Srostlé obočí a plochá chodidla? Dávejte si pozor…
Šli jste už někdy lesem a za bílého dne se vás zmocnil nepříjemný pocit, že vás někdo pozoruje? Nebyl to jen pocit. Lesy kolem nás odpradávna obývají diví lidé. (str. 8)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Není příznivější období pro četbu záhadných příběhů než sychravý podzim či třeskutá zima. Zalezte pod deku, uvařte si čaj a seznamte se s dvanácti strašidly. Jan Kravčík se inspiroval v českých a německých pověstech, takže spíše než o autorskou tvorbu se jedná o výcuc dostupných informací. Z které budete mít nejsilnější husí kůži vy?
Kapitoly nesou název dle bytosti, jíž se zabývají. Konkrétně Divoženka, Hejkal, Polednice, Šotek, Hastrman, Můra, Čert, Permon, Bílá paní, Bezhlavý rytíř, Fext a Divoký hon. Jak je vidno, některé jsou notoricky známé, jiné možná budou novinkou. Převážně potměšilé a pomstychtivé entity, nebo se najde i výjimka?
Každému strašidlu je věnován patřičný úvod zaměřený na vzhled, povahu, typické vlastnosti a oblíbené místo působení. Následují krátké samostatné příběhy z rozličných luhů a hájů, v případě cizojazyčného pojmenování dochází hnedle k vysvětlení pojmu, ať již přímo, či jako vysvětlivka pod čarou. Proč se nevyplácí odcházet od novorozence, co následuje, když hejkalovi oplatíte křik a kdo vyžaduje naprostou poslušnost?
Nejen půlnoc je hodinou duchů. Existuje i démon, který se zjevuje na křídlech větru v pravé poledne a zahání pracující lidi k povinné modlitbě a odpočinku. Nenechte se však mýlit – polednici vůbec nejde o bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Vyžaduje jen slepou poslušnost a úctu k tradici. Kdo nedbá jejího varování, tomu je schopná useknout nohy či hlavu. (str. 20)
Styl je orientován do krátkých pojmenovaných útvarů představujících příhody vycházející z lidové slovesnosti. Pro lepší časové ukotvení se autor opírá o reálná data, zároveň nepopírá, že v některých případech jde o naprosté smyšlenosti či těžko doložitelné informace, o jejichž vzniku se toho moc neví. Využívá hojného množství pramenů, což usnadní orientaci v literatuře, jestliže vás strašidlo zaujme a chtěli byste ho prozkoumat více. Zajímavostí je způsob členění, kdy na každé stránce jsou dva úzké sloupce.
Zdroj: web nakladatelství
Spisovatel vede vyprávění čistě popisnou formou s ojedinělými dialogy pro dobovou autenticitu, přesto se nebojí přidat prvky humoru, strachu i barvitého líčení, díky němuž rozehraje fantazii a snáze si dané zážitky představíte. Určitě si mnohokrát řeknete, proč lidé tolik pokouší štěstí, když zákonitě vědí, co nastane…
Spisovná čeština, ačkoliv pracuje s fakty (jak je to vzhledem k tématu možné), nepůsobí nikterak škrobeně. Jan Kravčík oplývá nejen znalostmi, ale i bohatou slovní zásobou, jež vytváří potřebnou atmosféru. Tempo příjemně plyne, neobsahuje hluchá místa, u nichž byste se nudili, přesto hraje roli, čeho se podprahově bojíte a co tím pádem vyvolá největší obavy.
Podíváte se do hradu, rybníka, lesů, hornických šachet, na pole i do prosté světnice. Proč se nevyplácí být hamižný a z čeho všeho můžete při spánku pociťovat tíhu na prsou? Postavy nejsou znázorněné jednostranně, naopak vynikne, jak silně záleží na vašem chování; dle toho se odvíjí i to jejich… Titul je až na pár ojedinělých překlepů bezchybný.
„Zatímco já poctivě kradu jako straka, ty si poletuješ po lese s tím vejrem?!“ třískal pěstí do stolu, zatímco se Svanhilda krčila bledá v koutě. „To by tak hrálo, Hildo! Zítra vytáhnu na Vejrov, tomu ptáčkovi zakroutím krkem – a jeho zobák ti přivezu jako vejslužku!“ Marně Svanhilda prosila, marně naříkala, Vartenberk byl neoblomný. Proto se uchýlila k zoufalému činu. Ještě téhož večera mu do vína vymačkala šťávu z čertovy třešně. Když se Vartenberk napil a hořká chuť jedu mu zkroutila obličej, pochopil, že je otráven. Chytil se za hrdlo, s chroptěním se zhroutil na zem a rozmlženým zrakem už neviděl, jak nešťastná Svanhilda hrdě dopíjí pohár a záhy klesá mrtvá vedle něho. Podle středověké křesťanské víry by vražda ještě nějak odpustit šla, ale sebevražda byla přes všechny čáry. (str. 57)
Kouzelným a podstatným prvkem jsou ilustrace, dávající bytostem konkrétní podobu. Barevné celostránkové i černobílé črty mezi textem skvěle dokreslují pošmourno a hrůzu. Jedinou výhradu mám k části věnované permonům, kde je popsaná bílá perkytle, ale obrázek znázorňuje černou. Zřejmě se mělo jednat o kápi, o níž se také praví, ale ta je má činit neviditelnými, což mi úplně nedává smysl. Každopádně krásná i děsivá pastva pro oči.
Zdroj: web nakladatelství
Dílo snoubící encyklopedické znalosti s lidovými pověstmi možná i poodkrývá, čím se nechal inspirovat samotný Karel Jaromír Erben. Při popisu Fextů vám např. vytane na mysli mrtvý voják ze Svatební košile. Ostatně bájných tvorů, jež se objevily v Kytici, je víc. Pokud patří mezi vaši oblíbenou sbírku, zalíbení najdete i v České démonologii. Koncentrovaná nálož pro milovníky historie, tradic a slovesnosti.
Čert se v Anině těle svíjel a žadonil, ať mu z ní nechají jeden prst, pak chtěl aspoň nehet, a nakonec škemral o jediný vlas. Ale kněží v modlitbách nepolevili, až nakonec čert vystřelil z Anniných úst v roji much a vylétl z okna. Hrůzám byl konec – jen kovářovic Anna už do smrti pivo nechtěla ani vidět. (str. 47)
Jan Kravčík se věnuje překladům, psaní a knižní grafice. Na kontě má fantasy sérii Letopisy Vukogvazdské družiny, v současnosti čítající čtyři díly. Ve volných chvílích čerpá inspiraci v horách, lesích a hradních zříceninách. Česká démonologie obsahuje na sto historických a démonologických pověstí; pokud chcete další podrobnosti např. mapu výskytu, můžete zavítat na https://demonologie.cz.
Jakožto rodačka z okolí Vlašimi jsem byla překvapena a potěšena zmínkou o našem kraji. Čtení mající duši, atmosféru i naučný tón. Ostatně z čeho jiného čerpat než z minulosti našich předků. Po všech stránkách na pohled pozoruhodná, obsahově obohacující a ve své kategorii ojedinělá publikace, jež vás naláká pátrat po dalších pramenech. Osobně mi přišla nejzajímavější Můra, Divoženka a Polednice, ale ani ostatní nezaostávají. Vřele doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Všichni je známe. Od pradávna. Od malička. Potkávali jsme je v lese, na hradech i zámcích
a možná i doma pod postelí. Strašidla.
V českých zemích sídlí, co naši předci pamatují, a možná ještě déle. A přestože je novodobé pohádky přetvořily do mnohdy roztomilé podoby, původně se jednalo o nelítostná, mstivá a krvelačná stvoření.
Proč se nevyplatí odpovídat na hejkalovo houkání, jaké podoby může mít hastrman a kdo by se měl rozhodně vyhýbat polednici? Na tyto a jiné otázky odpoví ojedinělý přehled dvanácti českých strašidel.
Autor Jan Kravčík čerpal ze stovek česky i německy psaných pověstí, knihu svými působivými obrázky zkrášlila lotyšská ilustrátorka Līga Kļaviņa-Raiska.
Nakladatelství: Grada
Ilustrace: Līga Kļaviņa-Raiska
Rok vydání: 2024
Žánr: historie, báje a pověsti
Počet stran: 80
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat