Cožpak nemáš kouska citu v těle?
„Jsem všem lidem rovná. Zrovna tak i tobě! A nikdy jsem se necítila jinak. Směšný anglický konzervatismus, nadřazenost rady nebo zvýhodnění mužského pohlaví před ženským je naprosto ubohé. Všechny kostry vypadají stejně, když maso shnije! A majetek nerozhoduje o lidském srdci, ale akorát ničí charakter.“ (str. 150-151)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Kristině Hattenhauer.
Chci zakoupit tento titul!
Olivii Flemingové se náhle změnil svět. Milovaný Simon se s ní rozešel, aby později zemřel na nemoc, o níž neměla nejmenší tušení. Člověka, který pro ni byl vším, vlastně pořádně neznala, což je samo o sobě těžké přijmout, horší chvíle však nastanou, když se rozhodne splnit poslední vůli – odevzdat urnu otci, aby byl po smrti uložen vedle matky. David Henderson je od začátku nepřístupný; mladé ženě stojící mu před prahem domu za mák nevěří a bezostyšně ji vyhodí. Olivie se nevzdává a je rozhodnuta úkol dokončit stůj co stůj, přestože bude muset pohlédnout do očí minulosti, kvůli níž rodné město opustila…
Kapitoly nesou značení dle data a jména vypravěče. Ústřední děj probíhá od 7. 10. 1971 do 31. 10. 1971, byť na dvou stranách se podíváme o devět let dříve. Přestože sledujeme Oliviin a Davidův pohled, jedná se o er-formový vhled nezainteresovaného pozorovatele představující ženskou a mužskou perspektivu. Reflektuje aktuální pocity, křivdy i okolnosti, s nimiž se budou muset vypořádat.
Jazyk vábí puncem hluboké historie, a ačkoliv se ocitáme v 70. letech, pokud by mi někdo řekl, že jsme o století později, nerozmlouvala bych mu to. Určitá noblesnost, střídmost v ošacení, ve volném čase jízda na koni, poslech hudby z gramofonu… Styl vyprávění postupnými doušky odkrývá situace, jimiž si protagonistka prošla a jaké následky to na ní zanechalo – sklony k panickým atakám a úzkostným stavům vedoucím až k mdlobám. Dělá jí problémy ovládat se, i když ví, co bude pokračovat. Projeví se v panu Hendersonovi gentleman, nebo pořád pojede taktiku neprostupné linie?
„Proč se každé naše setkání nebo rozhovor musí vyhrotit do tak extrémní situace?“ postěžovala si pološeptem. „Diskutování s vámi mě zmáhá. Místo toho, abyste mi povídal o Simonovi, neustále mi dokazujete, jak jsem bezcenná. Že v životě jde jenom o peníze, postavení, dobrou rodinu, ale ani to vám nezajistilo spokojený život. Kdybychom byli oba šťastní, nebyli bychom tam, kde nyní jsme, a neuráželi se navzájem.“ (str. 110)
Zavítáme na starobylé panství, kde kvílí vítr a jen čekáte, kdy narazíte na blata zahalená mlhou. I když chtěla Olivie splnit úkol co nejdříve a vrátit se do Londýna, zjišťuje, že dané prostředí jí pomáhá vyčistit hlavu a naplánovat, co v životě dál. S Davidem si chce povídat o Simonovi a zjistit o něm co nejvíc podrobností, jež by si mohla uchovat ve vzpomínkách. Právník Henderson, prosazující si vždy svou, s ženami jednající s pohrdáním a využívající je pouze k ukojení sexuálních hrátek, nabídne slečně Flemingové pohostinství. Jedná jen z čistých pohnutek?
Tempo plyne poklidně, nicméně se dočkáte i řady neočekávaných scén. Románem prostupuje silný romantický podtón s velkým množstvím nabízejících se dramat, i tak vás ale výsledná pointa překvapí.
Charaktery křičí staromódností a stereotypizací, zároveň vzbuzují něhu a nostalgii. Na jedné straně dívka zápasící s vnitřními démony, malým sebevědomím, hledající lásku a ukotvení, na druhé ambiciózní muž zmocňující se opačného pohlaví jako kořisti, skupující okolní nemovitosti a mezi lidem neoblíbený. Dojde bídák napravení?
V pokoji panoval chlad, který se ani v nejmenším nedával srovnat s teplotou v její duši. Alkohol její přecitlivělé vnímání nejspíš umocnil. Sesunula se na koberec a stočila se do klubíčka. Popadl ji záchvat pláče. Přesně jako u toho zapomenutého hrobu na malé loučce pod starodávným dubem. Lítost, hněv, nespravedlnost, ztráta, to vše se přes ni převalilo a ona se nedokázala uklidnit. Tam se zařekla, že nikdy nikomu neukáže své rozervané nitro. (str. 202)
Není tajemstvím, že se jistým způsobem vzdává hold Jane Austen a Charlotte Brönte. Nejen odkazy na konkrétní postavy z jejich tvorby, ale i hlavní premisou a způsobem vedení stylistiky. Pokud jste četli Janu Eyrovou, pochopíte zřejmou symboliku. Jana vyrůstala jako sirotek v přísném katolickém internátě, ocitá se na monumentálním sídle pana Rochestera, který působí zle až nevyzpytatelně. Postupně k sobě však nachází cestu. Mezi sebou se střetává čest pro povinnost s citovou složkou…
V první řadě je důležité počítat s tím, že držíme v rukou romantiku, takže je očekávané, že se dočkáme několika klišé a nereálností. Za tak krátkou dobu asi málokdo změní smýšlení i charakter. Laskavě naivní až melodramatické scény doprovází trochu prvoplánové charaktery s nepravděpodobným vývojem. Nicméně spisovatelka vše kompenzuje obrovskou atmosférou, atraktivními lokalitami i zajímavým příběhem, neopomíná ani správné měrné jednotky pro danou oblast. Obzvlášť ze začátku je zřejmý nadbytek zájmem (jeho, její, svůj apod.), což působí až mírně rušivě. Každá kapitola začíná datem a jménem vypravěče, pouze na str. 172 chybí, jinak nejsou přítomny gramatické, pravopisné ani stylistické chyby.
Tohle nebylo správné, ale zvrácené. Její pomatená mysl nechala Olivii předstírat, že ji drží Simon. Nechala se konejšit. Už se neštítila jeho doteku, stal se snesitelnějším. Bylo v něm cosi známého. Mužná síla, s jakou ji držel v náručí, známá příjemná vůně potu, skořice a cizokrajného dřeva. Její Simon v sobě nosil přece také kus Hendersona. Takže Henderson nemohl být až takový neurvalec. Nebo si něco nalhávala a záměrně popírala skutečnost? (str. 37)
Pokud jste čtenářky výše uvedených autorek, přijdete si na své. Starobylá rezidence, hmatatelnost okolí, zvraty minulosti, tragika přítomnosti či ústřední hrdinové mající šarm a šťávu. Bouře hormonů i psychických dysbalancí, afektu, náladovosti i pomsty. Inteligentní výstavba textu společně s atraktivními kulisami představují sice červenou knihovnu, přesto se nebudete cítit hloupě nebo trapně.
Kristina Hattenhauer se přes Anglii a Spojené státy americké dostala až do Bavorska, kde v současnosti žije s manželem a dvěma dětmi. Pracuje jako recepční, ve volném čase ráda maluje a cvičí jógu.
Emotivní, veskrze průhledné čtení si mě i navzdory všem výtkám získalo. Ucelené a komplexní, na debut sakra dobrá práce. Odolávala jsem nutkání nalistovat na konec, abych zjistila, jak to nakonec dopadne. Zvládla jsem to a nostalgicky zavzpomínala na Janu Eyrovou. Věřím, že Kristina Hattenhauer nám dokáže představit ještě zajímavější počiny.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Romantické drama pro milovníky knih Jana Eyrová, Na Větrné hůrce, Mrtvá a živá…
Olivie se po rozchodu se Simonem dozví, že jí přítel zamlčel nemoc a zemřel. Zdrcená jeho smrtí opouští Londýn a vydává se do Simonova rodného městečka Bridgewater, kde má splnit jeho poslední vůli. Ale nebude to snadné. V cestě za splněním posledního přání zesnulého jí totiž stojí Simonův arogantní otec. Olivie musí čelit nejen Hendersonovi, ale i úzkostným stavům, které ji sužují od dospívání. Přeroste nenávist a pohrdání aspoň v náznak přátelství? Dokáže se Olivie osvobodit ze sevření zármutku a ožívajících děsivých vzpomínek?
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2024
Žánr: romantické
Počet stran: 256
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat