsobí nejuceleněji a dost se opakují výrazy se stejným kořenem. Pro někoho známka autenticity, pro jiného zbytečně rušivé, kdy by mírná korekce prospěla srozumitelnosti.
Přestože by se mohlo zdát, že prostředí bývala příjemná a s úslužným hostinským, ne vždy tomu tak bylo. Některá místa byla vyhlášená neurvalou obsluhou i pochybnými existencemi – prostitutky, pasáci, zloději, kapsáři i kasaři. Není divu, že kromě humorných příhod přijdou na přetřes i detektivní a tragické. Věděli jste, že rada Vacátko z televizního seriálu Hříšní lidé města pražského má reálný základ? Původní vyšetřovatel se ale jmenoval Vaňásek.
„Vražda je ohyzdná věc a každý poctivec má povinnost na vraha upozornit. Já tedy také jen upozorňuji, a totiž na to, že v hostinci Na Kuklíku u svatého Petra se v neděli pilo, v pondělí pilo, ba i dva dny nato se tam pilo. Řeknou mi sám, pane rado, odkud prostý voják by vzal na to peníze. Já jenom upozorňuji, nic neudávám, to ostatní si udělaj on sám.“ (str. 44)
Spisovatel se nedrží přímé chronologie, spíše se zaměřuje na vybranou čtvrť, takže klidně můžete přeskakovat dle libosti. Konstantní tempo ukazuje pohostinství v proměnách času s věcmi více i méně typickými. Měnily se chuťové preference zákazníků, velikost lokálů či vnitřní vybavení dle trendů?
Poznáme významné herce, spisovatele a další umělce, stejně tak jako nekalé živly a svébytné výčepní, v jejichž přítomnosti jste si mohli zakouřit při obědě, ale i neočekávaně schytat židlí přes hlavu. Letmý nástřel vám v jednoduchosti představí radosti i strasti každého provozovatele. Informace z hlediska minulosti i perličky ze života za výčepem. Možná ve vás silně zarezonují pasáže, jež se po čase začnou opakovat; hospoda byla znárodněna a původní majitelé ztratili vlastnická práva, stali se pouhými zaměstnanci. Komunistický režim měl velký vliv na zánik řady vyhlášených podniků…
Dílo není úplně bezchybné – obsahuje několikrát vypadlé písmeno, zdvojená slova, chybějící či chybné číslování u fotografií. Nicméně se jedná o ojedinělé případy, jež vám nijak zásadně nenaruší požitek z četby.
První pivo vypil Jaroslav Hašek už v jedenácti letech v Jedové chýši, kam to z tehdejšího bydliště v Lípové ulici měl velmi blízko. Stalo se tak v doprovodu vysloužilého námořníka Němečka. V Praze tehdejší doby bychom skutečně těžko hledali hospodu, kde by se Jaroslav Hašek nestavil, když ne na pivo nebo kořalku, tak aspoň na slabou kávu. V kavárnách a nejrůznějších hostincích dokonce často přespával. Jeho akční rádius byl obdivuhodný. (str. 6)
Ucelená publikace potěší všechny milovníky zlatavého moku i rodné obyvatele hlavního města. Doporučuji čtenářům, kteří rádi kombinují tematické znalosti s místopisem a odlehčenými dobovými vsuvkami v podobě konkrétních činů. Hojné množství fotografií umožní naplno se ponořit do architektury i společenského života.
Petr Sojka je tvůrce pořadu Tajemství pražských dvorků a redaktor magazínu Z metropole ČT. Na kontě má např. Pražské dvorky, Příběhy pražských dvorků, Z tajů pražských dvorků a Praha v proměnách času. Poslední zmíněná vyšla jako audiokniha, kterou namluvil samotný autor.
Bylo příjemné číst o Uteru, do něhož jsem sama při studiích zavítala, takže jsem si přesně vybavila popisované části. Moc hezky byl zakomponován Jaroslav Hašek a další osobnosti, na něž pohlížíme s literárním obdivem, byť to byli alkoholici. Jedová chýše měla to správné fluidum a věřím, že její návštěva byla neopakovatelným zážitkem. Nicméně koncept byl dost suchopárný, mohl být pojat mnohem zajímavěji, protože na spoustě místech se to podařilo. Možná se vyplatí přečíst si sem tam vybranou pasáž, poněvadž při kontinuální četbě se sklouzává k fádnosti. Osobně mi vadily doslovné citace plné opakování, bylo toho příliš.
Závěrečné hodnocení: 75 %
V další knize Petra Sojky, redaktora magazínu Z metropole ČT, tvůrce pořadu Tajemství pražských dvorků a autora knih Pražské dvorky, Příběhy pražských dvorků, Z tajů pražských dvorků a Praha v proměnách času (ta vyšla i jako audiokniha), ožívají tentokrát staropražské hospodské příběhy. Autor nás zasvětí do dějin jednotlivých hostinců, ale také lidí, kteří je vlastnili nebo vlastní, hospodských, výčepních i jejich svérázných nebo vážených štamgastů. Poznejte s námi hostince dávno zaniklé i ty, které svou slávu žijí dosud!
Nakladatelství: Grada
Fotografie: Archiv autora a majitelů restaurací
Rok vydání: 2024
Žánr: literatura faktu
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat