Emotivní příběh dvou vyvrženců
na popředí mimořádně atmosférického reliéfu
„Rovnováha světa spočívá na třech sloupech: Moudrosti učených, spravedlnosti vládnoucích a odvaze statečných. Stačí, aby jediný pilíř selhal, a království bude znovu krvácet.“ (str. 130)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Styr z rodu Ostragojů touží po jediném – být konečně považován za pravého muže. Jenže to se nestane, dokud čepel jeho zbraně neokusí krev nepřátel ve skutečné bitvě. Proto vyráží spolu se strýčkovou družinou vyšetřit podivné události v oblasti Popelových hor... Namísto jižanů se však střetává s nepozemským běsem a honba za uznáním se rázem mění v boj o přežití a nelítostnou pomstu.
Ač Lišju ocejchovaly jako renegátku, dívka vlastní lid nezatratila a kde může, pomůže. Po nedávném útoku na svatyni zjišťuje, že se v sestřině mysli usadily stíny a hrozí uvrhnout nevinnou Žewu do temnoty. Pro záchranu svých blízkých a místa, jež kdysi nazývala domovem, neváhá pronásledovat zkázu až k samotnému strůjci a použít při tom hrubé i čarovné síly.
Aniž by hrdinové cokoliv tušili, dvě rozdílné cesty vedou ke stejnému cíli.
„Pro rybu je voda celý svět, nic jiného nezná, ale když ji vytáhneš nad hladinu, spatří nový vesmír. Najednou se dusí a světlo je jasné a modré k zešílení. Ocitne se ve světě, kde ji obrovité stvůry na dvou nohách nacpou do solené kádě, aby pozřely její maso. Když člověk vstoupí za Dýmající bránu... stane se tou rybou.“ (str. 163)
Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času prostřednictvím dynamického konceptu střídajících se perspektiv Styra a Lišji (i když prostor dostávají nezřídka také některé vedlejší postavy). Sledujeme tedy hned několik dějových linií, které se dříve nebo později protnou. Tempo krapet brzdí postupné podsouvání principů světa a magie, ale to vůbec nevadí – důležité informace přicházejí ve správnou dobu a přirozeně zapadají do kontextu (v případě potřeby si lze navíc pojmy osvěžit ve slovníčku na konci knihy).
Naopak množství ostatních popisů se poněkud vymklo kontrole, skoro jako by se pan spisovatel zhlédl v mistru Tolkienovi. Naneštěstí se přívlastky někdy jeví jen coby statické výplně a sebebohatší jazyk se v záplavě rádoby exkluzivních výrazů po chvíli přejí. Rozličné metafory, hyperboly a oxymórony sice na první pohled vypadají poutavě (temnota hvězd / ostrý jako výpad meče / řval, jako by nepotřeboval v plicích vzduch apod.), ale logicky uvažujícím čtenářům způsobí spíše bolest hlavy. Jakmile si však na specifický sloh zvyknete, pohltí vás atmosférou. Pochválit by si zasloužily rovněž autentické dialogy a napínavé bojové scény.
Zdroj: archiv recenzentky
Ze severní země zvané Siwa dýchá inspirace slovanskou mytologií, leč velice originálně přetvořené. Pro knížete představuje spojenectví s členy řádu gruiwů oplývajících mystickými schopnostmi klíčovou strategickou výhodu proti impériu jihu. Nenáviděná Cartárie zase vyniká ve spojení alchymie a průmyslu, přičemž s puncem steampunku produkuje válečné stroje či vojáky kovomuže. A aby toho nebylo málo, nad kontinentem se vznáší skryté zlo galaktických rozměrů jako z hororového sci-fi ve stylu mýtu Cthulhu.
Ústřední postavy nejsou vyloženě kladné, což je činí uvěřitelnými a zajímavými. Styr s Lišjou totiž tak úplně nezapadají a pokouší se napravit minulá pochybení. Oběma zmítá naivita mládí, na kterou bohužel doplácejí především lidé v jejich blízkosti. Z přehršle vedlejších figur (a běda, že na některou zapomenete, jelikož snad každá má účel) vyčnívá nerudný poustevník Mirogij, nájemný vrah Ullas a věrný družiník Bogij, mezi nímž a Lišjou se mimochodem rozvíjí jemná romance.
„Jediný rozdíl mezi námi tkví v tom, že já umím svůj osud přijmout. Ty ještě pořád sníš.“ (str. 89)
Titul by se dal asi nejlépe vystihnout legendárním citátem (kdo pozná, ze kterého filmu, nechť si přičte deset bodů pro svou kolej): Budeš trpět, ale náramně si to užiješ. Má potenciál zaujmout fanoušky tvorby Juraje Červenáka nebo série Zaklínač, případně pokud se vám líbily temně-epické kousky jako Sivá krev, Skrytá válka, Život válečníka, Zloděj osudů, Balada mrtvého světa, Pláč němého boha či Kosti pod mechem.
Michal Sirotek vystudoval obor grafický design, jenž se stal jeho profesí i koníčkem. Debutoval povídkou Jen prach v časopise XB-1, je držitelem Ceny Karla Čapka za novelu Nachové pustiny a zvláštního uznání poroty Ceny Jiřího Marka za sci-fi román Zresetuj mě (2023, Golden Dog). Zatímco ve Znamení padlých zabrousil do končin takřka vysoké fantasy, novinka Zelený muž (2024, Kalibr) slibuje přitažlivý mix detektivky s hororem.
Subjektivní názor: Ačkoliv převažovaly momenty, kdy jsem se nemohla od stránek odlepit, vyskytly se i četné pasáže, co naopak vytrhovaly z děje a odváděly pozornost (hlavně nadužívání neobvyklých odstínů barev, jako by měl autor během psaní otevřený vzorníček). Věřím, že kdyby proběhly důslednější redakční práce a ubylo zbytečných popisů, matoucích slovních obratů, trpných rodů a spol., prospělo by to celkové čtivosti a vyšvihlo text klidně na plný počet hvězd. Přesto výsledný počin stojí za pozornost a fascinující kulisy pečlivě vybudovaného světa přímo volají po sequelu.
Závěrečné hodnocení: 79 %
Mezi lidmi zuří válka, to nejhorší však teprve přijde Dva národy – jeden nekončící svár. Po deseti letech křehkého míru se rozhořel nový konflikt a nemilosrdně zasáhl do životů všech lidí. Styr a a Lišja se snaží odhalit viníky strašlivých jatek, každý z nich však z jiného důvodu. On chce pomstít své milované, ona zachránit svou sestru. Svět ale není takový, jak se na první pohled zdá. V propastech času se skrývají tajemné stíny z cizích Sfér, jejichž moc i cíle jsou děsivější než hrozící válka...
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2024
Žánr: epická fantasy
Počet stran: 432
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat