Recenze: MASÉR (Karel Novosad)

 Proklatě návyková masáž

Závislost? Hmmm. V mé masérně je tím nejčastějším platidlem. A také nejdražším, jaké znám. Žádná jiná měna není tak tvrdá jako závislost, žádné cizí peníze nemají takový kurz. Je to dobré zboží, koupí si ji každý, nemusím ji nabízet, dříve nebo později mi zaplatí. Dokonalá harmonie poptávky a nabídky. A ten, kdo závislost nabízí? Ten si pak koupí vše. Kontrolu nad rozumem i nadvládu nad tělem. (str. 4)


Za recenzní výtisk děkuji
autorovi Karlu Novosadovi.
Chci zakoupit tento titul!


Zajít si na masáž může být zdraví prospěšné, relaxační a osvobozující, pokud ovšem narazíte na správného maséra… Bennet Carter má specifické postupy, které provádí jen vybraným klientům. Neméně zajímavou postavou je Adéle Franková. V den osmnáctých narozenin je jí sděleno, že ve svěřeneckém fondu má nemalou sumu peněz. Jenže, kdo je onen tajemný sponzor, když nemá žádnou rodinu a vyrůstala v dětském domově?

Kniha obsahuje třicet tři pojmenovaných kapitol, v nichž se očekávaná linka rozbíhá do několika vedlejších. Asi byste předpokládali, že hlavní optika bude orientovaná na maséra, ale v zásadě tomu tak není. Významný, veskrze v pozadí, krok za krokem odhaluje svoje léčebné úmysly. Do velké míry román stojí na Adéle Frankové a osobním pátrání po štědrém dárci. Rozhodne se tomu podřídit veškerý život… Trojici uzavírá osoba nevidomého Daniela, stávajícího se nástrojem pro splnění cílů slečny Frankové. Říká se, že láska je slepá. Tady to platí doslovně.

Vypravěč je obeznámený, byť ne vševědoucí. Přestože se autor snaží o er-formový postup, někdy mu tam vklouzne ich-formový, což působí trochu zmatečně, protože je cítit, že to není plánované. Popisy prostředí či charakteristika postav je upozaděna velkému množství dialogů, jež četbu posouvají, ale zároveň nevytváří uspokojivé kulisy a správnou atmosféru.

Nikterak složitý sloh využívá spisovné češtiny. Textem bohužel postupuje dost obsahových nepřesností. V první řadě bych nestavěla do jedné roviny psychopaty a lidi s Aspergerovým syndromem, viz následující ukázka.

„Jsi psychopat a psychopati jsou lidé, které nikdo nemá rád. S touhle diagnózou se pro jednou smiř stejně, jako se vyrovnej s tím, že budeš navždy sám. Tvé mentální procesy jsou skutečně odlišné, než jaké jsou u normálního intelektuálního standardu běžné. Pochop to přece. Dokaž mi, že máš alespoň základní sebereflexi, připusť si, že máš vážné problémy s dodržováním běžných pravidel, tvá sociální komunikace je skoro nulová a jako všichni lidé s Aspergerovým syndromem vnímáš svět jinak, prostě po svém.“ (str. 8)

Dále bych se zastavila u postavy slepce, jemuž zemře matka, což je pro něj problém i z toho důvodu, že mu pomáhala s korespondencí pro přítele Aristotela. Po jejím skonu se vymlouvá, že se mu neozval, protože psala co nadiktoval. Následně se mu ale rozhodne sám napsat, protože se mu chce svěřit s určitými obavami. Najednou to tedy jde? Na str. 109 nerozumím větě, kde je popisováno, že vidí výraz. Následují pasáže vzájemně se popírající: str. 208 „má hlava touží po poznání a srdce prahne po pomstě“, str. 213 „mé osobě a mému svědomí skutečně nejde o pomstu“. Pokud zjistím, že někdo ztratil v rukou cit (což má být definitivní proces), je asi zbytečně udávat, že v rukou stále nemá cit (str. 239).

Prostředí i časový horizont je značně neukotvený. Začínáme mladou hrdinkou, jež se hlásí na obor tyflopedie, záhy už přerušuje třetí ročník. Kolik let jí vlastně v průběhu hlavní zápletky je, lze těžko říct; může jí být dvacet pět, stejně tak se může nacházet ve středním věku. Zmínky o dolarech i cize znějící jména evokují anglo-americké kulisy, nic jednoznačného ale vaši hypotézu nepotvrdí. 

Tempo sice příjemně plyne, nicméně očekáváte, že přijde nějaký významný bod zlomu, protože cest, po nichž se vydáváme, je několik. Schizofrenní masér, cílevědomá slečna Franková i vyšetřování vražd, jež se zjeví se značným překvapením. Co tedy bude výslednou ústřední pointou?

Na žádného klienta mast nezačal aplikovat hned, nejprve musel zjistit hranice, kam lze dojít bez ní, a také zjistit, čím může být prospěšný. Tuto etapu doktor nazýval procesem pozorování, kdy pacientovi bylo nejprve nutno určit diagnózu, chemickou léčbu nasadit až pak. V případě Daniela však už po pár minutách věděl, že bude nutná výjimka, že stanovený postup neplatí. Ten mladík něco skrývá, bude jej nutné rozmluvit. (str. 142)

Charaktery jsou vykreslené horkou jehlou a vyjma základní motivace, vedoucí je k rozporuplným činům, se o nich mnoho nedozvíte
. Ostatně na rozsah díla jich je relativně dost; kromě výše zmíněných se mihne kapitán Ehrmann, pan Hartman, paní Chiconová, kurýr David či zjistíte pikantnosti o vikáři Angelovi.

Vikář se automaticky posadil na postel a začal se svlékat, měl tyhle vulgární kulisy rád. Poslouchal, jak za šoupacími dvířky teče voda ve sprše, děvka z východu zřejmě měla naučeny čistotné manýry. Jakmile se mu konečně podařilo vysoukat ze sutany, lehl si na záda s nohama spuštěnýma na podlahu a očima bloudil po stropu. Bylo vzrušující tam čekat jako ženich o svatební noci. (str. 188)

Základní otázka zní, o jaký žánr se vlastně jedná?
Thriller, netradiční detektivka, společenský či mysteriózní román? Od každého dostaneme přiměřenou část, nicméně jako celek to nefunguje. Byť na konci zjistíte, na čem stojí propojenost, výsledné vyznění místo pomyslné třešničky na dortu je mdlé a připomíná okoralý sýr. Vymezení kategorie by přispělo i ke snadnějšímu uchopení, pro koho je titul určen a jakou linku více rozvinout.

Kromě již vyřčených nepřesností se někdy vyskytnou i chyby ve skloňování, k vůli místo kvůli apod. Přestože se nabízely situace, kdy šlo napětí vystupňovat, vzápětí se rozplynulo do ztracena. Nesouhlasím s anotací, v níž se píše o drsném příběhu psychopata, poněvadž o něm to je a vlastně není. V dnešní době i samotný pojem drsnost evokuje podstatně jiný naturel. Pozitivně hodnotím zakomponovaný obor tyflopedie a jeho přiblížení, což může být pro mnoho lidí zajímavostí.

Nedůvěryhodná charakteristika a vývoj postav dohromady předkládají jednoduché čtení, které nenaplnilo potenciál. Nic, co by se nečetlo dobře, ale také nic, co by vás ohromilo. Pokud máte rádi mišmaš žánrů a nevadí vám přehnaný konec, můžete dát titulu šanci, radím však od něj nemít přehnaná očekávání.

Karel Novosad má na kontě ještě North Korea travel agent a Akio – Praha – Tokio. Bohužel další informace vám poskytnout nemohu, protože osobností se stejným jménem je více a mohla bych vás mystifikovat případnou záměnou.

Nejdříve vítězila zvědavost, s přibývajícími obsahovými blbostmi zájem uvadal. Sousloví „starší detektiv Ehrmann“ mi začalo po x-tém opakování lézt na nervy. Chyběla mi schopnost více si pohrát s textem i rafinovanost vůči čtenáři. Moc prostoru pro zapojení dedukce jste neměli. Námět dobrý, ale provedení nevalné. Tuctová kniha, již na čtecí seznam přidávat nemusíte.

Závěrečné hodnocení: 58 %


Drsný příběh psychopata, který má jasný cíl... Být nejlepším masérem na světě. Introvert, který boří veškeré etické i neetické hranice, točí osudy klientů, co mu leží na stole. Mýtus???

Nakladatelství: Powerprint
Rok vydání: 2024
Žánr: napětí, mysteriózní
Počet stran: 250
Vazba: pevná

Komentáře